23 - Nový rok v Lávovém městě

23. ledna 2013 v 19:49 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
"Kde jsou tak dlouho?" ptala se Kris. Spolu s Candice už byla v Lávovém městě. Teď seděla v Pokécentru a vyhlížela Ryana s Gabriellou. Ale pořád nikdo nešel. "Asi už dnes nepřijdou," povzdychla si.
"A proč ne? Museli ještě projít tím průsmykem, tak proto jim to tak trvá!" vysvětlovala Candice.
"Snad máš pravdu."
***
"Konečně! Už jsme prošli tím hrozným průsmykem!" oddechl si Ryan. Pak vytáhl PokéNav. Hodinky ukazovaly čas 21:14. Také už byla slušná tma. "Gabri, jsi v pořádku?" zeptal se.
"No, jsem v pošátku," odpověděla Gabriele.
"To je dobře," oddechl si Ryan, protože musel docela často své sestřenici pomáhat, pořád zakopávala a padala jako přezrálá švestka. Klikatý průsmyk nebyl pro boty s podpatky. "Tak honem do Lávového města!"
***
Když došli do města, tak se Ryan hned podíval po Stadionu.
"Rrájene, nech to na demain, oui?" řekla Gabrielle.
"Tak běž napřed do Střediska!" řekl jí Ryan. Pak zašeptal: "Aspoň si Kris nebude dělat starosti." Došel ke Stadionu Lávového města. Nedivil se, že je zamčeno, vždyť byl večer a Stadiony nefungují nonstop. Ale jeho upoutalo něco jiného. Na cedulce s označením Stadionu byl přilepený nějaký papír. Stálo tam úhledným rukopisem:
POSLEDNÍ DEN V ROCE STADION UZAVŘEN, DĚKUJI FLANNERY.
Ale ne, tak to abych si počkal, pomyslel si Ryan a odešel do Pokécentra.
***
"Ryane! Konečně! Já se o tebe bála!" vykřikla Kris a objala Ryana. Gabrielle vyprskla smíchy, ale hned utichla a začala něco brebentit Candice ve francouzštině.
"Ale no tak, nic mi není, můžeš být v klidu," odpověděl jí Ryan.
"Co se tam nahoře stalo, když jsme odešly?"
"Objevil se tam nějakej otrapa. A vypadalo to, že mou sestřenku šikanoval. Smál se jejímu přízvuku, chápete to?"
"No, to je teda hrozný!" podotkla Candice.
"Jo a zítra se žádný zápas nekoná," usmál se Ryan.
"Jak to?"
"Protože je zítra Stadion uzavřený."
"Aha," kývla Candice. Mezitím k nim přišla sestra Joy. "Můžu se zeptat, není tu Kristen Doyleová? Nebo neznáte jí?"
"Já jsem Kristen Doyleová," ozvala se Kris, "co se děje?"
"Mám tu pro tebe vzkaz," odpověděla Joy a předala Kris nějakou obálku. Kris. Ta jí otevřela. A na papíru který byl uvnitř bylo napsáno drobným písmem: KRIS, VĚDĚLA JSEM, ŽE SEM DORAZÍŠ. TAK MI ZAVOLEJ A PODĚL SE O SVOJE ZÁŽITKY! M. M. D.
"Co? Kdo je M. M. D.? Není to nějaká past?" zeptal se Ryan a zíral na ty podivné iniciály.
"Ne! To jsou iniciály mojí mámy, jmenuje se Maria-Magdaléne Doyleová," odpověděla Kris a přešla k telefonu. Vyťukala číslo a na obrazovce se objevila hnědovlasá žena, docela podobná Kris, akorát že vlasy měla nakrátko ostříhané.
"Ahoj, mami!" začala Kris.
"Ahoj, Kris! Tak se k tobě dostal můj vzkaz! Jak se máš?"
"Docela dobře!"
"Víš, že jsem viděla všechny tvoje soutěže?" podotkla Mary.
"V-vážně?" podivila se Kris.
"To víš, že jo! A všechny si je nahrávám, aby sis je mohla pustit!" odpověděla Mary. Kris neřekla ani slovo.
"Jé! To je váážně úžasný! Díky!" řekla po chvíli Kris.
"A co jinak? Jak jde cesta?"
"No dobře…"
"A kdo je tamhleten bělovlasý mladík? Nová známost?" zeptala se Mary. Kris zrudla. "Ne… to je Ryan, můj kamarád a trenér," dostala ze sebe.
"Tak já už se nebudu ptát. Hodně štěstí na dalších soutěžích. A dobrou noc!"
"Dobrou, mami," odpověděla Kris a obraz zmizel. Pak se podívala na hodiny. Ukazovaly tři čtvrtě na deset. Ostatní už si vypůjčili pokoj a šli spát. Kris se také už odebrala do postele.
***
"Ryane! Vstávej! Už je ráno!" zvolala Candice. "Kris, taky už vstávej!"
"Co se děje? Proč nás budíš, Candie?" ptal se rozespalý Ryan.
"Protože vám chce Gabrielle někoho představit!" odpověděla Candice a někam odešla. Když byli už oblečení přišla do pokoje Candice a Gabrielle.
"Tak můšeme?" zeptala se Gabrielle. Vypadalo to, jako by jim chtěla ukázat někoho děsně důležitého, jako politika, zpěváka nebo sportovce.
"Tak jo! Jdeme, Gabrielle!" řekl Ryan.
"D'accord!" přikývla Gabrielle.
***
Když sešli dolů, tak Ryan a Kris následovali Gabrielle a Candice. Ani si toho nevšimli, ale prošli kolem stolu u kterého seděl Damion a zrovna pil ze skleničky limonádu. Když se ohlédl, co se děje a uviděl Ryana s přáteli, tak upřel svoje oči na Gabrielle a vyprskl tu limonádu přímo na sebe. "To se vyčistí… ale ona je tak… tak…," zašeptal.
Gabrielle je odvedla k jednomu stolu. U něj seděla nějaká kudrnatá hnědovláska s klukem s tmavohnědými vlasy, kterého Ryan hned poznal.
"Hele, není to Cedric? Cedric Desjardins?" Kluk se otočil.
"Ryan Conolly! Co tady děláš?"
"Já se tu účastním Hoennské ligy! Co ty?"
"Já jsem totiž taky trenér. Takže jsme soupeři, koukám," odpověděl Cedric.
"A nechtěl by sis dát zápas?"
Cedric zakroutil hlavou. "Ne, to nepůjde. Včera jsem bojoval s Flanerry a moji Pokémoni jsou teď u sestry Joy…"
"Ach tak… A kdo je tohle?" zeptal se Ryan a ukázal na dívku, která seděla vedle Cedrika. Ta se zrovna bavila s Gabriellou ve francouzštině.
"To je Monique. Je to moje…," Cedric to slovo nedokázal ze sebe dostat.
"Přítelkyně? Holka?" napovídal Ryan. Cedric přikývl. "Vždyť to ale není nic špatného! Jsi určitě ten nejšťastnější kluk na světě, viď?"
"Určitě! Ale proč to říkáš tak, jako bys mi záviděl? Stalo se něco?" podivil se Cedric.
"Asi už se stalo. Budu mít asi osamělé srdce navěky," odpověděl mu Ryan.
"Jo? Ale to nevysvětluje, proč mi závidíš!" řekl Cedric. Ryan mu začal vyprávět o Barbaře a jeho neúspěchu. "Hmm… o tom Andreasovi jsem ještě neslyšel, ale pokud je pravda, co říkáš, tak se potom tý Barbaře divím… že s takovým klukem vůbec chodí! Já bych s ním nechodil, kdybych byl ona," řekl Cedric. "Počkej! Ještě jsem ti nepředstavil Monique! Nebo ona by se ti představila sama, že mám pravdu?" Jenže ta dívka někam zmizela.
Za chvíli ale přišla zpátky ke stolu. V rukou držela dvě lahve Kanto-coly. Ryan si jí teď mohl prohlédnout. Byla to hnědovláska s vlnitými vlasy po ramena a zelenýma očima. Na sobě měla pruhovaný pulovr s béžovými, světle modrými, černými, šedými a bílými vodorovnými pruhy, džíny a vysoké černé kozačky.
"To je hezké, že jsi přinesla něco k pití, ale mohl jsem ho přinést sám, ano?" řekl Cedric.
"Ale to nevadí," řekla a dala Cedrikovi pusu.
"Moni? Chtěl bych ti někoho představit," řekl Cedric dívce francouzsky. Ta se otočila. "Chceš, abych ti dělal překladatele? Vím že umíš trochu francouzsky, ale Monique jinak neumí. A já přece jenom umím francouzsky líp než ty," pošeptal Cedric Ryanovi.
"Tak radši jo. Vždyť třeba Kris neumí ani slovo," řekl Ryan a ukázal na Kris, která se snažila komunikovat s Gabriellou, "bude to tak lepší."
"To je můj kamarád Ryan Conolly. Je trenérem Pokémonů," představil Ryana Cedric.
"Těší mě. Jmenuji se Monique Blanchardová. Ty jsi Gabriellin bratranec, že?" řekla a stiskla Ryanovu ruku. Cedric mu její větu přetlumočil a Ryan přikývl.
"Oui," řekl Ryan, který si teď připadal jako hlupák, když mluvil s rodilou Francouzkou a neuměl dobře francouzsky. Gabrielle byla taky Francouzka, ale poloviční, protože měla jen francouzského otce. "Řekni jí, co jsem ti říkal o Barbaře, ano?" otočil se na Cedrika. Ten přikývl a začal vykládat něco ve francouzštině. Ryan se mezitím rozhlédl okolo. Gabrielle někam odešla.
***
"Co konec roku? Kde budete slavit?"
"No stadion je zavřený, tak budu muset počkat do zítra, bude otevřený až příští rok," usmál se Ryan.
"Tak to abychom koupili nějaké občerstvení navíc?" podotkl Cedric. Ryan souhlasil a vydal se s ním něco nakoupit. Kris, Candice a Monique šly s nimi, ale Gabrielle byla pořád pryč.
***
Bylo už 23:00 a poslední hodina roku 2008 v Pokésvětě právě přišla. Ryan se svými přáteli spolu s Cedrikem a Monique seděli v Pokécentru, povídali si a dobře se bavili (nemluvě o Cedrikovi, který musel dělat ostatním tlumočníka). Každý měl skleničku Kanto-coly, na stole byly také brambůrky, oříšky, tyčinky a chlebíčky, které dělala Candice s pomocí Kris a Monique. Ale Gabrielle nebyla nikde. Najednou si na ní Ryan vzpomněl. "Hele, neviděli jste někde Gabrielle?" Všichni ale pokrčili rameny.
"Ahoj Ryane! Co se to tu děje? Můžu si přisednout?" zeptal se někdo. Byl to Damion.
"Ale jistě že jo!" řekl mu Ryan. Najednou si všiml skvrny na jeho pruhovaném tričku. "Damione, co se stalo?"
"Nic. Jen taková malá nehoda," odpověděl mu Damion a snažil se skvrnu nějak vyčistit.
***
Bylo už 23:45 a Gabrielle pořád nikde. Ryan už si začal dělat starosti kde je. Když vtom přišla ke stolu nějaká hezká blonďatá dívka. Na sobě měla černou halenku a bílé tříčtvrteční kalhoty, na nohou měla sandály s vysokými podpatky stříbrné barvy. Damion úplně zrudl a málem upustil skleničku, kterou držel v ruce. "Kdo jsi? Chceš se k nám přidat? Byla tu moje sestřenice, ale ta někam odešla. Nechceš si s námi připít na nový rok?" zeptal se jí Ryan. Dívka na něj upřela oči.
"Rrájene, to jssem ale já," odpověděla známým hlasem.
"Já tě ale neznám!"
"Ale Rrájene? Ty mě váššně nepossnáváš?" zeptala se. Ryan zavrtěl hlavou.
"Já bych si zkusila tipnout!" ozvala se Kris jako v nějaké soutěži. "Ty jsi… Gabrielle?" zeptala se. Dívka nasadila v obličeji takový divný výraz a pak kývla.
"Gabri? Já jsem tě vůbec nepoznal, promiň. Moc ti to sluší! Tak proto si byla takovou dobu pryč!" řekl Ryan.
"Jak jsi to udělala? Vypadá to jako by tě někdo proměnil kouzlem!" usmála se Candice.
"No… šádné charme to nebylo! Jenom jsem poušila hržeben a prževlékla jsem se," odpověděla Gabrielle.
"A použila jsi i čočky, jo?" zeptala se Kris. Myslela samozřejmě kontaktní čočky. Gabrielle přikývla. "Ty taky!"
"Tak, měli bychom si dát novoroční přípitek, ne?" navrhl Cedric. "Máš naprostou pravdu!" souhlasil Ryan a podíval se na hodiny. Ukazovaly 23:57. "Tak ať je…," začal, ale pak se zastavil, protože se podíval na Damiona. Ten byl úplně rudý a pořád zíral na Gabriellu, která seděla vedle něj. "Země volá Damiona McQuara, ohlas se!" řekl s úsměvem Ryan.
"J-jasně. Vždyť já jsem tady…," zamumlal Damion. Cedric se usmál.
"Co je tu k smíchu?" zeptal se ho Ryan.
"K smíchu nic, ale vypadá to, že se tvůj kamarád zamiloval, podívej se!" odpověděl Cedric a pokynul hlavou směrem k Damionovi, který pořád koukal po Gabrielle.
"Asi máš pravdu. Má víc štěstí než já."
"Ale no tak, Ryane! Uvidíš, že taky budeš mít štěstí. Tak! Slavnostně připíjím na nový rok 2009! Kdo se ke mně přidá?" řekl Cedric.
"Já!" ozval se Ryan, hned po něm Kris a Candice.
"My taky!" ozvaly se dvojhlasně francouzsky Gabrielle a Monique. "A co Damion?" zeptala se Kris.
"J-jo… nezapomeňte na mě…," ozval se po chvíli Damion.
"Tak na nový rok!" řekl Cedric a "přiťukl" si s ostatními svou skleničkou Kanto-coly. Ostatní si také přiťukli. Až na Damiona a Gabrielle. "No tak, přece nebudete jediní, kdo si nepřiťukl, ne?" řekl Ryan.
"Má prravdu! Tak na ssdraví!" řekla Gabrielle.
"Dobře," odpověděl jí Damion a lehce ťuknul svou skleničkou.
***
Bylo už asi půl hodiny po půlnoci a Ryan si už šel lehnout. Vlastně všichni si (skoro) šli lehnout. Jen Gabrielle a Damion zůstali vzhůru.
"G-g-gabrielle…" zakoktal Damion. Blondýnka se na něj otočila. "Co nový rok? Těšíš se na něj?"
"No… moc jssem se netěšila. Sso ty?"
"Hm… taky ne," odvětil Damion. "Taky už tě nudí, že jsi sama?" Gabriellu ta otázka evidentně zaskočila. "Já nebyla poržád sama… ale teď už ssase jssem," řekla smutně. Asi pomyslela na kluka, se kterým kdysi chodila, ale už se s ním rozešla.
"Víš co? Chtěl bych tě pozvat dopoledne do nějaké kavárny na limonádu, šlo by to?" zeptal se Damion a začal se třást nervozitou.
"Oui! To není špatný nápad!" souhlasila Gabrielle.
"O-opravdu?" divil se Damion, celý rudý, se slzami štěstí v očích.
"Uršitě. Ale teď už bychom měli jít do couche, non?"
"Jestli to znamená do postele, tak to máš pravdu. Pojď!" souhlasil Damion a vzal dívku jemně za ruku.
Když šli po schodech nahoru, kde byly pokoje pro trenéry, tak je potkalo něco zajímavého. Gabrielle totiž asi špatně šlápla z málem zakopla. Ale naštěstí se tak nestalo, protože Damion jí chytil do náruče.
"Musíš si dávat pozor… když nosíš podpatky," usmál se na ní Damion.
"Merci, Damione… já nejssem s toho désenchantée, já… jssem assi amoureuse…," zašeptala.
"Cože? Já neumím francouzsky, promiň," omlouval se Damion.
"To nevadí. Já tě to nauším. A teď bych ti chtěla něsso dát. Tu nejhessší věc na Frranssii."
"Nejhezčí věc?" podivil se Damion.
"Oui, nejhessší věc," zašeptala Gabrielle a dala Damionovi francouzský polibek. Ten strašně zrudl, ale líbal jí taky. Teď si připadal jako nejšťastnější kluk na světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama