2 - Příhoda u Jezera pravdy

3. ledna 2013 v 18:28 | Dark Absol |  Sandřino Sinnohské putování (nedokončeno)
Sandra se ale nechtěla jen tak smířit s tím, že je ráno. Zavřela oči a chtěla ještě usnout. Když vtom na ní Chris zavolal: "Sandie! Vzbuď se! Dneska máš jít přece k profesoru Rowanovi, ne?"
"Samozřejmě že to vím! Kvůli tomu jsi mě musel budit?"
"Asi jo! Mohla bys taky přijít pozdě… a pak by už sis taky nemusela vybrat," odpověděl Chris.
"No dobrá… Už jsem vzhůru," zamumlala Sandra a zvedla se z postele.
"A už ses aspoň rozmyslela, kterého Pokémona si vybereš?"
Sandra zavrtěla hlavou. "No… zdály se mi sny o tom, jak jsem byla Koordinátorka s Piplupem, trenérka s Chimcharem a Hlídačka s Turtwigem. Ale jednu věc už asi vím. Hlídačkou být nechci," vysvětlovala. "Ale pak mě napadlo…"
"Co tě napadlo?" vyptával se Chris.
"No… když se mi zdál ten sen s Chimcharem… tak jsem vyhrála Sinnohskou ligu!"
"To je přece báječné, ne?"
"Já ale nevím… Pak bude celý Sinnoh mluvit o tom, že ligu vyhrála blbá blondýna!" odpověděla Sandra a slova "blbá blondýna" řekla divným tónem.
"Ale no tak. Vždyť lidská inteligence nezávisí na barvě vlasů! Musíš se soustředit na svůj cíl a zapomenout na všechny ty vtípky o blondýnkách, které si lidé vyprávějí."
"Máš pravdu. Tak já půjdu k Rowanovi a třeba si to cestou rozmyslím," řekla Sandra a šla do koupelny se upravit.
Když už byla upravená a oblečená, tak šla po schodech dolů na snídani. Na stole už čekala miska plná cornflaků s mlékem. Asi byla připravená pro Sandru, když měl nastat takový "výjimečný den".
"Tak co? Slyšel jsem že se vydáváš na cestu!" řekl plavovlasý muž u stolu. Byl to Sandřin otec, Shane Richardson.
"Jo, to je pravda. Ale pořád nevím, jestli bych měla být Koordinátorkou nebo trenérkou. Ale nikdo přece nechce, aby Sinnohským šampiónem byla blbá bloncka!" řekla Sandra a začala jíst.
"Ale prosím tě! Podívej se třeba na Cynthii! To je úřadující šampiónka Sinnohské ligy! A co myslíš že je? Ona je… jak tomu říkáš… bloncka."
"COŽE? To si děláš legraci?" podivila se Sandra a málem vyprskla mléko, které měla v puse.
"Ne, nedělám si legraci. Buď čím chceš, hlavně se nenech ovlivnit hloupými vtípky," uklidnil jí Shane.
"Máš pravdu, tati. Moc děkuju!"
"Tvůj otec má pravdu," usmála se Sandřina máma, když už Sandra dojedla. Pak si vzala boty a pořádně si je zašněrovala. Dala si svůj batoh na záda a mohla vyrazit.
"Sandie. Dávej na sebe pozor! Budeš mi chybět, holčičko," řekla s trochou smutku Sandřina máma.
"Ale no tak, mami. Je mi přece patnáct, ne?" uklidňovala jí Sandra.
"To já vím. Hlavně se mi někdy ozvi."
"Jasně, neboj se. Tak ahoj!" řekla Sandra, rozloučila se všemi členy rodiny a vyšla ven. Bylo krásné ráno, sluníčko svítilo a odněkud se ozýval zpěv Chatotů. Sandru na chvilku napadlo, že by se měla zase vrátit domů. Ale přece nejsem malá abych se bála někam jít, pomyslela si.
Sotva opustila město, všimla si mladšího blonďatého kluka v pruhovaném bílo-oranžovém tričku. Byl to nějaký kluk ze sousedství. Chris se s ním trochu znal, ale Sandra ho neznala vůbec. Pak jí ale napadla skvělá myšlenka.
"Hej! Ty jdeš taky k profesoru Rowanovi?" zavolala na něj. Kluk se podíval směrem na Sandru.
"Jo!" odpověděl.
"Tak můžeme jít spolu, ne?"
"To je fajn nápad! Ještě jsem se nepředstavil. Jsem Damion. Damion McQuare."
"A já jsem Sandra Richardsonová," odpověděla mu Sandra.
***
"Hele, Damione? Ty už víš, čím budeš?" zeptala se zvědavě Sandra po půlhodině cesty.
"Jo. Budu trenér jako můj otec, víš?" vysvětlil jí Damion.
"Aha. Já se třeba vůbec nemůžu rozhodnout… ty chceš teda vyhrát Sinnohskou ligu?"
"Ne. Já se chystám na cestu v Hoennu. Bude to určitě zajímavější. A proč se nemůžeš rozhodnout? Trénování je přece úžasný, ne?"
"Možná… Už jsme tady!" zaradovala se Sandra. Stáli teď před velkou budovou.
"Měli bychom asi zazvonit, co?" zeptal se Damion. "Asi jo," odpověděla mu Sandra. Damion tedy stiskl zvonek a potom se dveře otevřely.
***
"Takže vy jste noví trenéři?" zeptal se starý muž v bílém plášti. Byl to totiž profesor Rowan.
"Ano! Přesně tak!" odpověděl bleskově Damion.
"V tom případě si pojďte vybrat svého prvního Pokémona! Eugene!" řekl Rowan. "Ano, profesore?" řekl modrovlasý chlápek. Byl to jeden z Rowanových asistentů.
"Vypusť startéry z ballů, ano?" řekl mu Rowan.
"Jistě," kývl Eugene a vytáhl tři Pokébally. Hodil je a objevili se tři Pokémoni Turtwig, Chimchar a Piplup. Vypadali úplně stejně, jak je Sandra viděla na pohlednici od profesora Rowana.
"Tak. Můžete si vybrat ze tří Pokémonů. Travního Turtwiga, ohnivého Chimchara nebo vodního Piplupa. Už to máte rozmyšlené?" řekl Rowan.
"Já ano, profesore," ozval se Damion, "chci Turtwiga!"
"Dobrá. Je tedy tvůj," řekl Rowan a vrátil zeleného želvího Pokémona s větvičkou na hlavě zpět do ballu. "Ještě Pokébally a Pokédex!" řekl jiný Rowanův asistent, který měl tmavohnědé vlasy, pod pláštěm měl světlezelené tričko a vypadal mladší než Eugene. Podal na tácu Damionovi zelenou elektronickou věcičku a červenobílé Pokébally. Mezitím co Rowan vysvětloval Damionovi jak tyhle věci fungují, Sandra si prohlížela Chimchara s Piplupem. Ale nemohla se rozhodnout mezi nimi.
"A co ty? Na co tady tak civíš?" zeptal se jiný Rowanův asistent Sandry. Té okamžitě přeběhl mráz po zádech. Copak oni si myslí, že tu nemá co dělat?
"Ale no tak! Je to taky nová trenérka a právě se rozhoduje, tak ji nech!" uklidnil ho Rowan.
"Ach tak. V tom případě promiň," omluvil se asistent.
***
"Tak co, Sandro? Už ses rozhodla?" zeptal se Damion asi po půlhodině.
"Ještě ne…," zamumlala dívka a pozorovala Chimchara s Piplupem. Vtom se ozval zvonek.
"Kdo by to mohl být?" zeptal se Eugene.
"Nevím. Běžte se podívat a když tak ho pusťte," řekl mu na to Rowan. Sandra se dál dívala po Pokémonech. Věděla, že jejím partnerem bude Chimchar nebo Piplup. Pořád nevěděla který to bude. Ale její kamarádka jí volbu brzy usnadní.
Za chvíli přišel Eugene s nějakou hnědovlasou dívkou starou asi jako Sandra s nádhernýma modrýma očima.
"Dobrý den, pane profesore!" pozdravila. "Přišla jsem si vybrat svého prvního Pokémona!" V ruce držela stejnou pohlednici jako Sandra.
"Aha. Tak můžeš si vybrat s Chimchara a Piplupa," řekl jí Rowan.
"Já už to mám rozmyšlené. Chci Piplupa!" Rowan kývl a vrátil Pokémona do ballu. Na výběr už zůstal jenom ohnivý Chimchar. Sandra se podivila, co se to děje a otočila se.
"Allie! Co tady děláš?" zeptala se.
"Ahoj, Sandro! Já si sem přišla vybrat prvního Pokémona. A byla jsem rozhodnutá o Piplupovi! Doufám, že jsem ti ho nesebrala před nosem, nebo jo?"
"Já se vůbec nemohla rozhodnout mezi Piplupem a Chimcharem. Takže už mám jasno! Beru si Chimchara!" řekla Sandra. Rowan kývl a vrátil opičího Pokémona do ballu. Pak dívkám dal Pokébally a Pokédexy - Sandra měla stříbrný a Allie tmavomodrý.
"Tak já už půjdu. Nashledanou!" rozloučil se Damion. "Počkej! Půjdeme s tebou! Že jo, Allie?" snažila se ho zastavit Sandra. "No tak jo," souhlasil Damion.
***
"Damione, ještě jsem ti nepředstavila svojí kamarádku," řekla Sandra když vyšli z laboratoře.
"Já se představím sama, jo?" řekla Allie. Sandra neřekla slovo, jenom kývla. "Allison Grainová, kamarádi mi říkají Allie," řekla dívka a natáhla ruku.
"Damion McQuare," odpověděl Damion a stiskl její ruku.
"Taky jste viděli nějaké divné postavy, které šly směrem k Jezeru pravdy?" zeptala se Allie.
"Ne!" zavrtěl Damion hlavou.
"Tak se tam pojďte podívat!" navrhla Allie.
***
Vypadalo to, že Allie měla pravdu. U Jezera pravdy bylo spoustu podivných lidí s tyrkysovými vlasy. Vedla je nějaká žena s fialovými vlasy. Ti lidé se chystali přeplavat jezero, protože uprostřed byla nějaká jeskyně. "Co jsou zač?" zeptal se Damion.
"Musíme se schovat!" řekla Allie. Sandra a Damion souhlasili a všichni se schovali do křoví a poslouchali.
"To jsou Galakťáci. Členové kriminálního syndikátu v Sinnohu. Chtějí získat určitě toho vzácného legendárního Pokémona z jeskyně," zašeptala Allie.
"Jsou vám rozkazy jasné?" zeptala se fialovovlasá žena.
"ANO, VŠECHNO JASNÉ, KOMANDÉRKO!" ozvali se sborem všichni ostatní. Zřejmě byli její podřízení, členové týmu Galakťáků.
"Mohla byste mi to prosím ještě vysvětlit?" zeptal se jeden nejistý Galakťák.
"Ty jsi snad hluchej?! Víš, že šéf a komandéři nestrpěj v týmu blbce? Takže se Jupiter neptej, nebo…," řekl mu jeho parťák. Jenže komandérka si toho všimla. "Co se děje?" zeptala se.
"J-já jsem chtěl z-zopakovat i-instrukce…," koktal Galakťák.
"COŽE?! Šéf vám všem vysvětloval hodinu o operaci UXSPELF a ty si nic nepamatuješ, nebo co? Hlupáky v týmu nestrpíme!"
"Ale, ale…"
"Musím ti ten tvůj mozek osvítit! Skuntanku!" řekla a z jejího Pokéballu vyskočil fialový Pokémon podobný skunkovi. Sandra na něj namířila Pokédex. Ozvalo se: -SKUNTANK, POKÉMON SKUNK. K ÚTOKU ROZSTŘIKUJE Z OCASU NECHUTNĚ ZAPÁCHAJÍCÍ TEKUTINU. OKRUH, KDE ZÁPACH PŮSOBÍ JE ASI 50 METRŮ-"
"Skuntanku, Jedovatý plyn!" řekla Pokémonovi Jupiter. Ten vydal odporný zvuk a ke Galakťákovi se dostával odporný, jedovatý a štiplavý zápach. Ostatní Galakťáci (a Jupiter také) si nasadili ochranné masky.
"P-prosím ne! Přestaňte…! Prosím!" žadonil Galakťák o milost.
"Dobrá. Skuntanku, to stačí. Vrať se!" řekla Jupiter a vrátila Skuntanka. "Ale to nestačí. Poraďte si s ním!" mávla rukou. Všichni Galakťáci se k němu otočili.
"Hele, Cyrus blbce v týmu nestrpí! Tohle ti osvěží paměť!" řekl jeden Galakťák a dal tomu otrávenému Galakťákovi pěstí. Pak mu přiletělo ještě několik ran a kopanců.
"Prosím… ne! Přestaňte! Udělám cokoliv!" koktal Galakťák. Ležel na zemi, uniformu měl špinavou a pod oběma očima monokly.
"Takže se ti paměť vrátila?" zeptala se Jupiter.
"Ano… prosím…" řekl Galakťák, zapotácel sebou a omdlel.
"Ještě někdo má v hlavě nejasno?" zeptala se Jupiter. Žádný z Galakťáků nepromluvil.
"Dobrá. Jdeme na to!"
Sandra se na to nemohla dívat. Bylo to kruté. Teď jí bylo jedno, že to je člen zločineckého gangu Galakťáků. Ten člověk byl ve vážném stavu a otrávený. Vyskočila z křoví a přiběhla ke Galakťákovi.
"STŮJTE! PŘESTAŇTE!" zakřičela na Galakťáky. Ti už byli na člunu a chystali se přeplavat. Jupiter se otočila. "To ho tady klidně necháte? Vždyť může zemřít! Jste blázni? Copak vám NEZÁLEŽÍ na lidském životě?" pokračovala Sandra.
"Cože? Co je ti po tom, bloncko," uchechtla se Jupiter.
"Sandro, ne! Co to děláš? Dostaneš se akorát do problémů!" řekla potichu Allie.
"Klid. Ona to zvládne," konejšil ji Damion.
"Toho se bojím. Nemá šanci, kdyby s nimi bojovala."
"Tak co bude?" ptala se Sandra.
"Řekla jsem jasně, ne? Co je ti po tom," odpověděla s úšklebkem Jupiter. Se Sandrou to nic neudělalo. Chtěla dosáhnout svého a zachránit tomu člověku život, ať to byl Galakťák nebo ne.
"Máme se o ní postarat? Je to jenom jedna pitomá holka, co strká nos tam, kam nemá!" zeptal se jeden Galakťák na člunu.
"Ne. Postarám se o tuhle zvědavku sama," řekla mu na to Jupiter.
"Rozkaz."
"Tak ty si myslíš, že budeš strkat nos do Galakťáckých záležitostí, co? Neslyšela si o nás nebo co? S námi si není radno zahrávat, holčičko!" řekla Jupiter. Sandra vytáhla Pokéball. Jupiter se ušklíbla. "Ale, ale! Ty chceš bojovat? Ahaha! Co na mě vytáhneš? Nějakého svého Pokémoního mazlíčka?" Pak ze sebe vypustila dětský pisklavý smích.
"Chimchare, volím si tebe!" zvolala Sandra a hodila Pokéball. Před ní se objevil opičí Pokémon Chimchar. "-CHIMCHAR, ŠIMPANZÍ POKÉMON. HBITĚ DOKÁŽE PŘEKONAT SKALNÍ ÚTESY, ABY SE DOSTAL NA VRCHY STRMÝCH HOR, KDE OBVYKLE ŽIJE. PLAMÍNEK MU ZHASÍNÁ, KDYŽ SPÍ-" ozvalo se z Damionova Pokédexu.
"Ahaha! Říkala jsem to! Jsi začátečník! Jakou šanci má proti mně slabý, netrénovaný Chimchar? Žádnou! Ukaž mu to, Skuntanku!" z Jupiteřina Pokéballu vyskočil přerostlý fialový skunk. Chimchar se polekal a skočil Sandře do náruče.
"Hahaha! Takový slaboch! Bojí se! Tak se vzdej, nebo bude hůř!" smála se Jupiter. Ostatní Galakťáci jí jen sledovali a nic nedělali.
"No tak, Chimchare! Musíme bojovat! Prosím!" řekla Pokémonovi Sandra. Pak zavolala ke křoví: "Allie! Damione! Běžte a sežeňte pomoc!" Z křoví vyskočili Allie a Damion, opatrně podepřeli otráveného Galakťáka a odešli. Jupiter jen zírala. "Postarám se o to, aby tenhle hňup už ke Galakťákům nepáchnul," zamumlala.
"Skuntanku, Nárazový útok!"
"Chimchare, prosím! Musíš se bránit! Udělej to kvůli mně," usmála se na Pokémona Sandra. Skuntank se k němu už blížil, ale zasáhl ho proud oranžových hořících úlomků. Byl to Chimcharův Žhnoucí útok.
"A hele! On se umí bránit! Skoncuj to s ním! Jedovatý plyn!"
***
"Allie! Můžeš ještě? Už jsme skoro v Pokécentru Písečného města! Tam nám snad poradí."
"Pokécentra? Pokécentrum je pro Pokémony, ale pro lidi ne," odvětila Allie.
Dveře Pokécentra se otevřely. "Sestro Joy! Máme tu něco důležitého!" zavolal Damion. Sestra Joy okamžitě přiběhla a s ní i dvě Chansey.
"Co se děje?"
"Máme tu důležitý případ! Musíte nám pomoct!" řekl Damion.
"Důležitý případ? Co se děje?" ptala se Joy.
"To tenhle Galakťák potřebuje pomoct. Byl otráven Skuntankovým Jedovatým plynem!"
"To jste si asi spletli budovu. Tady léčíme Pokémony, ale lidi ne," odvětila Joy.
"Prosím! Vždyť může zemřít, nebo ne?!" ohradila se Allie.
"No dobrá. Uvidíme, co se dá dělat," pokrčila rameny Joy.
***
"Ne! Chimchare, vrať se!" řekla smutně Sandra.
"Tak! A je dokonáno. Nemáš šanci," zasmála se Jupiter. "Postarejte se o ní!" Galakťáci okamžitě přestali myslet na původní plán ukrást Mesprita, ale vrhli se na Sandru. "Ne! Prosím!"
"Ale… přece sis nemyslela, že budeme mlátit holky! Svažte ji!" přikázala Galakťákům Jupiter.
***
Allie a Damion teď seděli v Pokécentru v Písečném městě a nevěděli, co dál. Když najednou si Allie vzpomněla na Sandru. "DAMIONE!" vyjekla.
"Co se děje??" zeptal se překvapený Damion.
"SANDRA! Co když je v nebezpečí? Ti Galakťáci byli v přesile!"
"No jo! Jenže co můžeme dělat? Máme jen startéry a ona má trénovaného Skuntanka!"
"Musíme to zkusit! Já v tom svou kamarádku NENECHÁM!" řekla dívka a odběhla pryč.
"Počkej na mě!" ozval se Damion, ale Allie už byla pryč. Všichni v Pokécentru se otočili. "Ehehe… promiňte…," omlouval se všem Damion, celý v rozpacích. Jenže Damiona si všiml nějaký bělovlasý mladík. Mohlo mu být tak pětadvacet. "Co se děje?" zeptal se.
"To nepochopíte…," řekl trochu znechuceně Damion.
"Tak to zkus," usmál se na Damiona. Ten se podíval a úplně oněměl. Asi po minutě ze sebe vykoktal: "V-vy jste………… já vás znám……… bojoval jste v Kantu, Johtu, Hoennu a Pomerančových ostrovech! Bre… Bre… Bren…," Damion to ze sebe nemohl dostat. Mladík jenom kývnul.
"Každý někdy začíná… a já začínám svojí cestu v Sinnohu. Úplně od začátku… tak řekneš mi, co se ti stalo?"
"No… vy neznáte Galakťáky… jsou to hrozní zločinci v Sinnohu…"
"Možná ne. Ale v Kantu a Johtu jsem se setkal s Rakeťáky a v Hoennu s Aquaťáky a Magmaťáky. Ti Galakťáci musí být stejní jako oni," mrknul na Damiona ten mladík, který se jmenoval Brendan a byl známý po celém Pokésvětě jako uznávaný trenér. Damion mu tedy řekl všechno, co se stalo u Jezera pravdy, jak Galakťáci patrně zajali Sandru a Allie proti nim nemá šanci.
***
"Tak na co čekáme? Musíme se tam honem dostat! Souhlasíš?" řekl Brendan, když mu Damion dovyprávěl všechno co potřeboval.
"Ano…," kývnul Damion.
"Tak pojď! Ellie! Pojď taky!" řekl Brendan. Nějaká dívka se na něj otočila. Byla to pohledná dlouhovlasá brunetka, Elisha, která s Brendanem putovala téměř vždy (kromě Pomerančových ostrovů). Asi to byla i jeho přítelkyně, ale to Damion neřešil.
"Budeme tam rychleji, když poletíme," usmál se Brendan a vytáhl dva Pokébally. "Charizarde, Dragonite!" zvolal a z jeho Pokéballů vyskočili dva velcí, okřídlení dračí Pokémoni. Brendan si vyskočila na Charizardova záda a Elisha nasedla na Dragonita. "No tak pojď! Sedni si za mě a pevně se drž!" řekl Brendan. Damion ho poslechl, vylezl na Charizardova záda a ten se vznesl.
***
Když přistáli, Damionovo podezření se potvrdilo. Sandra a Allie byly svázané a u hlídalo je několik Galakťáků. Jupiter už šla na věc a společně s nějakými Galakťáky už byla na pevnině uprostřed jezera.
"Tak si to rozdělíme. Elisho, postarej se o ty holky. Já zaměstnám Galakťáky," řekl Brendan.
"Jasně. Miluju tě," řekla Elisha a políbila Brendana na tvář.
"Já tebe taky. Ale teď musíme bojovat! Wailorde. Volím si tebe!" Brendan hodil Pokéball směrem k vodě. Za chvíli se z ní vynořil obří velrybí Pokémon. Teď musel Brendan vymyslet, jak se Galakťáků zbavit.
"Wailorde, ledový paprsek!" řekl. Velrybí Pokémon Galakťáky a Jupiter zmrazil. Pak tam přilétli Dragonite a Charizard a "odpálkovali" je svými ocasy do vzduchu. Mezitím Elisha porazila tři Galakťáky, kteří hlídali Sandru a Allie. Pro ty to dopadlo ještě hůř, protože přijela důstojnice Jenny a zatkla je.
***
"Moc vám za všechno děkujeme!" ozvala se Sandra, když bylo po všem. Byli teď v Pokécentru Písečného městě a už se stmívalo.
"To nic nebylo," usmála se na ní Elisha. Brendan kývl a mrkl na Sandru.
"Sestro Joy? Jak jsou na tom Piplup a Chimchar?" zeptal se starostlivě Allie.
"Budou v pořádku, neboj se. Nechte je tady do rána a bude jim zase dobře," ujistila jí Joy. Allie kývla. Vzápětí se Brendan otočil na Damiona. "Ty se chystáš na cestu v Hoennu, že ano?" zeptal se.
"A-ano…," zakoktal Damion.
"Tak to hodně štěstí. Tam jsem začínal. A právě teď začínám svojí Sinnohskou cestu."
"COŽE? Vždyť je vám pětadvacet! Proč jste nekandidoval na člena Elitní čtyřky, nebo něco podobného?" podivil se Damion.
"Možná. Ale já se nechci specializovat na určitý typ Pokémonů. A je ještě spousta regionů kde jsem nebyl… třeba Sinnoh," vysvětlil Brendan.
"Tak hodně štěstí!" popřála mu Sandra. "Tobě taky, Damione," dodala.
"Díky!" ozval se Brendan, ale i Damion. Pak odešli pryč, každý svou cestu - Brendan s Elishou po Sinnohu a Damion do Hoennu.
"Tak co? Už ses rozhodla, čím budeš? Prý si měla dilema," zeptala se Sandry Allie.
"Ano. Rozhodla jsem se pro sen číslo 2," usmála se Sandra.
"Sen číslo 2?"
"Aha, já jsem ti neřekla co se mi zdálo… promiň," řekla Sandra a začala vyprávět. Když skončila, bylo jasné, že se vydá spolu s Chimcharem na cestu Sinnohem a bude zápasit na Stadionech. A Allie? Ta souhlasila, že půjde s ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama