8 - Problém s pytlákem

8. ledna 2013 v 19:29 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryan opět procházel Petalburgskými lesíky. Měl teď namířeno do Dewfordu, kde měl nejenom doručit dopis od šéfa Devonu, ale hlavně získat druhý odznak Hoennské ligy. Vtom potkal někoho známého. Někoho, komu sliboval odvetu v zápase. Byl to Jackson, Pokémoní hlídač.
"Ahoj, Ryane! Kam máš namířeno?" zeptal se.
"Do Dewfordu, pro druhý odznak!" vysvětlil Ryan. Pak se ještě zeptal: "Jacksone, není tady v lese nějaké pěkné místo na odpočinek?"
"Samozřejmě! Dovedu tě na perfektní místo!" odpověděl Hlídač.
***
Došli na krásné místo uprostřed lesa. Bylo tam malé jezírko, na kraji stála nějaká dřevěná chata a u ní byl dřevěný stůl s lavičkami a slunečníkem.
"Tak a jsme tu. Připravím něco dobrého!" řekl Jackson a už se hnal do chaty. "Breloome, tak pojď ven!" hodil svůj Pokéball a objevil se Breloom, houbový Pokémon.
"To je skvělý nápad! Treecko, Taillowe, Lotade vy taky pojďte ven!" zvolal Ryan a z hozených Pokéballů vyskočili jeho Pokémoni. Treecko si našel malou ostrou větvičku, strčil si jí do úst, pak skočil na strom a pozoroval okolí, Taillow poletoval kolem a Lotad došel do jezírka a skočil tam. Všichni Pokémoni byli šťastní a spokojení. Ryan si sednul na lavičku a pozoroval své Pokémony.
"Ryane? Co bych měl udělat? Určitě máš hlad. A tvoji Pokémoni jistě taky," ozvalo se z chaty.
"Co? Ty umíš vařit?" zeptal se Ryan. Odpovědi se mu nedostalo, a tak se musel podívat sám. Otevřel dveře a vešel dovnitř. A skutečně u něčeho, co vypadalo jako malá lednička stál Jackson. "Tak co mám udělat?" ptal se, jako by byl Ryan jeho hladový syn.
"To přece nemusíš. Mám ještě nějaké zásoby v batohu," odvětil Ryan.
"Ale pro tebe bych udělal něco! Dal by sis třeba palačinky?" zeptal se Jackson.
"Palačinky?" zeptal se Ryan, jako by nevěděl, co to ty palačinky jsou.
"Samozřejmě! Dal by sis?"
"No jasně! Palačinky jsou moje nejoblíbenější jídlo!"
"A dáš si k nim mléko?" Ryan kývl. Jackson sáhl do ledničky. Nebylo to jen obyčejné mléko, bylo to Miltančí mléko, které mělo i léčivé účinky. "Mám ho až z Miltonovy Miltančí farmy ve Zlatoprutovém městě," vysvětloval Jackson.
***
"Tak a je to!" oznámil Jackson. Jídlo bylo hotové. Pak už jenom hotové palačinky rozdělil na dva talíře a ozdobil je trochou karamelu a šlehačky. Potom ještě nalil mléko do sklenic a mohlo se začít jíst. "Tak dobrou chuť!" popřál Jackson. Ryan se dal do jídla a Treecko, Taillow a Lotad také. Jenom Breloom nebyl nikde k nalezení. "Určitě běhá po lese a hlídá ho, když já zrovna nemůžu. Je to skvělý Pokémoní parťák," pomyslel si Jackson.
***
"No Jacksone, byly opravdu dobré!" ocenil Ryan, když palačinky z jeho talíře zmizely. "Díky!" odpověděl Jackson. Najednou se ale do chaty vřítil Jacksonův Breloom. "Co se stalo?" zeptal se. Breloom se mu snažil něco vysvětlit v pokémonštině.
"Co? Že v lese jsou nějací pytláci?"
"Breloom, Brel!" odpověděl Breloom a zakýval hlavou.
"Tak honem! Jdeme!" Jackson neváhal a tryskem vyběhl z chaty. "Počkej na mě, Jacksone!" volal Ryan. Vrátil své Pokémony do ballů. Pak se rozběhl za Jacksonem.
***
"Jacksone, zpomal trochu, už nemůžu!" funěl Ryan.
"Myslím, že jsme už tady. Že jo, Breloome?"
"Breloom!" kývl Breloom. "Opravdu? Já tu ale žádné pytláky nevidím! Ani nějaké Pokémony ne!"
"To není možné! Můj Breloom se přece nemohl jen tak splést. Prohledáme to tu!" navrhl Jackson.
Ryan z Jacksonem prohledali už všechno na tom místě, co jim Breloom ukazoval, když vtom si Ryan všiml nějaké šipky zapíchnuté ve stromě.
"Jacksone, pojď sem! Nevíš co je tohle?"
Jackson přiběhl a vzal si tu věc. "Hmmm... pytlácká šipka.... Buď v ní bylo uspávadlo, nebo jed, ale to nezjistím, protože je prázdná," řekl Jackson a prohlížel si šipku. "Musíme zkusit ty Pokémony najít. Třeba jsou ještě živí. Můj Taillow nám pomůže. Tak do toho, Taillowe!" Z hozeného Ryanova Pokéballu vyletěl malý vlaštovčí Pokémon. "Taillowe, podívej se, jestli v lese nejsou nějací Pokémoni, které sebrali pytláci!" řekl Ryan a Taillow odletěl. Spolu s Jacksonem a Breloomem se posadili na pařezy a čekali, až se Taillow vrátí.
***
Uplynulo asi tři čtvrtě hodiny (Ryan si už začal myslet, že svého Taillowa nikdy neuvidí), když vtom přiletěl Taillow. "Tak co? Viděl jsi něco?" zeptal se Ryan.
"Taillow!" řekl Taillow. Mělo to asi znamenat: "Ano! Poběžte za mnou!"
Pak Taillow vzlétnul a Ryan s Jacksonem a jeho Breloomem běželi za ním. Taillow je dovedl na velkou mýtinu. Bylo tam zaparkované nějaké auto. Jako přívěs mělo velkou klec a v ní bylo spoustu Shroomishů, Zigzagoonů, několik Slakothů, Silcoonů a Cascoonů. Ti Pokémoni nebyli mrtví, někteří spali, ale žádný z nich se nepokoušel dostat se ven. Ryanovi a Jacksonovi to připadalo podezřelé. "Musím se na to podívat. Musím přece ty Pokémony dostat ven!" řekl Ryan a vydal se ke kleci. "Počkej! Co když to je past!" řekl Jackson. "Tvrdohlavec," pomyslel si. Jenže když se Ryan dostal k mřížím a snažil je nějak násilně otevřít, tak dostal elektrošok. "Já jsem říkal, že je to past," konstatoval Jackson.
"Tak jak se tam dostaneme?" zeptal se Ryan. Jackson mu neodpověděl.
***
Ryan z Jacksonem vyzkoušeli spoustu způsobů jak Pokémony dostat z klece. Ale nic nezabralo. Žádný Pokémonní útok, ani jiné způsoby nezabraly. V okolí zašustilo křoví a odtamtud vyšel vysoký zelenovlasý muž. V ruce držel klec s polapenými Seedoty. A na zádech měl pušku. "Hele, přivedl jsem vám nějaký kámoše!" řekl jakoby ke kleci.
"Kdo jste a co chcete? Pokusíte se mi sebrat moje Pokémony a...," zahrozil.
"Kdo vy jste?" zeptal se Jackson. "Mám silný pocit, že vy jste ten pytlák, o kterém mě můj Breloom informoval!"
"Ano, jsem Rico, Pokémoní lovec. Nechcete pár těhle Pokémonů? Ale za ně si budu účtovat solidní balík!"
"Balík? O čem to mluvíte?! Koukejte ty Pokémony pustit, nebo...." řekl výhružně Jackson.
"Nebo co? Dáš mě zavřít? Ty?" řekl pytlák při pohledu na naštvaného Jacksona. Pak se hlasitě rozesmál. "Propusťte ty Pokémony, nebo zavolám důstojnici Jenny!" pohrozil znovu Jackson. Pytlák se rozesmál ještě víc. "Tak ty si VÁŽNĚ myslíš, že mi ty Pokémony sebereš? Varuju tě! Ještě krok a pak už mi nebudeš vyhrožovat!" řekl pytlák, sundal si ze zad svou pušku a zamířil jí na Jacksona. "Vy jste se snad zbláznil? Mířit střelnou zbraní na člověka!" řekl Ryan a postavil se před Jacksona. "Ryane, nedělej to! Ne!" Jackson se snažil Ryana zastavit.
"Proč bych měl bláznit! Zmizni! Nebo uvidíš!" Pytlák to už nevydržel a stisknul spoušť. A trefil Ryana přímo do ruky. Ten se zapotácel a omdlel.
"Máš štěstí, že je to jenom uspávačka! Schrupne si asi tak šest hodin!" zasmál se pytlák.
V křoví něco zašustilo znovu. "Tak a dost!" řekl pytlák a zamířil puškou na křoví. Jackson rychle přiběhl ke kleci. Pak se rychle prohrabal ve svém batohu. Měl štěstí-našel tam páčidlo. Tím otevřel klec a všichni Pokémoni mohli uniknout. Z křoví se mezitím vynořil asi dvanáctiletý kluk s krátkými blonďatými vlasy. Pytlákovi ale došly náboje, takže nemohl nic dělat. Ten kluk si zvolil své Pokémony-Turtwiga, Starlyho a Buizela (byl pravděpodobně ze Sinnohu) Pytlák ještě jednu zbraň měl-svého Fearowa. "Tak a teď uvidíš," řekl si Jackson pro sebe. Pak vystřeli nějaký kotouč a všechny Pokémony, které pytlák chytil to obkroužilo. "Tak a teď na něj!" zavelel Jackson. Pokémoni pytláka obklíčili, takže nemohl nikam jít. A chystali se zaútočit. "Hele... co blázníte?" zíral pytlák. Mezitím ten kluk ze Sinnohu zavolal Jenny. Ta za chvíli přijela a odvedla si pytláka.
"Hej, ty! Kdo jsi? Měl bych ti poděkovat!" řekl Jackson tomu klukovi.
"Za co? Jo, promiň jsem Damion, Damion McQuare z Dvojlistového města," představil se kluk.
"Za to že jsi odlákal pytlákovu pozornost. A můžeš mi ještě s něčím pomoct?"
"Samozřejmě!" kývl Damion.
Pak spolu vzali Ryana a odvedli ho do Jacksonovy chaty.
***
Ryan otevřel oči. Tak on byl teď mrtvý? Ale tohle nevypadalo jako, kdyby byl mrtvý. Byl teď v Jacksonově chatě a ležel v posteli. "Jacksone.... co se stalo?" zeptal se.
"Ten hnusný pytlák tě trefil uspávačkou. S ním si nedělej starosti. Už je ve své cele u Jenny," vysvětloval Jackson.
"A kdo je ten kluk?"
"To je Damion. Odlákal toho pytláka, takže jsem ty Pokémony mohl osvobodit. Dobře to dopadlo."
"Ahoj! Jsem Damion McQuare, rád tě poznávám!" řekl Damion a natáhl ruku.
"Ryan Conolly," řekl Ryan a stiskl jí. "Trenér Pokémonů," dodal.
"Trenér? Já jsem taky trenér!" řekl Damion tónem, jako by to byla zvláštní shoda.
"Tak co takhle si dát zápas?" navrhl Ryan.
"Tak dobře!" souhlasil Damion.
"Nechte toho vy dva! Venku už je tma. Co takhle si dát zápas zítra! Víte co? Můžete tu přespat!" navrhl Jackson.
"To je skvělý nápad!" řekl Ryan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama