Únor 2013

Zápas s vodním umělcem 2/2

28. února 2013 v 21:00 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
"Tak a máme po předváděcím kole!" oznámila Vivian, "a teď se podívejme na postupující do soubojů o stužku!" otočila se ke světelné tabuli, kde se ukázalo osm tváří, včetně Kris a Tiffany.
"A nyní už přivítejte první soutěžící! Tiffany a Setha!" řekla Vivian. Proti Tiffany stál starší hnědovlasý brejláč.
"Do boje, Masqueraine!" z ballu vyskočil motýl, který měl na křídlech vzor zastrašujících očí.
"Dragonaire, volím si tebe!" z Tiffanyina ballu vyskočil nádherný modrý drak.
"Máte pět minut! Tak začněte!" zahájila zápas Vivan.
"Masqueraine, ochromující spóry!"
"Dragonaire, odvaň to pryč pomocí dračího víru!"
Mezitím v šatně Kris přemýšlela, koho si vezme do dalšího kola. Měla trochu obavy, až bude zápasit s Tiffany. Její Dragonair všem vyrazil dech. Také myslela na Ryana a držela mu palce…
***
"Volím si tebe, Swellowe!" řekl Ryan a hodil pátý (a poslední, který mohl) ball. Swellow teď stál na plováku.
"Swellowe, zaútoč náletem!"
Swellow letěl nízko nad vodou, jenže Luvdisc se schoval pod ní… Takže útok nevyšel.
"Tak a dost! Dostaň ho ven z vody tak, že budeš plácat na hladinu ocelovým křídlem!"
"Výborně…," zamumlal Juan. Swellow párkrát udeřil do hladiny a Luvdisc vyskočil ven. Voda stříkala všude.
"A máme ho! Zasáhni ho ocelovým křídlem, dokud je ve vzduchu!"
Swellow se rozletěl k Luvdiskovi…
"Do vody a pak vodní puls!"
…jenže byl neúspěšný. Luvdisc byl tak rychlý, že Swellowovi unikl a zasáhl ho koulí vody.
"Jak to??" divil se Ryan.
"Protože to vypadá, jako když prší. A pokud prší, tak je Luvdisc daleko rychlejší…! A teď použij sladký polibek!"
"Tímhle trikem už mě jednou dostal… ale tentokrát mu to neprojde! Vyhni se mu a pak nálet!"
Swellow se vyhnul Luvdiskovu srdíčku a pak letěl těsně nad vodou. A napral to do něj plnou silou. Malý Pokémon dlouho nevydržel… a bylo po všem.
"Luvdisc není schopen dalšího boje! Vítězí Swellow!" řekl Sebastian.
"Luvdisku, vrať se. Bojoval jsi dobře," pochválil Pokémona Juan a odvolal ho, "blahopřeji, Ryane. Bojoval jsi skvěle. Ale teď si už přestaneme hrát. Na něj, Milotiku, příteli!" z vody se vynořil nádherný mořský had. Ryan se otřásl.
***
Soutěž ve městě Porta Royal se chýlilas svému konci. Tiffany nejprve porazila Setha a jeho Masqueraina a pak jí do cesty přišel další trenér s Drifblimem. Ani ten nebyl ušetřen. Kris se podařilo porazit Granbull a Stantlera a dostala se do finále, kde čekala Tiffany.
"Tak co? Jsi připravena na zápas? Na tuhle chvíli jsem čekala," řekla Tiffany.
"Samozřejmě. Nedám ti nic zadarmo! Do boje, Gardevoir!"
"Volím si tebe, Delcatty!"
Tiffany poslala do boje roztomilého kočičího Pokémona s výraznýma ušima. Kris si ho prozkoumala Pokédexem. Ozvalo se: "-DELCATTY, UPJATÝ POKÉMON. VYVINUTÁ FÁZE SKITTY. ŽIJE SVÝM TEMPEM, OBVYKLE JE ŠŤASTNÝ A NEKONFLIKTNÍ. POKUD JE VYRUŠEN, RADŠI UTEČE, NEŽ ABY BOJOVAL-"
"Tak to bude snadné. Gardevoir, psychický útok!"
"Použij bleskový útok!"
Delcatty se naježil a na Gardevoir vypálil elektrický útok. Gardevoir ho na poslední chvíli odrazila. Blesky se rozplynuly ve vzduchu a vytvořily krásný vizuální efekt. Tiffany zmizelo víc bodů, než Kris.
"A teď ho dostaneme! Delcatty, použij přitažlivost!" usmála se Tiffany.
Delcatty mrkl a okolo Gardevoir létala srdíčka. A když se Gardevoir dotkla, tak… nic.
"Jak to?! Tvůj Gardevoir je samec, že jo?" zeptala se s podivem Tiffany. Kris zavrtěla hlavou.
"Wow! To je zvrat! Máme tu souboj dvou samiček! A to pro Tiffany nevypadá dobře!" řekla Vivian. Tiffany přišla o další body.
"Nevzdávej se, Delcatty! Použij…," řekla Tiffany, jenže Delcatty odmítla zápasit. Ne že by Tiffany neposlouchala, ale měla to v povaze. Prostě to vzdala.
"Tak tohle jsem ještě neviděla, aby Pokémon sám od sebe odstoupil! Tím pádem Kris vítězí!" oznámila Vivian.
Sukizo jí předal stužku a zklamaná Tiffany odešla. Chtěla s Delcatty někde trénovat o samotě a naučit jí bojovat, aby v příští soutěži byly připravené.
***
"My se nebojíme! Na něj, Swellowe!" řekl Ryan
"Použij vodní pumpu, můj příteli."
"Nálet!"
Swellow se vyhnul vodnímu víru, který k němu mířil a podařilo se mu Milotika zasáhnout.
"Teď železný ocas, příteli," řekl Juan.
"Vyhni se zdvojením!"
Swellow se chytře vyhnul vytvořením iluzí, jenže stačilo to?
"Vodní pumpu ke stropu!"
Milotic namířil vodní proud ke stropu a Swellow byl zasažen. Když útok skončil začal pomalu padat dolů.
"Ledový paprsek, prosím," Milotic zamrazil Swellowa, a to byl konec. Ten se jen jako kousek ledu vynořil poražen.
"Swellow není schopný dalšího boje! Vítězí Milotic!" ohlásil Sebastian.
"Vrať se, Swellowe. Bojoval si dobře," odvolal Ryan ptáčka, "Girafarigu, na něj!"
"Použij psychický paprsek!"
Girafarig vypálil duhový paprsek.
"Kryj se železným ocasem," Milotic použil svůj ocas jako štít a paprsek mu tolik neublížil.
"Nevzdávej se! Zmatení!"
"Skonči to hydro pumpou."
Girafarigovy oči se rozzářily a byl připraven na psychický útok, jenže… spláchla ho spousta vody…
"Girafarig není schopen dalšího boje! Milotic vítězí!" řekl Sebastian. Ryan odvolal svého Pokémona.
"A je téměř po všem, chlapče. Jestli teď tvůj Pokémon prohraje, tak se obávám, že tvá cesta nebude mít žádnou cenu," řekl Juan.
"COŽE?!?!" Ryanovi se zatajil dech.
"Ano. Pokud nezískáš osm odznaků, nemůžeš se účastnit kvalifikace. A já zítra odjíždím do Ever Grandu, kvůli některým formalitám s mistrovstvím…"
Ryan se kousl do rtu. Vytáhl Pokéball se Sceptilem. Před očima mu proběhlo všechno, co spolu prožili. Teď závisí všechno na něm. Jestli ho Milotic porazí, bude po všem a Ryan se bude moci zúčastnit Hoennské ligy až za rok.
"Sceptile, volím tebe!"
"Ah, takže to je tvoje tajná zbraň? Na tu jsem připraven. Ledový paprsek, Milotiku."
"Použij listovou čepel!"
Sceptile byl na Milotika asi příliš rychlý. Vyhnul se mrazivým paprskům a pak elegantně použil ostré listy.
"Ha! Ten váš Milotic si musí přivstat, aby dohonil Sceptila!" smál se Ryan.
"Vážně? Nepodceňuj svého soupeře. Milotiku, obnov se."
Milotic se na chviku rozzářil a zranění na jeho těle byla pryč.
"To snad ne!" divil se Ryan.
"Ale ano. Vzdáváš to?" zeptal se Juan.
"Nikdy! Energetickou kouli!"
"Železný ocas."
Sceptilova koule energie nezasáhla cíl, spíš zasáhla jeho samotného, protože Milotic jí chytře železným ocasem odrazil.
"Listovou čepel!"
"Počkej si na něj a použij ledový… co to?" Juan zaskočen rychlostí Sceptila si ani nevšiml, že zaútočil.
"Výborně. Jenže teď už je po všem. Zamraz ho!"
"Sceptile, semínkový útok!"
Sceptilova semínka byla zmražena a spadla do vody. A pak Milotic přimrazil Sceptila k plováku… a nemohl se ani pohnout.
"Je po všem, chlapče. Neměl bys toho Pokémona tak trýznit. Radši to vzdej," radil vyzyvateli Juan. Sceptile se také zdál být v koncích a nemohl se pohnout. Jeho semínka zářila, ale toho si Ryan nevšiml…
A pak to přišlo. Sceptile sebral veškerou sílu, prorazil led a Milotika zasáhla ohromná listová smršť. Ten útok takového kalibru vůbec neočekával a bylo po všem.
"Milotic není schopen dalšího boje! Vítězem je Sceptile. Celkové vítězství vybojoval vyzyvatel s výsledkem pěti ku čtyřem," řekl Sebastian.
"Milotiku, vrať se," odvolal Juan svého posledního Pokémona, "jsem ohromen. Nikdy jsem neviděl, že by se soupeřův Pokémon si během boje osvojil nový útok. Dešťový odznak ti právem náleží," Juan předal Ryanovi odznak ve tvaru tří dešťových kapiček.
"Dešťový odznak! Konečně!" zaradoval se Ryan a Sceptile na něj mrkl. Teď se mohl zúčastnit kvalifikace a turnaje mistrovství světa.
***
Ryan si vítězoslavně vykračoval do Pokécentra. Už plánoval, jak zavolá Damionovi, že to dokázal.
Nejdřív ale předal své bally sestře Joy. Jenže… tam ho čekalo překvapení. Uslyšel velmi povědomý hlas…
"Ryane! Tak rád tě zase vidím!"
"To… to… není možné…," divil se Ryan.

71 - Zápas s vodním umělcem

28. února 2013 v 19:14 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryan byl na cestě za splněním svého úkolu. Jen několik hodin a mohl mít všech 8 odznaků Hoennské ligy. Teď zrovna ležel v lůžkovém voze vlaku směřujícího na východ Hoennu a snil o velkých úspěších… jak získá osmý odznak, pohár Mistrů světa, porazí Elitní čtyřku… Každý Pokétrenér je velmi ambiciózní a Ryan není výjimkou.
***
"Já se vrátím… Já se vrátím…," dunělo mu syčivým hlasem v hlavě. Hlas přicházel jakoby z temnot.
"Kdo je to? Co po mě chceš?" zeptal se s obavami Ryan.
"Ty moc dobře víš, co jsem zač… zhatil jsi mi veškeré plány a já se ti za to pomstím, ty všivý spratku…"
"Už toho mám dost! Ukaž se!"
"Vážně si to přeješ? Ukážu se a ty budeš navždy ztracen… chachachacha…," hlas nabíral na intenzitě. Hlas mu zněl jakoby povědomě…
"Přestaň si se mnou hrát! Kdo jsi?!" zeptal se Ryan. Z temnot se vynořilo něco, co bylo horší, než všechny Ryanovy noční můry. Byl to OHROMNÝ bílý had s lidskou hlavou. Měl velké žluté oči, velkou tlamu a hnědé vlasy. Jeho tělo bylo složené ze spousty menších hadů…
"Ryan Conolly… konečně… se znovu setkáváme!" zasyčel had. Ryan polkl.
"Ne… to není možné! Vždyť… mi říkali, že jsi spáchal sebevraždu! Že jsi mrtvý!"
"Chacha! Já a mrtvý?! Nikdy! Já, všemocný lord Kaarme jsem nesmrtelný! Jsem věčný! A zanedlouho… se vrátím!"
"Nesmysl! Jestliže jsi mrtvý, tak jak se chceš vrátit? Co po mě chceš?"
"Říkej si co chceš, skrčku… Za tři roky mi už nikdo nebude bránit! Gahahaha!" zasmál se had a zaútočil na Ryana…
***
"NEEE! NECH MĚ BÝT!!" křičel Ryan na celé kupé. Damion a Kris už byli vzhůru a už jen tak odpočívali.
"Co je s vámi, mladíku? Jen jsem vám chtěl oznámit, že budeme brzy u cíle. Rozvážím tu snídaně do lůžkových vozů. Stalo se něco?" zeptal se chlápek, který právě vstoupil do jejich kupé. Ryan zamrkal. Takže to byl jen hrozný sen.
"To nic, pane… jen noční můra," řekl a otřel si zpocené čelo.
"Jistě, tak tady máte snídani, jak je zahrnuta v ceně. Děkuji, že jste využili služeb Hoennských drah. Nashledanou," chlápek každému dal nějaký balíček a odešel. Ryan se zhluboka nadechl. Co to bylo? Proč ho Kaarme straší, když už je po smrti?
"Ryane, co se stalo? Co tě trápí?" zeptala se ho Kris, která zrovna přišla z toalety, "slyšeli jsme tě tady křičet. Celou noc ses převaloval… Co se stalo?"
"To by mě taky zajímalo," ozval se Damion.
"Zdálo se mi o Kaarmem, jen… neměl lidskou podobu. Říkal, že se za tři roky vrátí a pomstí se, nebo co…," vyprávěl Ryan.
"Hloupost! Vždyť Kaarme je mrtvý, jak by se mohl vrátit?"
"TY MI SNAD NEVĚŘÍŠ?!" zavrčel Ryan.
"J-jistě, že jo…," řekl Damion.
***
Po krátké zastávce v Královském přístavu (což bylo španělské jméno města, kde vlak končil) se naši přátelé vydali na cestu lodí. Tedy… ne všichni. Damion odešel směrem do Slateportu a Kris se rozhodla zůstat ve městě, kvůli nadcházející soutěži. Ryanovi to bylo velice líto, že jí nemůže podpořit, ale tlačil ho čas a musel získat osmý odznak co nejdříve. Tak se vydal na cestu do Sootopolisu sám. Předtím mu Kris dala nějaké bally a popřála mu k narozeninám (úplně zapomněl, že nějaké narozeniny má) a od Damiona dostal spoustu plechovek s limonádou. Už se nemohl dočkat, až bude zápasit v kvalifikaci. Nejdřív se ale rozhodl, že zavolá profesoru Birchovi. Vytočil tedy číslo do laboratoře.
"Ahoj Ryane. Jak se daří?" zeptal se ho profesor.
"Skvěle, zrovna jsem na cestě za posledním odznakem. A jak se daří mým Pokémonům?"
"Onix, Shellos i Machop se mají dobře. Chceš nějakého z nich poslat výměnou za někoho z tvého aktuálního týmu?"
"Když o tom tak přemýšlím…," začal Ryan, "slyšel jsem, že sootopoliský stadion se specializuje na vodní typy. Vezmu si tedy Shellose. A pošlu vám Quilavu."
"Výborně, polož ball na transportér a za chvíli ti dorazí ball se Shellosem!" usmál se profesor a Ryan si vzal ball s Shellosem.
***
"Tak, konečná zastávka, mladý pane! Jste v Sootopolisu!" řekl námořník Ryanovi. Konečně byli v Sootopolisu. Bylo to malebné přímořské město, ohraničené křídově bílými skalami a existovala jen jedna cesta skrz. Ryan se zaradoval. Po téměř osmi měsících se dostal k poslednímu bodu své cesty. Vystřelil z lodě jako raketa rovnou směrem ke stadionu. Jenže… tam nikdo nebyl, kromě jakéhosi postaršího muže, což se ukázalo, že je služebník zdejšího Vedoucího.
"Dobrý den, nevíte, kde najdu trenéra tohoto stadionu?" zeptal se ho Ryan.
"Ah, Juan? Ten touhle dobou bude na náměstí… Tam teď předvádí své umění s vodními Pokémony. Býval kdysi skvělým Koordinátorem a dokonce vyhrál Stužkový pohár!" řekl služebník.
"Děkuji vám pěkně…," zamumlal Ryan, "a nevíte, kdy se vrátí?"
"To vážně nevím… ale snad brzy. Počkej tu chvilku, jestli chceš, udělám ti čaj…"
"Oh, děkuji," usmál se Ryan.
***
"Zdravím vás všechny na soutěži ve městě Porta Royal! Jsem ráda, že jste na nás nezanevřeli i po té nemilé pauze! A teď už uvítám naší tradiční porotu! Předsedu Soutěžního svazu, Raoula Contestu! Pana Sukiza, předsedu Pokémonského fanklubu! A v neposlední řadě sestru Joy! Ale co by to bylo za soutěž bez vás, Koordinátorů! Proto nyní prohlašuji tuto soutěž za zahájenou!" prohlásila Vivian. Kris seděla s napětím v šatně a prohlížela si své tři stužky, které dosud získala. Už jen dvě a mohla se zúčastnit Velkého festivalu, který byl odložen až na konec léta. Také přemýšlela, co vlastně předvede.
"Pěkné stužky! Tak přece jen se ti podařilo stát skvělou Koordinátorkou!" ozval se holčičí hlas za ní. Kris se otočila a spatřila starou známou tvář, mladou dívenku s tmavomodrými vlasy.
"Tiffany! Tak ráda tě zase vidím!" usmála se Kris a objela známou. "Jak se daří? Už jsme se tak dlouho neviděly…," zeptala se.
"No, celkem to jde. Mám tedy jen jednu stužku, ale snad ještě se mi podaří nějaké získat, než Festival začne… A podívej, jak si byla tehdá zklamaná z první soutěže… Teď jsi skvělá Koordinátorka… slyšela jsem, jak si porazila Marinu a Drewa… Blahopřeju!"
Kris se začervenala. "Děkuju… Ještě teď tomu někdy nemůžu uvěřit!"
"A co Ryan? Jak se mu daří?" optala se Tiffany.
"Ten se má fajn. Teď je v Sootopolisu, aby získal poslední odznak Hoennské ligy a mohl tak nastoupit v kvalifikaci na mistrovství světa. Držím mu palce."
"To já taky…," začala Tiffany, když najednou zpozorněla, "jejda! Promiň, ale musím na scénu! Tak drž palce!"
***
"A nyní přivítejte dalšího soutěžícího! Je jím Tiffany z Rustbora!" oznámila Vivian a Tiffany si připravila ball.
"Tak se předveď, Dragonaire!" z ballu vyskočil nádherný modrý dračí Pokémon.
"Použij vodní ocas a roztoč se!" Dragonair roztočil svůj ocas a nechal své čtyřmetrové tělo ve vodním víru. A když přestal, krásně se leskl.
"To bylo krásné představení! Co na to řekne porota?" zeptala se Vivian.
"Dragonairova elegance byla velmi impozantní," řekl Contesta a dal 8,8 bodů.
"Pozoruhodné!" 8,6 bodů.
"Dragonair nám chtěl zřejmě předvést, že je tím nejkrásnějším dračím Pokémonem ze všech. Mé srdce získal," řekla s úsměvem Joy a dala 9 bodů.
"Tak to byla Tiffany a její Dragonair!"
***
Ryan stále čekal na stadionu města Sootopolis na vedoucího. Zatím si povídal s jeho sluhou Sebastianem a popíjel čaj (Sebastian mu nabídl i sušenky). Když vtom se otevřely dveře a ozval se mužský hlas: "Sebastiane! Jsem zpátky! Doufám, že se tu nic nestalo." Ryan se zvedl ze židle a společně se služebníkem šel ke dveřím.
"Nic zvláštního, můj pane. Jen tu máte vyzyvatele," oznámil.
"Přesně tak, vyzývám vás na boj, abych získal poslední odznak!" řekl Ryan.
"Máš kuráž, mladíku. A to se mi líbí. Nicméně si nemysli, že ti dám odznak jen tak zadarmo. Ehm, nejprve bych se ti měl představit. Jsem Juan, trenér zdejšího stadionu. Jak sis mohl určitě všimnout v aréně se zápasištěm, tak moje parketa jsou vodní typy Pokémonů. A také pozor. Ze všech hoennských trenérů stadionů používám nejvíce Pokémonů. Jsi připraven?" zeptal se Ryana chlápek, který právě přišel dovnitř. Vypadal už dost sešle, vlasy mu šedly a kousek jeho vlasů už byl bílý. Nicméně nepůsobil tak staře, spíše působil dojmem sečtělého gentlemana. Jeho oči byly modré jako hladina oceánu a tvář mu zdobil knírek. Na krku měl jakýsi amulet a na sobě měl modré sako, které jakoby pasovalo nejen k jeho očím, ale k jeho postavení trenéra vodních Pokémonů. Pak si změřil Ryana pohledem a dodal: "Myslím, že jsem tě někde viděl."
"Kde? Já vás tedy rozhodně ne…!" ohradil se Ryan.
"Neúčastnil ses Poháru v Sinnohu? Tuším, že s Eeveem? Jsi také Koordinátor?"
"Ne, jen jsem to zkoušel. Eevee byl výborný, ale nedostal jsem se dál… A mimochodem, jak tohle víte?" podivil se Ryan.
"Wallace, organizátor toho poháru, není jen skvělý Koordinátor, ale také můj učedník," usmál se Juan, "kdysi tu on byl vedoucím, ale kvůli své vytíženosti toho musel nechat a vedení Stadionu připadlo opět mě."
"Ach tak, to leccos vysvětluje… Tak půjdeme na to?"
"S radostí," kývl Juan.
***
Juan zavedl Ryana do arény s velkým bazénem, na kterém plavalo několik plováků. Každý si stoupl na své místo.
"Zápas mezi vyzyvatelem Ryanem z Littlerootu a vedoucím Juanem ze Sootopolisu! Ve hře je Dešťový odznak! Každý trenér použije pět Pokémonů, přičemž jen vyzyvatel smí Pokémony střídat. Můžete začít!" oznámil Sebastian.
"Dobrá, tedy. Sealeo, připrav se!" Juan hodil Pokéball na zem a z vody se vynořil modrý tuleň. "-SEALEO, HRAVÝ POKÉMON. SEALEOVÉ ŽIJÍ VE STÁDECH V POLÁRNÍCH OBLASTECH. POMOCÍ SILNÝCH PLOUTVÍ DOKÁŽE PRORAZIT LED. SEALEO LOVÍ PĚTKRÁT ZA DEN POD VODOU-" řekl Pokédex.
"Proti tomu už jsem kdysi zápasil," zamumlal Ryan, "tak do boje, Manectriku!" Ryan hodil ball a Manectric se objevil na plováku.
"Manectriku, použij šokovou vlnu!"
"Tohle jsem mohl čekat. Ledovou kouli!"
Manectric vyslal na soupeře vlnu modrých blesků, zatímco Sealeo se bránil tak, že hodil kouli ledu na soupeře. Nebyla moc velká, takže se Manectrikovi nic nestalo.
"A teď ještě šokovou vlnu do vody!"
"Sealeo, rychle na plovák! A pak použij blizard!"
"Zkus se vyhnout!"
Manectric pustil do bazénu spoustu voltů, ale marně. Sealeo vyskočil na plovák a byl v bezpečí. Pak spustil děsivou sněhovou bouři. Manectric se snažil vyhýbat, ale plovák, na kterém stál, nebyl nějak rozlehlý a tak útoku podlehl. Už to vypadalo, že má dost.
"Dokonči to sražením!"
Sealeo se vrhnul směrem k plováku, kde stál Manectric, ve snaze ho srazit do vody. Ten se ale v poslední chvíli ubránil jiskrovým útokem a poslal Sealea pod hladinu.
"A teď to dokonči šokovou vlnou!"
"Vyhni se!"
"Pozdě," usmál se Ryan a měl pravdu. Elektrický útok se tentokrát podařil a zasáhl Sealea naplno. Bylo po všem.
"Sealeo není schopen dále pokračovat! Vítězem je Manectric a skóre je 1:0 pro vyzyvatele!" oznámil Sebastian.
"Vrať se, Sealeo," odvolal tuleně Juan, "očekával jsem elektrického soupeře. Nicméně ne všichni jsme tak slabí! Do boje, Whiscashi!" do boje nastoupil rybí Pokémon s dlouhými vousky.
"Manectriku, vrať se. Ještě tě budu potřebovat. Volím si Glaceona!"
"Ryane, chlapče… jsi příliš předvídatelný," konstatoval Juan, "Whiscashi, surfařský útok!"
"Ledový paprsek!"
Whiscash vytvořil gigantickou vlnu a jel na ní jako skutečný surfař. Glaceon však pohotově zasáhl a vlnu zamrazil, takže Whiscash spadl zpátky do vody.
"A teď použij ledové střepy!"
"Whiscashi, použij tu zmrazenou vlnu ve svůj prospěch a sklouzni se!"
Z Glaceonovy tlamy začaly létat kousíčky ledu. Nicméně Whiscashe jich zasáhlo jen málo. Ten se sklouznul po zamražené vlně ke Glaceonovi a zamáčknul ho. Tedy… ne tak úplně celého.
"A teď lechtací útok!" Whiscash použil své dlouhé vousky a začal lechtat Glaceona. Ten se svíjel smíchy jako pominutý.
"No tak! Pokus se ho kousnout!" řekl Ryan a na poslední chvíli se Glaceon zmohl k pohybu a kousnul Whiscashe do vousku. Ten bolestí vyjekl a skočil zpět do vody.
"Skoncuj to! Zamraz celý bazén ledovým paprskem!" usmál se Ryan a chtěl využít stejný fígl, jako Kris na Wallaceově poháru. Glaceon splnil úkol dokonale a udělal ze zápasiště hokejové hřiště. Whiscashovi jen vykukovala hlava z malé díry.
"Whiscashi, použij hyper paprsek!" Ryan se podivil. Whiscash byl přece v ledové pasti, jak by mohl zaútočit?
"Glaceone, dávej pozor! Zkus…," trenér se snažil zareagovat, ale nezvládl to. Whiscash prorazil led, vyskočil ven, svými dlouhými vousky se chytil sloupů, zhoupl se, a trefil Glaceona naplno. Bylo po všem.
"Glaceon není schopný dalšího boje! Vítězem je Whiscash!" oznámil Sebastian.
"Vrať se, Glaceone. Bojoval si dobře. Teď si zasloužíš odpočinek," Ryan odvolal svého ledového Pokémona do ballu. "a teď si volím tebe, Sceptile!"
***
"Tak a nyní přivítejte dalšího soutěžícího! Kris z Liliového města!" oznámila Vivian.
"Do toho, Marshtompe!" řekla Kris a hodila svůj ball, "použij ledový paprsek na zem!" Marshomp zmrazil plochu a začal se na ní klouzat a dělat různé figury jako profesionální krasobruslař. Nakonec skočil do vzduchu, udělal piruetu a led za ním se rozpadl.
"Tak to bylo zajímavé představení! Co porota?"
"Zajímavé vystoupení. Dávám šest bodů," řekl Contesta.
"Pozoruhodné!" řekl jako vždy Sukizo a dal bodů osm.
"Miluji zimní sporty a Marshtomp nám ukázal krásné zimní představení," řekla Joy a dala bodů devět.
"Prosím potlesk pro Kris a Marshtompa!" oznámila Vivian.
***
"Skoncuj to rychle, Whiscashi! Použij Hyper paprsek!" řekl Juan.
"Listovou čepel!"
Whiscash opět zopakoval stejný kousek jako minule, zhoupl se a pokusil se o paprsek, nicméně neuspěl, protože Sceptile byl rychlejší a zaútočil ostrými listy. Whiscash spadl do bazénu a nevypadal vůbec dobře.
"Whiscashi, zamáčkni ho!"
"Skoncuj to energetickou koulí!"
Whiscash se snažil dostal ke Sceptilovi, jenže ten byl připraven a vrhnul na něj zelenou kouli energie, Whiscash spadl do bazénu a bylo po všem.
"Whiscash není schopen dalšího boje! Vítězem je Sceptile!" oznámil Sebastian.
"Vrať se, Whiscashi. Bojoval si dobře, teď si odpočiň," řekl Juan a vytáhl další ball. "Do boje, Seakingu!" v bazénu se objevil další rybí Pokémon.
"Sceptile, vrať se," řekl Ryan, "odvedl si dobrou práci. A teď si volím Manectrika!" na plováku se opět objevil Manectric.
"Použij vybití!"
"Seakingu, vrtákový útok!
Manectric vyslal blesky ze všech sil na soupeře, jehož roh se proměnil ve smrtící vrták, který blesky projel jako nůž máslem a nedostal ani ránu. Juan se usmíval.
"Manectriku, elektrotesák!"
Manectrikovy zuby začaly jiskřit elektřinou a skočil k Seakingovi a s úmyslem zasadit šokující skus…
"Braň se rohovým útokem!"
Nakonec Seaking udeřil svým rohem jako mečem a Manectric ztratil kontrolu nad útokem, takže Seaking dostal jen malý šok.
"Je čas na hyper paprsek, Seakingu!"
"Rychle světelnou clonu!" vykřikl Ryan pár okamžiků před zásahem. Manectrika na poslední chvíli ochránila zlatavá kostka.
"No nic, zkusíme vodní ocas!"
"Neboj se, Manectriku. Rychlý útok!"
Manectrikova rychlost byla vskutku ohromující, ale zasáhl ho vodní vír, který vytvořil Seaking rychlými pohyby svého ocasu.
"Co to? Jakto, že světelná clona nepůsobí?" divil se Ryan.
"To proto, že světelná clona chrání pouze před speciálními útoky, ne před fyzickými, chlapče," řekl Juan.
"Aha. Tak teď použij vybití do vody!"
"Vyskoč a vrtákový útok!"
Manectric opět poslal do bazénu spousty voltů, jenže Seaking byl rychlejší…
"Je nad tebou! Rychle si připrav jiskrový…," řekl Ryan. Ale bylo pozdě. Seaking zasáhl Manectrika vrtákem a poslal ho do pole poražených.
"Manectric není schopen pokračovat! Vítězem je Seaking! Zápas je opět vyrovnaný!" oznámil Sebastian.
"Vrať se, Manectriku. Bojoval jsi dobře," odvolal Ryan Manectrika a připravil si další ball. "Girafarigu, volím si tebe!" do zápasu nastoupil další Pokémon.
"Takže Girafarig? Zajímavá volba. Ale ten ti nepomůže! Rohový útok!"
"Psychický paprsek!"
Seaking vyrazil prudkou rychlostí k soupeři, jenže ten byl rychlejší a Seaking to schytal duhovým paprskem.
"Oh… takže tenhle Girafarig je specialistou na speciální útoky? Tak to ho musíme také zasáhnout speciálním útokem…," zamumlal Juan, "Seakingu, hyper paprsek!"
Seaking vystřelil oranžový paprsek, jenže… světelná clona naposledy zafungovala.
"A teď zmatení!" řekl Ryan. Girafarigovy oči se rozzářily, pak vyslal Seakinga do vzduchu a nakonec ho poslal na opačnou stranu zápasiště. Bylo jasné, že má dost.
"Seaking není schopen pokračovat! Vítězem je Girafarig!" oznámil Sebastian.
"Vrať se, Seakingu," odvolal Juan svého Pokémona, "a teď se připrav na velké potíže! Luvdisku!"
Z vody se vynořil velice zvláštní rybí Pokémon. Byl malinký, růžový, se světlýma tvářičkama a tvarem připomínal srdce. Ryan vytáhl Pokédex.
"-LUVDISC, SHROMÁŽDIVÝ POKÉMON. TENTO POKÉMON MÁ ZVLÁŠTNÍ SRDCOVITÝ TVAR A TAK SE STAL SYMBOLEM LÁSKY. ŘÍKÁ SE, ŽE KDYŽ PÁR POTKÁ TOHOTO POKÉMONA, TAK JEJICH VZTAH BUDE PLNÝ LÁSKY A NIKDY NESKONČÍ-"
"To si děláte legraci? Takového maličkého posílat do boje?" divil se Ryan.
"Nepodceňuj mého Luvdiska! Spoustu vyzyvatelů to udělalo, a pak skončili špatně," řekl naštvaně Juan.
"No dobrá. Zmatení!" řekl Ryan a Girafarig zvednul myslí srdíčkového Pokémona.
"Rychle, Luvdisku! Dostaň se dolů vodním pulsem!" velká koule vody se rozplácla Girafarigovi přímo do obličeje a ten ztratil kontrolu nad psychickým útokem.
"Tak co? Pořád si myslíš, že je Luvdisc slabý?"
"No… to se ještě uvidí! Použij udivení!"
Girafarig nasadil tak ohavný výraz, že Luvdiska vystrašil do morku kostí. Ten se bál tak, že zaplul pod hladinu.
"Použij sladký polibek!"
Luvdisc našpulil rty, které se rozzářily a zasáhl Girafariga srdíčkem. Ten se začal divně motat.
"Vodní dělo!"
Girafarig se tak potácel, že málem spadl z plováku. Ryan ho radši vrátil zpátky a voda se rozplácla na plovák.

Směr Sootopolis 2/2

28. února 2013 v 19:10 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Nad Rustborem padala noc. Naši přátelé se odebrali k budově, která byla označená cedulí RUSTBORO, HLAVNÍ NÁDRAŽÍ.
Ve tmě se plížily tři postavy. Dvě lidské a jedna štíhlejší a podstatně menší. Zamířily k videofonní budce chystali se vytočit číslo.
"Myslíš, že je to dobrej nápad, volat šéfovi v tuhle dobu? Dyť jsme nic nečmajzli! Jen Maurice, ten aspoň chytil rýmu," řekl Sneasel.
"Jo, ale je to naše povinnost, podávat hlášení!" usoudila Bea a začala vytáčet číslo samotného Giovanniho. Maurice nevydal ani hlásku, jen hlasitě smrkal. Na obrazovce se objevila blonďatá holka v rakeťáckém oblečení.
"Co chcete?" zeptala se. Její hlas byl sladký jako dort, do kterého byl přimíchán jed.
"Chceme mluvit se šéfem, Domino, a to hned!" řekla rázně Bea.
Domino se začala chichotat. "Aby jste mu zase řekli o svých neúspěších? Ahaha! Vy hlupáci!"
"Pusťte mě na ní" Já jí asi vydrápu voči! Já jí…," nadával Sneasel.
"Klídek, kámo. Ti nahoře tohle dělaj vždycky," uklidňoval ho Maurice. Sneasel znechuceně prskl, začal si něco brblat a stáhl se.
Na obrazovce se objevil hnědovlasý čtyřicátník v oranžovém saku. Vypadal, jako úspěšný byznysmen, ale ve skutečnosti to byl kriminální boss, Giovanni, šéf Rakeťáků.
"Co chcete?!" zeptal se naštvaně.
"Šéfe, máme pro vás zprávy z Hoennu. Týmy Aqua a Magma zanikly. Teda… spojily se, aby zabránily civilní válce. Nyní je konec a mír… Není to skvělé? Mohli bychom tu zřídit rakeťáckou základnu!"
Giovanni se pousmál, pohladil svého Persiana. "Dobrá. Pokračujte v práci a něco pořádnýho mi sem pošlete!"
"Rozkaz!" řekli sborem všichni.
***
Rustborské nádraží bylo snad největší v Hoennu. Mělo tři nástupní plochy, jednoduše označené A, B a C. Spoje odjíždějící z nástupišť A směřovaly na sever, z béčka na východ a z céčka na jih. Ryan s přáteli večeřeli a bedlivě sledovali informační tabuli. Jejich spoj odjížděl za půl hodiny.
"Hej ty!" ozval se hlas. Ryan se otočil a uviděl kluka s hnědými vlasy, jak si pohazuje s Pokéballem.
"Copak bys chtěl?"
"Vyzývám tě na boj! Myslíš, že si nejlepší, když si byl v tý televizi? Že si národní hrdina? Chachachá!" kluk po něm šlehl pohledem.
"Výzvu přijímám. A to, co říkáš, je pěkná blbost… Rozhodně nejsem žádný hrdina…," odvětil mu Ryan.
"Ale Ryane! Vlak odjíždí za půl hodiny! Jestli nám ujede, tak budeme tu muset trčet ještě den!" varovala ho Kris.
"Klídek, budu s ním rychle hotovej, slibuju," mrknul na ní Ryan.
"Tohle nedopadne nejlíp…," pomyslel si Damion, "pojď, Kris, půjdeme na nástupiště, tam počkáme." Kris kývla.
***
"Konečně ti sejmu ten tvůj přihlouplý výraz! Budu někdo, když porazím slavného Ryana Conollyho! Hahaha! Každý použijeme po dvou Pokémonech!" řekl kluk.
"No tak tedy dobrá," souhlasil Ryan, "ale mám jen jednu radu: Nikdy nepodceňuj svého soupeře!"
"Zmlkni! Volím si Slowbro!" světlo z Pokéballu se zformovalo do podoby růžového Pokémona s točitou lasturou Shelldera. "-SLOWBRO, SYMBIOTICKÝ POKÉMON. SHELLDER VYTVOŘIL SE SLOWPOKEM SYMBIOTICKÝ VZTAH, KDY POSKYTUJE SLOWPOKOVI ROVNOVÁHU A ZA TO SE ŽIVÍ ZBYTKY JEHO ENERGIE. NICMÉNĚ, ŘÍKÁ SE, ŽE KDYŽ SLOWBRO ZTRATÍ SHELLDERA, STANE SE OPĚT SLOWPOKEM, ALE TOTO NEBYLO NIKDY PROKÁZÁNO-" dokončil Ryanův Pokédex dlouhý proslov.
"Tak Swellowe, jdeme na to!"
"Vodní dělo, Slowbro!"
"Zdvojení!" Swellow vytvořil spousty kopií a Slowbro se je snažil zasáhnout proudem vody. Nicméně moc úspěšný nebyl. Jeho proud zasáhl tak dva Swellowy.
"A teď nálet!"
Swellow se rozletěl vstříc soupeři. Byl za ním, takže o něm Slowbro v podstatě nevěděl. Jenže… byl ozářen modrou aurou. Slowbro se otočil a jeho oči zářili také modře. A pak pravého Swellowa odhodil pryč.
"Swellowe!" vykřikl Ryan.
"Chacha! Skol ho, Slowbro! Finální úder!"
"Slowbro????" Slowbro si lámal hlavu, co udělat… "Cože?! To ne!" skuhral kluk.
"To je naše šance, nemůže si vzpomenout! Statečný ptáček!" Swellow opsal ve vzduchu kruh, křídla stáhl vzad a jako šíp vystřelený z tětivy luku se vrhl vstříc Slowbroovi…
***
"VÁŽENÍ CESTUJÍCÍ, NA NÁSTUPIŠTI B7 UKONČETE NÁSTUP DO VLAKU TRANSHOENNNIGHT ČÍSLO 456 KYOGRE VE SMĚRU PORTA ROYAL. PRAVIDELNÝ ODJEZD 21 HODIN, 50 MINUT. VLAK JE PŘIPRAVEN K ODJEZDU," hřímal informační systém na rustborském nádraží. Kris si s Damionem připravovali lůžka a čekali na Ryana. Jenže stále někdo nepřišel a co hůř, vlak se pomalinku rozjížděl. Kris se zkusila ještě z okénka podívat a uviděla, jak se celý udýchaný Ryan snaží doběhnout vlak. Zdálo se, že marně. Vlak jel zatím jen pomalu a moc nenabíral rychlost, protože byl poněkud dlouhý.
"Počkejte! Zastavte! Prosím!" křičel na celé nádraží. Ale nikdo ho neslyšel… V poslední chvíli se podíval průvodčí ven a otevřel vstupní dveře.
"Naskoč si, chlapče! Rychle!" řekl průvodčí a Ryan skočil do vagónu. Právě včas, protože vlak začal nabírat na rychlosti.
"Děděděkuji vám," řekl udýchaný Ryan a ukázal mu lístek.

70 - Směr Sootopolis

28. února 2013 v 19:02 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryanovi začal protivně pípat jeho budík na PokéNavu a tím ho probudil. Vše bylo zase jako při starém. Převlékl se a vydal se dolů na snídani, ale před tím, než to udělal, vzal si zpět svých šest Pokéballů. "Třeste se před námi, trenéři Pokésvěta," zamumlal a usmál se. Dnes se chtěl vydat do Sootopolisu a získat poslední odznak, který by ho opravňoval k účasti na mistrovství světa, které letos hostilo město Ever Grande ve východním Hoennu. Měl teď velkou radost, že je vše tak, jak má být. Jen ho trápil jediný problém: Byl teď v Rustboru a Sootopolis byl stovky kilometrů daleko. Pořád nemohl přijít na to, jak se tam dostane, ale nejdřív usoudil, že bude dobré se nejprve najíst. Tak se tedy vydal do výborné francouzské bageterie, kde si koupil pár sladkých croissantů a šálek ovocného čaje.
"Dobrý ráno, Ryane. Nečekal jsem tě tady," ozval se Damionův hlas.
"Ahoj. Tak co, už ses rozhodl, jak dál?"
"Jasně. Vydám se získat osmý odznak, abych se dostal na to mistrovství! A copak tu děláš? Taky ti chutná francouzské jídlo?" usmál se Damion.
"No, spíš to byla jen taková náhoda. Jsem ale hrozně rád, že to všechno zase rozběhlo. Víš, soutěže a zápasy… No, tak ať vyhraje ten lepší. Asi je hloupost slibovat si, že se sejdeme ve finále, ale slibme si aspoň, že do toho dáme každý všechno!" řekl Ryan a natáhl ruku.
"Přijímám! Dáme do toho všechno!" usmál se Damion a stiskl ji.
***
Kris mezitím byla v Pokécentru a rozhodla se zavolat někomu, kdo jí mohl poradit, kdo jí ve všem rozuměl. Buď Alex, nebo Candie. Musím se rozhodnout, pomyslela si. Instinktivně vytočila číslo a na obrazovce se objevila tvář černovlásky s copy.
"Ahoj, Kris! Jsem tak ráda, že voláš! Copak se děje?" zeptala se Candice.
"Candie, nejdřív ti chci říct, že s nějakým Kaarmem si nemusíme dělat starosti. Zemřel, když se ho pokoušeli zajmout. Takže víš… mohla by ses vrátit k nám do Hoennu, abychom byli zase všichni tři pohromadě!"
"To je od tebe opravdu pěkné, že mi to říkáš, ale to nepůjde. Mám tady spoustu práce. Ale slyšela jsem, že se bude konat mistrovství světa v Hoennu. To určitě přijedu. Myslím, že všichni trenéři stadionů se přijdou podívat," odpověděla Candice. Kris se zakabonila. "Ale no tak, já za to nemůžu… moc ráda bych se k vám vrátila… nezlob se…," dodala Candice.
"Já se nezlobím… vážně," usmála se Kris, "jen teď mám ještě jeden malý problém…"
"Jaký? Povídej."
"Jde o Ryana… Zítra má narozeniny," řekla Kris.
"Tak mu v první řadě popřej i za mě. Že mu dám překvapení až se uvidíme. A jestli bys chtěla poradit… tak bys měla přichystat nějaké překvapení… a teď mě omluv, stadion volá… musím jít. Uvidíme se na mistrovství… doufám. Pa," řekla Candice a její obraz zmizel. Ach jo… tak tohle mi moc nepomohlo, pomyslela si Kris. Zkusím druhou možnost. Vytočila číslo do Johta, za Alex. Té měla říct mnohem víc.
"Zdravíčko, Alex!" pozdravila Kris s úsměvem.
"Ahoj, Kris," pozdravila Alex smutně. Měla kruhy pod očima a utrápený výraz ve tváři.
"Ježkovy oči, ty vypadáš! Co se stalo, propána?! To jsi začala trpět nespavostí, nebo tak něco? Co tě trápí? Nějaký… kluk?"
Alex se zachmuřeně uchechtla. "No, vlastně je to kluk. A nespala jsem...," na chvíli se odmlčí a v duchu počítala, "tři dny."
"A jejda… co se stalo? Někdo ti dal košem?" podivila se Kris s očekáváním srdcervoucího příběhu.
"Ne... je to...," Alex se odmlčela a z očí jí vyhrkli slzy. "Promiň, je to těžké," omlouvala se a hlasitě se vysmrkala.
"Jestli chceš, můžeš se mi svěřit, ale nemusíš, já tě nenutím… Vypadáš dost hrozně…," usoudila Kris.
"Já...," odmlčí se Alex. "Říct ti to můžu. Vlastně musím," opravila se. "Ale musíš to říct i Ryanovi, hlavně jemu," odmlčela se a znovu se vysmrká a marně se pokoušela si osušit oči. "Ashe postřelili Rakeťáci a... ačkoli se doktoři snažili, je v kómatu. Tak a je to venku…!" To už se dívka neudrží a rozpláče se na celé kolo.
Kris si přikryla ústa dlaní. "Propána! To jsem se neměla ptát… Neplač… určitě se vrátí, věřím tomu."
"T-to j-je do-dobrý. Rya-ryan by to m-měl vě-vědět…"
"Vyřídím mu to… buď si jistá… My jsme tu měli taky velké problémy."
"D-díky," Alex se zhluboka nadechne a pokusí se uklidnit. "Jaké?"
"To je taky dlouhá historie… militantní tyran Kaarme s plány ovládnout Hoenn, získat Rayquazu a vyhlásit světovou válku se nechal jmenovat císařem, převzal moc a jeho poskoci mě unesli a pak jsem byla v jakémsi tranzu. Kaarme mě potřeboval, protože jsem dědička Rayquazova smaragdu a já jako jediná ho mohu přivolat. Nakonec všechno dobře dopadlo…," vysypala ze sebe Kris.
"Páni," vydechne Alex. Její žal je proti tomu prkotina. "To je vážně strašné! Alespoň, že se nikomu nic nestalo. Jak jste na tom?"
"Jak jsem říkala, je po všem," začala Kris, "Kaarme spáchal sebevraždu. Hoennské soutěže a stadiony jsou opět otevřené a za měsíc se koná v Ever Grande mistrovství světa. A Ryan… jak ho znám, půjde co nejrychleji získat poslední odznak!" usmála se.
Alexis se slabě pousmála. "Že mu přeju hodně štěstí," pak si uvědomí, co Kris říkala o tom turnaji. To by potřebovala. Zmizet. "Že bych taky přijela?" nadhodí zlehka.
"To je na tobě. Je to za měsíc, tak budu ráda. Můžeš klidně s sebou i někoho přivést."
"Musím pryč, možná vyrazím dříve a někde se stavím...," rozvede to. Alexis.
"To Ryan… včera teď mám problém… zítra má narozeniny… a nevím, co bych mu mohla dát…"
"To je skvělé, blahopřeju mu, Kris," snaží se znít upřímně, ale v tuhle chvíli jí to moc nejde. Co sadu speciálních Pokéballů?" navrhla.
"Nezní to špatně! A když k tomu přidám něco sladkého… bude mě mít rád ještě víc!" zaradovala se Kris. "Díky!"
"Není zač," usměje se Alex. Krisin výraz ji potěší jako už delší dobu nic. "Určitě se mu to bude líbit."
"Tak fajn. Díky za všechno a drž se! Ahoj!"
"Budu. Uvidíme se na Mistrovství,ahoj," rozloučí se koordinátorka. Kris tedy položila telefon a sedla si zpátky ke svému stolu a začala jíst svůj sendvič k snídani. Přemýšlela, kam se teď vydat. Další soutěže se konají v Pacifidlogu a na Izabském ostrově. A podle všech zpráv se měl Velký festival konat ve Slateportu, až po mistrovstvím. Když dojedla, přiběhla k sestře Joy si vyzvednout zpět své bally.
"Tady je máš," usmála se sestřička, "všichni jsou v pořádku. A mimochodem, nejsi trenérka?"
Kris zavrtěla hlavou. "Proč se mě na to ptáte?"
"Protože mám každému trenérovi dát tuto brožurku, která se týká Hoennské kvalifikace na mistrovství světa a vlastně celého systému turnaje," řekla Joy.
"Nevadí, dejte mi ji," řekla Kris, "znám někoho, koho bude tato brožurka zajímat."
"Dobře," Joy předala Kris malou příručku. A k dívčině štěstí přišli zpět do Pokécentra Ryan s Damionem.
"Ahoj, Kris," pozdravil dívku Ryan a snažil se skrýt své pocity.
"Ahoj, Ryane. Něco pro tebe mám. Myslím, že to bude zajímat i Damiona," řekla dívka a předala brožurku Ryanovi.
"Pane jo… takže ještě kvalifikace? No, tak to se těším! Půjdu si to hned prohlédnout!"
Ryan s Damionem si sedli ke stolku a začali studovat brožurku. Stálo v ní:
Příručka pro trenéry o mistrovství světa v Pokémonu 2009
Milí trenéři,
Pokud si čtete tuto brožurku, tak se pravděpodobně chystáte na mistrovství světa, které bude letos hostí město Ever Grande ve východním Hoennu. Zde se utká nejlepších 32 trenérů z celého světa o titul mistra světa. V první fázi turnaje budou účastníci rozděleni do skupin po čtyřech, kde se utkají každý s každým ve skupině v zápasu tři na tři. Nejlepší dva trenéři postoupí do vyřazovací fáze, kde se zápasí v plném nasazení 6-na-6.
Nejlepší trenéři vzejdou z oblastních kvalifikací, které se konají v každé zemi zvlášť. Aby se trenér mohl zúčastnit kvalifikace, musí získat 8 odznaků příslušného regionu. Na následující stránce je popsán systém kvalifikace v jednotlivých zemích (Ryan otočil list).
Hoenn
Hoenn, jakožto pořadatel, má k dispozici nejvíce míst. Celkem 8 nejlepších trenérů z Hoennské kvalifikace se dostane do základních skupin mistrovství.
Kvalifikace v Hoennu proběhne 15. června 2009 ("Pane jo, tak to už je asi jen týden!" vykřikl Damion) ve Slateportu. Nejlepších 32 trenérů Hoennu se utká v zápasech jeden na jednoho a postupuje 8 nejlepších.
Ostatní státy (Kanto, Johto, Sinnoh, Unova)
Kvalifikace v těchto státech proběhne taktéž 15. června a na mistrovství se kvalifikuje 6 nejlepších z každé země. Kvalifikace se bude konat v Seladonovém městě (Kanto), Zlatoprutovém městě (Johto), Pastorii (Sinnoh) a Castepolisu (Unova)
Ostrovy Sevii a Pomerančové souostroví se zúčastní kvalifikace v Kantu.
Hodně štěstí!
"Jůů! Tak to se zdá, že budeme mít ještě hodně práce!" zajásal Damion.
"To máš pravdu, ale nejdřív musíme získat osm odznaků," řekl zasmušile Ryan, "a to znamená, že se musím dostat co nejrychleji do Sootopolisu."
"Aha… to já měl štěstí, koukej!" Damion vytáhl své pouzdro a v něm se třpytilo osm odznaků. "Ten osmý jsem získal ještě před tou krizí. Takže hurá do Slateportu!"
Ryan se zašklebil. Dokonce i jeho nejlepší kamarád má osm odznaků… Zajímalo by mě, jak je na tom Ash, pomyslel si.
"Kris, nevíš co je s Ashem? Kolik má odznaků? Moc rád bych se s ním znovu střetnul v rámci turnaje," usmál se. Krisin výraz ale říkal, že se něco stalo.
"Víš… on… Ashley nepřijde… podle toho, co mi vyprávěla jeho kámoška Alex… měl nehodu a byl postřelen… Je mi to líto…"
"Cože?! On je… mrtvý?!" Ryanovi se zastavil dech.
"Není… Ale udržují ho v umělém spánku a je záhada, zda se někdy probudí. Alex už ale přislíbila, že se na mistrovství přijede podívat."
"Oh… tak to je tedy špatné…," Ryan se zakabonil. Pak se otočil zpět na Damiona. "Nevíš, jak bychom se mohli dostat rychle do Sootopolisu?" Damion zavrtěl hlavou. "Ono to do Slateportu bude taky oříšek," namítl.
"No… myslím, že mám někoho, kdo nám může pomoci," usmála se Kris a vzala si do ruky Pokéball, "dovolte, abych vám představila mého pátého Pokémona, kterého jsem měla u rodičů ještě před začátkem mé cesty. Gardevoir! Tak pojď!"
Z Pokéballu vyskočil krásný Pokémon, vypadající jako štíhlá panenka. Měl červené oči a zelené "vlasy" a vznášel se.
"To jsem tedy vážně nečekal," Ryan vytáhl Pokédex. Ozvalo se: "-GARDEVOIR, CITOVÝ POKÉMON, VYVINUTÁ FORMA KIRLIE. DOKÁŽE SE SVÝM TRENÉREM VYTVOŘIT TAK SILNÉ POUTO, ŽE BY ZA NĚJ OBĚTOVAL ŽIVOT. DOKÁŽE TÉŽ ČÍST V BUDOUCNOSTI-"
Ryan a Damion chvíli civěli na Gardevoir, jakoby nevěděli, co má Kris v úmyslu.
"Kris? Co máš vlastně v plánu?" zeptal se po chvilce Damion.
"Myslela jsem, že by nás mohla do Sootopolisu teleportovat," usmála se dívka.
"Kris… nerad ti kazím iluze, ale Gardevoir by se mohla teleportovat na místo, které zná… A ty jsi tam s ní někdy byla?" otázal se Ryan.
Dívka se zakabonila. "No… vlastně ne… Ale jak se dostaneme na východní pobřeží co nejrychleji?" Ryan pokrčil rameny, zatímco Kris vracela Gardevoir zpátky.
"Já bych řešení měl," ozval se Damion, "zkuste HD!"
"HD??" Kris a Ryan se na sebe nevěřícně podívali. "Co to je?!"
"Přece Hoennské dráhy," odpověděl Damion, "taťka mi o nich povídal, že je to jedno z nejlepších spojení napříč Hoennem."
"Vlaky? Kdybych věděl, že po Hoennu jezdí vlaky, tak bych se nemusel tak trmácet pěšky…" usoudil Ryan.
"Ono to není tak jednoduché. Vlaky staví jen ve větších městech a asi by tě cestování vyšlo draho… a navíc bys nepotkal spoustu zajímavých Pokémonů a lidí, co myslíš?!" řekl Damion.
"Tak to s tebou souhlasím," kývl Ryan.
Celé odpoledne strávili u počítačové obrazovky a snažili se vyhledat vlakové spojení na východní pobřeží. Marně. Damion už začínal být lehce ospalý a Ryan přemýšlel, jestli se nedá do Sootopolisu letět. Ale to byla hloupost, protože letadla, která z Rustborského letiště odlétala, byla mezinárodní. Kris se někam vypařila a kluci neměli sebemenší tušení, kam by mohla jít.
"Nebylo by lepší jít na nádraží a zeptat se tam?" navrhl Damion.
"To by asi bylo," usoudil Ryan, "ale co Kris? Neví, že tam máme namířeno…"
"Neboj, napíšeš jí zprávu na mobil, ne? Pojďme!"
***
Došli na nádraží. Všude byly různé obchody, na zdech visely plakáty, oznamující nové prezidentské volby a z amplionů se rozléhalo informační hlášení v několika jazycích.
Ryan s Damionem se nejprve pokusili najít informace. Jenže žádná kancelář na nádraží nebyla… tak to riskli a vyrazili rovnou k pokladně.
"Dobrý den, co si přejete?" zeptala se mladá slečna za pultem v bledě modré halence s tmavě modrou kravatou s logem Hoennských drah.
"Potřebovali bychom zjistit, jak se nejlépe dostat na východ Hoennu. Liliové město, Pacifidlog, nebo něco podobného… potřebujeme se dostat co nejblíže Sootopolisu," dostal ze sebe Damion. Slečna se usmála a zadala pár dat do počítače.
"Tak to bych vám doporučila vlak TransHoennNight číslo 456 Kyogre, který odjíždí ve 21:50. Je to noční vlak, takže se nemusíte obávat, že zaspíte vaši destinaci. Končí v přímořském městě Porta Royal, ve kterém se můžete nalodit do Sootopolisu."
"Kolik by to stálo pro 3 osoby? V našem věku. Jedná se o mě, mého společníka a ještě jednu kamarádku," otázal se Ryan.
"Počkejte……," slečna zamrkala na obrazovku, "120 pokédolarů s trenérskou slevou."
"Dobře, vezmeme si je. Tři místenky do lůžkového vozu," řekl Ryan a vytáhl z peněženky dvousetdolarovou bankovku.
"Co? Zbláznil ses? To je hrozně drahý… můžeme vymyslet přece jiný způsob…," namítal Damion.
"No tak… je to jen jednou, ne? A potřebujeme tam být co nejdřív," opáčil Ryan a vzal si lístky.
***
Kluci se už chystali opustit nádraží, když tu se najednou z jednoho butiku vyřítila… Kris. V náruči držela jakousi umně zabalenou krabici a ve tváři jí bylo vidět překvapení.
"Co-co-co tady děláte?!" zeptala se.
"Nás by to taky docela zajímalo," řekl Damion.
"Já jen kupovala něco pro sebe… a pro R… oops! To jsem neměla říkat!" Kris zrudla.
"Pro koho? My jsme se byli zeptat na spojení vlakem a koupit lístky…"
"J-jasně…," přikyvovala Kris, "a co jste zjistili?"
"Pojedeme nočním expresem a zítra ráno budeme moci vyplout do Sootopolisu. Takže abychom se tady navečeřeli a vyjeli," vysvětlil Ryan.
***
Začínalo se stmívat. Na plácku za Pokécentrem létaly lístečky, proudy vody i plamen. Byl to Damion, který usilovně trénoval na nadcházející velký turnaj.
Mezitím se Kris s Ryanem procházeli po městě a vzpomínali na začátky své cesty. Chtěli navštívit Roxanne, jenže ta byla neznámo kde.
"To je neuvěřitelný, jak to ubíhá.Připadá mi to, jako měsíc, kdy jsem tu vyhrál první odznak," usoudil Ryan, "přitom je to půl roku!"
"Hrozně to uteklo… A děkuju, žes mě zachránil," řekla Kris.

69 - Vítězství

28. února 2013 v 18:55 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryan padal dolů. Celý jeho život mu probíhal před očima. Kdyby se na tuhle cestu nevydal, nemuselo by se nic takového stát, pomyslel si. Ne. Kdyby se na tuhle cestu nevydal, nezjistil by nic o své bývalé lásce Barry, nepotkal by nové přátele, jako Candice a Damiona… Ale aspoň by teď nemusel čelit jisté smrti… nebo, že by… ne! Rozhodně se jen tak nevzdám a nezemřu, pomyslel si a zachytil se větve.
***
Grovyle se oklepal. Pořád čelil tváří v tvář Marshtompovi. Tak to ne! Pomstím svého trenéra, pomyslel si Grovyle a zrudl vzteky. Pohltilo ho bílé světlo a pak… Vyrostl, zesílil. Teď to byl obrovský ještěr s ocasem jako palmovou větvičkou a šesti "semínky" na zádech. Skočil přímo ke Kris a použil listovou čepel… bylo mu už všechno jedno… přiložil jí ke krku… jenže… Kris zničehonic omdlela… ještěr vyvalil oči. Běžel k Marshtompovi a snažil se ho zeptat, co se stalo. Ale ani ten netušil nic.
Na druhé straně se ozval hlas. "Halóóó? Je tam někdo?!"
"Skeptááájl!" řekl ještěr. Mělo to znamenat "Jsem tady!"
Na druhé straně se objevil muž s fialovými vlasy, v červeném a s tónovanými dioptrickými brýlemi. Po boku mu stál Alakazam. Byl to Lucián ze Sinnohské ligy.
"Skeptááájl!!!" řekl Sceptile a snažil se vysvětlit Luciánovi, co se děje. Ten tomu nerozuměl, zato Alakazam ano. A pak poslal myšlenkovou vlnu.
"Ach tak… už rozumím… ty patříš Ryanovi, že? A on je v té díře? Alakazame, zaměř se tam dolů a pomocí psychických vln zjisti, zda je tam něco živého!" přikázal Lucián. A skutečně… Psychický Pokémon něco zjistil. A pak se ozval hlas, prosící o pomoc. Sceptile se rozzářil. Ryan žije!
"Výborně. Alakazame, pomocí telekineze ho vytáhni ven!"
"Alakazam!" souhlasil Alakazam a začal se tvářit, jako by si na něco chtěl usilovně vzpomenout. Ryan se vznášel a Alakazam ho položil opatrně vedle Kris.
Lucián skočil na druhou stranu. "Alakazame, dobrá práce. Teď si odpočiň," pochválil psychického pomocníka a odvolal ho. Pak se otočil k Ryanovi. "Co se to tu stalo? A co to děvče?"
"Kris… Kris… ona… Grovyle… ahhh…," vyblebtal Ryan a omdlel. Byl celý špinavý, zakrvácený a bez jedné ruky. Ale byl stále naživu.
"Neboj… všechno bude dobré, chlapče… nechám tě teleportovat do sídla Aliance, kde se o tebe postarají. Budeš určitě v pořádku. A to děvče také," usmál se Lucián.
***
Jenže na velitelství Aliance teď vládla velmi ponurá atmosféra. Vlajku Aliance před základnou nahradil prapor Bílého hada a uvnitř základny byli členové uvězněni v podzemí. Na zadním dvoře budovy bylo teď zřízeno popraviště… ale dosud nikdo ještě popraven nebyl. Nicméně předáci Aliance v čele s Tamarou byli právě odváděni sem…
"Tak, jaké je vaše poslední přání?" zeptal se sladce Kaarme.
"Abys zaplatil za své zločiny, ty jedovatý hade, to si přeju!! Jednou tě svrhnou, ať už to bude kdokoliv, ale stane se to! A pak už z tebe nebude nic! Jen ubohá troska!" vyprskla Tamara.
"Oh, jistě?! Možná… Majore, připravte se!" dal Kaarme povel. Už bylo dokonáno, jenže… BUMMMMM! Ozval se podivný rachot.
"Co to je?!" řekl znechucený Kaarme.
"Nemám tušení, můj císaři," řekl Fowler. Jenže brzy to sám zjistil. Na dvůr vtrhla skupinka ozbrojených mužů v tmavomodrých uniformách. Speciálního komanda Hoennské armády. Okamžitě se vrhli na Císařskou gardu a bez jediného výstřelu… byli zadrženi.
"Co to…?!"
Tamara se usmála.
"Jménem Hoennského senátu jste zatčen, můj pane," ozval se povědomý hlas. A byl to jednooký plukovník von Kahlenberg. Bylo rozhodnuto.
"Vy?! Co vy tady děláte, k čertu?! A co tihle chlápci? Dělají pro mě, jsou má osobní stráž!" syčel Kaarme.
"Pletete se, císaři. Ve skutečnosti to byli členové kontrarozvědky. Měli jsme vás neustále pod kontrolou. Každý váš plán, každý váš pohyb," usmál se Kahlenberg a mrknul svým jasně modrým okem na Tamaru. "Spoutejte ho!" zbytek Kahlenbergových mužů se vrhl na Kaarmeho…
"Jauu! Co to děláte?! Pusťte mě!" zuřil císař.
"Teď budete předveden před soud, kde se rozhodne, jak zaplatíte za své zločiny," ozval se hlas senátorky Brayové, která právě přijela na kolečkovém křesle do místnosti.
"Cože?! Už jsem s vámi jednal a… chtěla jste s Říší spolupracovat… a…"
"Omyl. Jen jsem chtěla zjistit, co máte v plánu. Odveďte ho!" řekla senátorka a stráže odvedly Kaarmeho pryč…
"Tohle neskončilo! Jednou přijde den, kdy se budete topit ještě ve větší krizi, to vám slibuju! Já se vrátím! A pak už vám žádná špionáž nepomůže!" řekl Kaarme. Stráže ho chtěly odvést pryč… jenže… Kaarme upadl, začal se třást a pak… bezvládně ležel na zemi.
"Co to?!" divila se senátorka.
"Co když je to nějaký trik?!" namítl Archie, "ten slizoun už nám natropil průšvihů dost a teď tady bude hrát mrtvýho brouka?!"
"Podívám se na to. Koneckonců jsem lékařka. Kdyby se mi něco stalo, tak utečte!" řekla Tamara a přistoupila k bezvládnému tělu císaře. Dotkla se ho, pak začala něco zjišťovat a nakonec prohlásila: "Je po všem. Kaarme je mrtvý."
"Mrtvý? To přece není možné! Vždyť jste sama viděla, že jsme mu nijak neublížili… ani netrpěl žádnými nemocemi, co mi říkali moji lidé, co mu sloužili… nechápu to…," divil se Kahlenberg.
"To zjistíme po pitvě. Odneste to tělo!" řekla Tamara a pár lidí v bílém přehodilo přes císařovo tělo černou plachtu a odneslo ho pryč. "Plukovníku, senátorko. Běžte do Rustbora a oznamte, že je po všem. Císař je mrtev, dny Hoennské Říše jsou u konce. Řekněte, že veškerá nařízení, které císař vydal, se ruší! A všichni, kteří s císařem spolupracovali, budou potrestáni!"
"Jak si přejete madam," řekl Kahlenberg a spolu se senátorkou odešel.
***
Mezitím v hlavním městě…
Kenneth se podíval z okna. A uviděl to, čeho se obával nejvíc. Lidé se dobývali dovnitř sídla. Že by snad byl konec?! Jeho největší obavy se naplnily, když k němu přišel jeden říšský důstojník v černé uniformě.
"Lord Kenneth? Mám vám předat toto psaní," řekl a pak si vzal nějakou pilulku, spolkl ji a... padl k zemi. Kenneth vyvalil oči. Rychle rozbalil obálku a začal číst.
Drahý Kennethe,
Pokud čteš tento dopis a já jsem se nevrátil, tak je konec Říše a já jsem musel použít tajnou zbraň. Nyní skryj svou identitu a uteč do vyhnanství. Za budovou na tebe čeká loď, která tě odveze daleko od Hoennu. Až přijde čas, tak se naplní má slova a pak se zase vrátím. Nechal jsem ti něco v tamhle té ampulce. Ber to jako dárek ode mne. Jednou přijde náš čas!
Tvůj starý mistr
Kaarme
"NEEEEEEEE! Mistře!!! Neeee!" řval Kenneth jako malý kluk. Tak si tedy na sebe vzal černý plášť, přes hlavu si přetáhl kápi, ampulku dobře ucpal a dal si jí do kapsy.
Prolezl budovou a vylezl ven zadním východem a spatřil malé plavidlo.
"Kdo jste?!" zeptal se námořník tajemného cizince.
"Jsem tu podle posledního rozkazu císaře," řekl zakuklenec Kennethovým hlasem.
"Ahá, takže ty jsi ten jeho sluha?! Hehe… na tvou hlavu je vypsána velká odměna! Jen počkej, co mi na to řeknou v Alianci… hahahaha!"
Zakuklence to dopálilo. Shodil chlápka do moře. Ten se začal topit... Kenneth popadl volant a nahodil motory. A od té doby ho nikdo nikdy neviděl…
***
Ryan pomalu procital. Ležel na lůžku v nějaké nemocnici. Hlava už ho tolik nebolela a rány se mu zahojily. Jediné, co připomínalo jeho pád byla drobná jizva nad pravým okem. Pravou ruku měl zpátky a zdálo se, jako by byl úplně v pořádku.
"Ah! Vítej zpátky, Ryane. Všichni se o tebe báli! Už tři dny jsi nebyl vzhůru," ozval se hlas. Byl to Damion!
"Co?! Damion…? To je zvláštní, měl jsem zvláštní sen… že jsme pronásledovali únosce Kris a…,"
"To nebyl sen, kámo," mrkl na něj blonďák.
"Aha… a co ostatní, co se s nimi stalo?" divil se Ryan. Jako odpověď se otevřely dveře jeho pokoje a dovnitř vstoupil Darren, Wyatt, Connor s Growlithem a Chad.
"Ahoj, Ryane. Slyšeli jsme, že jsi vzhůru, tak jsme přišli. Jak ti je?" usmál se Darren.
"Docela už dobře… a co vy? Co se stalo s těmi únosci?"
"Jack je minulostí," ozval se Chad, "spadl kamsi hluboko. Nejspíš už je pryč."
"Ten pavouk Keegan také. Málem mě zabil, ale s pomocí mých Pokémonů… jsem ho porazil," řekl Kenneth. Pak si sundal triko a všichni uviděli strašlivou jizvu po zásahu šípem. "Je to jen jizva, nic víc," oznámil Wyatt.
"Zack je taky poražen… udusil se v písku… když mě zachránila trenérka elitní čtyřky Sinnohu," řekl Connor.
"Ta sprostá Tracy taky. Byla to otrava, ale kdyby se neobjevil Aaron, byl bych už asi taky mrtvej," řekl Darren.
"A co ten pátý? Christopher?" zeptal se Ryan.
"Toho skolila jeho vlastní choroba… měl tuberu a nakonec omdlel… Dosud je na přístrojích ve stabilizovaném stavu…," oznámil Damion.
"A… co Kris?! Co se stalo s ní?"
"Všechno popořadě, Ryane. Má pro tebe nějaké překvapení, nebo tak. Nech si to na večerní oslavy," usmál se Damion.
"Oslavy?!"
"Jasně! Kaarme byl svržen. A vzniká nová Hoennská republika. Dnes večer se v celém Hoennu konají oslavy svobody, lidé strhávají všechno, co mělo s Kaarmem co společného. Taky to znamená, že Pokémoní trénink a soutěže jsou povoleny! Představ si to! Za měsíc se v Ever Grandu koná mistrovství světa!"
Ryan se usmál. "Vážně?! No to je skvělé, to mám radost."
***
Do Tamařiny kanceláře přišla Sandra. "Má paní, už máme výsledky… Kaa… ehm, císařovy pitvy. Je to zvláštní, ale byla to sebevražda."
"Sebevražda?! Proč by to dělal? To nechápu… Ale jak?!" divila se Tamara.
"Asi nechtěl padnout do našeho zajetí. Otrávil se, podívejte se sama!" řekla Sandra a dala Tamaře papíry.
"Hmm… tohle je tedy zajímavé… měl v zubu ampulku s cyankáli… a tu skousnul a tak se otrávil…"
"Co prosím?" zeptala se Sandra.
"Kyanid draselný. Je to silný nebezpečný jed, který se používá při pozlacování. Nebo taky na sebevraždy," vysvětlila Tamara.
"Aha. Už vám rozumím, má paní. Přidáte se k oslavám?"
"Ne, děkuji. Nejsem typ, co rád oslavuje. Užij si to za mě, Sandro…," zamumlala Tamara.
"Ale vy tam musíte být! Plukovník Kahlenberg vám chce něco předat…!"
"No tak tedy dobrá," kývla Tamara.
***
Mezitím kdesi v tajemném úkrytu…
"Je po všem. Kaarme je mrtev. Myslel jsem si to. Neměl nás opouštět," řekl hologram nějakého chlápka, ze kterého byly vidět jen fialové oči.
"Škoda. Byl to dobrý partner…," ozval se jiný hlas patřící hologramu chlápka s červenými vlasy.
"Hm. Postarej se o něj a přines mi jeho prsten!" řekl chlápek s fialovýma očima jinému, který vypadal jako kříženec člověka s masožravkou.
"Podle rozkazu, můj pane," ozval se hlas.
***
Večer se v Rustboru rozpoutaly mohutné oslavy, vlastně nejen v Rustboru, ale v celém Hoennu. Létaly ohňostroje a lidé oslavovali návrat svobody. Ryan byl také rád, že se všechno vrátilo do normálu, ale pořád mu tady scházela jedna věc…
"No tak, Ryane, pojď, přidej se k nám!" popichoval ho Damion.
"Ne, díky… nemám náladu…," mávl Ryan rukou a vzal si sklenku džusu.
"To kvůli Kris? Ale prosím tě… je tu spoustu jiných věcí… podívej se, třeba tvůj Grovyle se vyvinul jen, aby ti pomohl! To je přece důvod k oslavě, ne? Podívej se na mě… taky vím, že tu Gabriella není, ale hlavu si z toho nedělám, protože vím, že jí uvidím na mistrovství… a co to tak řešíš…?" divil se Damion.
"No… chtěl jsem vidět, jestli je v pořádku. U toho vodopádu byla úplně divná… jakoby zlá. Nedávalo mi to smysl. Co to vůbec bylo?"
"Na to už doktoři z Aliance přišli," ozvala se Sandra, "byla v tranzu, pod vlivem nějakých podivných látek… ale už je v pořádku, nedělej si o ni starosti!"
"Když myslíte…," zamumlal Ryan.
Všichni se otočili k pódiu, které stálo na hlavním náměstí. Stál tam plukovník Kahlenberg, Tamara a senátorka Brayová. Dále tam byl Tabitha, Courtney, Archie a Shelly.
"Vážení obyvatelé Hoennu. Už nemusíte mít strach o svůj majetek, o své životy, o své Pokémony. Pátý červen bude navždy oslavován jako den osvobození ze spárů tyranského císaře. Nasadili jsme své životy a ani minutu jsme se nevzdali myšlenky svržení Kaarmeho tyranie. Velký dík patří zde lady Tamaře, která za pomocí Aliance na záchranu Hoennu řídila většinu operací. Chtěl bych jí předat, na znamení poděkování, tuto vlajku, která je zároveň novou vlajkou republiky," usmál se Kahlenberg a předal Tamaře prapor. Měl tři vodorovné pruhy, červený, zelený a modrý. V zeleném poli se třpytil oblouk bílých hvězd Aliance. "Hoenn je vám vděčný, m'lady," řekl Kahlenberg a políbil ji. Tamara praporem symbolicky zamávala.
"Ale to není všechno. Osud celého Hoennu ležel v rukou několika mladých lidí. Bitva mezi dvěma Pokémonskými giganty byla na spadnutí a zachránit nás mohl jedině dědic Rayquazova smaragdu, který se nakonec našel v mladé dívce, která pomohla celé naší zemi. Proto bych nyní chtěl předat Řád Zeleného draka první třídy Kristen Doyleové!" na pódium přišla Kris, v tmavomodrých šatech a s lesklými hnědými vlasy.
"Je mi ctí, slečno," řekl Kahlenberg, poklekl před dívkou a připíchl jí odznak Rayquazy, který zeleně zářil.
"Děkuji vám," řekla Kris a odcupitala pryč.
"Ale to není všechno. Situace se zdramatizovala a díky statečným trenérům Chadovi, Wyattovi, Connorovi, Damionovi a Ryanovi, byla Kris zachráněna. Za jejich hrdinské činy, jejich neústupnost, jim uděluji Řád Zeleného draka druhé třídy!"
Kluci se dostali do rozpaků, jako by se o nich mluvilo, jako o národních hrdinech…
"A nakonec. Počínaje dneškem jsou Archie a bývalí členové týmu Aqua a Courtney a bývalí členové týmu Magma zproštěni všech obvinění a jsou svobodní!" oznámila senátorka, "tak si užijte oslavy!"
***
Po bouřlivých oslavách se Ryan konečně vrátil do svého pokoje, který si pronajal v Pokécentru. Zítra se chtěl vydat do města Sootopolis, kde mohl získat osmý odznak a kvalifikovat se na mistrovství světa. Byl už unavený a chtěl se pořádně vyspat. A v pokoji na něj čekala Kris. Byla stejně krásná jako na pódiu.
"Kris? Ty jsi v pořádku? Tak jsem se o tebe bál!" vykřikl Ryan a objal ji pevně a zároveň něžně.
"Nic mi není. Byla jsem v tranzu… nevěděla jsem, co dělám… tohle bych ti nikdy neudělala, věř mi…," řekla mu dívka.
"Věřím ti," kývl Ryan.

68 - Hořké chvilky

27. února 2013 v 8:00 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryan a Kris se dostali k mohutnému vodopádu. A vypadalo to, jako by dívka konečně zastavila.
"Kris! Prosím, vyslyš mě!!" zavolal na ni z posledních sil. Ona se na něj otočila… Podívala se na něj s opovržením a pak se zase chystala odejít.
"Co? Zase se budeš snažit utíkat?!" řekl Ryan. Kris se na něj otočila podruhé… a Ryan polkl. Bylo na ní něco divného. Její oči neměly svou obvyklou zelenou barvu, ale byly rudé a se zúženými zorničkami.
"Je mi to líto, ale je konec. Už nehodlám hrát ty vaše stupidní hry…," zasmála se dívka. Ryan neodpověděl. Co se to stalo? Kris ho přeci měla moc ráda, možná i milovala, ale najednou… jako by obrátila list… zčistajasna… Ryanovi začaly kapat z očí slzy. Ruce měl sevřené v pěst a byl velice rozrušený.
"Kris… Proč… Proč mi tohle děláš… myslel jsem, že jsme přátelé! To jsi celou naši společnou cestu jen hrála tuhle roli? Pokud ano, tak to ti vystavuji poklonu, přesvědčila jsi mě… Ale to jsem tím pádem úplnej hlupák, když jsem ti uvěřil!"
"Řeknu ti to asi takhle: Mé dny hraní si na koordinátorku jsou u konce!" řekla Kris. Ryan polkl. Začal ronit slzy ještě víc. Byl tak zoufalý.
,Já ho porazím, tenhle hlupák je můj. Vy běžte!' Chade…
'Běžte. Já budu za vámi.' Wyatte…
,Neee! Growlithe, jdu ti na pomoc!' Connore… Growlithe…
,Nikam nejdeš. Smůla!' Darrene…
,O mě si nedělej starosti, Ryane. Běž a přiveď Kris zpátky! O tuhle osobu se postarám! Tak na co ještě čekáš? Běž! Já ho porazím, slibuju!' Damione… tohle vše se teď honilo Ryanovi hlavou. Pak vyštěkl: "Chápeš, že my všichni jsme riskovali své životy, abychom tě zachránili?! Darren, Connor, Wyatt, Chad, Damion a já? A chceš mi říct, že celá naše snaha byla naprosto zbytečná?!"
"Nebylo to od nich hezké?" zamumlala Kris, "a teď už mě nech být," a chystala se odejít. Ryan zkameněl na krátkou dobu. Pak se zhluboka nadechl, zatnul zuby a skočil na druhý útes ke Kris. Pevně ji sevřel pravou rukou.
"Ne tak rychle! Chceš mi říct, že všichni jsme riskovali jen tak?" Kris se zasmála.
"Bez vás hňupů, bych nikdy nezískala tu sílu… tu moc, kterou mi lord Kaarme nabízí. Teď se chystám odejít tam, kde má svůj úkryt…"
"Ty ses zbláznila! Nedá ti vůbec nic! Jenom ti čmajzne ten smaragd, co nosíš a pak tě zabije! On tě nepotřebuje, potřebuje jen tu věc, co máš na krku!" řekl Ryan naštvaně, "a vůbec, jak víš o Kaarmem? Nikdy jsi ho neviděla… A co s tebou je? Proč máš ty rudé oči?"
"Mlč. Císař Kaarme nastolil v Hoennu nový řád. Řád bez Pokémonů a nepohodlných lidí. To on se zasloužil o svobodu této země… Očistil ji… a až se objeví Rayquaza, jeho dílo bude dokonáno!!"
"Kris… já tě nepoznávám…," zamumlal Ryan.
"Pokud nejsi se mnou… jsi můj nepřítel!"
"No dobrá, nedáváš mi jinou možnost. Udělám cokoli abych tě vrátil do normálního stavu. Udělám, co musím. Grovyle, volím si tebe!" řekl Ryan a hodil Pokéball.
"Tak ty chceš bojovat? No dobře… koneckonců nikdy jsme spolu nebojovali… Scythere, volím si tebe!" povolala Kris hmyzáka s čepelemi.
"Scyther? Scyther??" divil se Pokémon.
"Kašli na to, jestli to jsou přátelé, nebo ne! Zaútoč!" přikázala mu Kris. Scyther bez váhání přešel do ofenzívy a rozmáchl se po Grovylovi…
***
"Kde se ti hlupáci flákají? Ta holka už tady měla být! Co je zdržuje?"
"Můj pane, obávám se, že jsme ztratili signály všech našich agentů. Buď jsou mrtví, nebo ty zařízení ztratili, nebo vypnuli. Ať tak, nebo tak, znamená to, že se naše šance na zisk toho legendárního smaragdu snižuje. Přemýšlím… jestli by nebylo lepší odsud uprchnout," přemýšlel Kenneth. Kaarme zkřivil ret.
"Utéct? Ve chvíli našeho triumfu? Podceňuješ mě a sílu Říše. Všechno tohle jsem neudělal jen tak zbytečně! Ne… ta holka za mnou přijde, věř mi…," zasmál se Kaarme.
"Jak si můžete být tak jistý, mistře?"
"Ta pilulka, kterou jí dal Zack… vymyl jsem jí mozek… dokud účinkuje, tak je posedlá touhou mě najít. Ale je tu nevýhoda, že má omezeného trvání. Jestli jí někdo zdržuje, tak to je špatné…"
"Vy jste génius!" usmál se Kenneth. Vtom se ozvalo zaklepání na dveře. "Vstupte," zamumlal Kaarme. Dovnitř vstoupil šedovlasý major Fowler v šedé uniformě, na které se třpytila jeho hodnost a odznak hada.
"Zdravím, majore. Co se děje?"
"Můj pane. Naše průzkumné oddíly konečně zjistily, kam se vedení Aliance schovalo. Na Izabský ostrov, kousek od Pacifidlogu."
"Výborně. Připravte své oddíly. Vyšlete tam všechny své muže! A ještě něco…"
"Co, můj pane?" podivil se Kenneth.
"Této invaze se zúčastním… osobně," řekl Kaarme.
"Cože?! To je nebezpečné… co když…," vyvalil oči Kenneth.
"Hm. Chci být u toho, když budeme triumfovat! Gahaha!" zasmál se Kaarme, "majore, připravte helikoptéry!"
"Podle rozkazu, můj pane."
***
"Grovyle, kryj se! Zpomal ho semínkovým útokem!" přikázal Ryan. Grovyle vyplivnul na soupeře spoustu semínek a jeho útok byl zmařen.
"Kris, poslyš, můžeme si dát zápas někdy jindy… prosím, přestaňme s tím…,"
"Tím chceš říct co? Že se bojíš? Oh… vzdej se tedy!" odpověděla mu Kris.
"Tak to tedy myslíš vážně. V tom případě s tebou nebudu mít slitování, jako tehdy s Ashem Grayem. Půjdu do toho stejně naplno a tentokrát zvítězím, tomu věř! Grovyle, odpočiň si!" řekl Ryan a odvolal svého Pokémona, "od teď… budeme hrát vážně! Quilavo, volím si tebe!" Ohnivá lasice se okamžitě nažhavila. Kris se zašklebila. Mohla si myslet, že Ryan povolá někoho, kdo má výhodu. Ale jakoby snad měla něco tajného v úmyslu, protože Scythera nestáhla.
"Kris. Dávám ti poslední šanci tuhle frašku skončit a vyřešit náš konflikt jinde. Jestli budu nucen bojovat, tak do toho dám všechno. Nechci ti ublížit, ale měla by sis uvědomit, že tohle je naprosto zbytečný!" řekl Ryan.
"Tak ty se chceš vzdát, co? Cheche… věděla jsem, že jsi srabík, ale až takový… Scythere, použij X-nůžky!" odpověděla posedlá dívka. Ryan mrknul na Quilavu a pak dal ukazováček a palec umělé ruky do O a pak ukazováčkem namířil na soupeře. Quilava vyslal plamenomet. Scyther nabyl na útok soupeře připravený, takže se doslova usmažil.
"Cože? Takže neverbální příkaz? Zajímavé. S tímhle jsem tedy nepočítala…"
***
"Smím dovnitř, madam?" ozval se mužský hlas za Tamařinými dveřmi. Tamara usrkla kávu ze šálku, který jí přichystala Sandra a pak šla ke dveřím.
"Kdo jste a co chcete?" zeptala se, když cizince vpustila do své kanceláře. Byl to vysoký chlápek mezi třicítkou a čtyřicítkou měl tmavé kudrnaté vlasy, na sobě měl béžový vojenský kabátec na kterém se třpytil stříbrný odznak Rayquazy. Oko, které se na Tamaru dívalo, bylo blankytně modré, to druhé muž zřejmě ztratil, protože nosil pásku. Z pravého rukávu mu byla vidět stříbrná mechanická ruka.
"Plukovník Fridrich von Kahlenberg, madam. Bývalý člen Hoennské armády, nyní velitel kontrarozvědky Aliance. Tuším, že jste o mě ještě neslyšela, poslední dobou jsem pracoval na novém plánu, jak Kaarmeho porazit. Pár mých lidí se nechalo rekrutovat do Kaarmeho bezpečnostních složek."
"Takže špión, hm? Tak mi to ukažte, na co jste přišel," zamumlala Tamara. Plukovník zalovil ve svém kufříku. Vytáhl nějaké papíry a předal je Tamaře.
"Můžete mi stručně vysvětlit, oč tu jde?" zeptala se Tamara.
"Ovšem. Operace Moltres. Spočívá v tom, že speciální komando infiltruje Kaarmeho základnu a samotného Kaarmeho zajme," vysvětloval Kahlenberg, "opatrně ho odklidí z cesty a pak předvede před soud, kde se rozhodne, jak bude potrestán za své zločiny."
"To zní všechno velice zajímavě, ale co vláda? Nemůže být v Hoennu bezvládí! A jak chcete oznámit lidem, že Kaarme je zatčen?"
"Všechno je to v těch papírech. Musíme rozšířit zprávu, že císař je mrtvý a že si musí vybrat buď svobodu, nebo vyhnanství. Poté se zvolí vláda nová."
"Rozumím. Ale jednu věc, plukovníku. Nehrňte se do ničeho, dokud vám nedám rozkaz," řekla Tamara.
"Jistě, má paní," řekl Kahlenberg a odešel.
Hmm… tak se na to podívejme, pomyslela si Tamara, přisunula si stoh papírů k sobě. Začala je prolistovávat jeden po druhém. Byly to všechno oficiální dokumenty, opatřené pečetí Bílého hada. Tamara o žádném plukovníkovi von Kahlenbergovi neslyšela. Tohle smrdí levotou, pomyslela si. Co když je to přesně naopak a je to Kaarmeho agent? "SANDRO!" zavolala nahlas. Černovlasá asistentka přiběhla, jak rychle to šlo.
"Přála jste si něco, má paní?"
"Můžeš mi prosím zjistit něco o jistém Kahlenbergovi. Prý pracuje u kontrarozvědky, ale já jsem o něm tedy nikdy neslyšela. Podívej se do databáze centrálního počítače!"
"Jistě, m'lady," řekla Sandra a odklusala zase pryč. Tamara se opět ponořila do čtení.
***
Ryanův Quilava vydýchával po použitém plamenometu. I když vypadalo, že si soupeře doslova podal, plamenomet ho stál spoustu sil. Kris svýma červenýma očima zírala na úplně spáleného Scythera.
"Já tě varoval," řekl jí Ryan. Ale Kris ho neposlouchala. Odvolala Scythera a obrátila se k Ryanovi zády a udělala několik kroků. Zřejmě po Kaarmeho síle toužila mnohem víc, než si Ryan myslel.
"Už zase utíkáš? Proč se mi nepostavíš jako rovná? Nebo se chceš vzdát? Nevím… ale já myslel… celou dobu jsem si myslel, že mě máš ráda…"
"Hahaha! Dobrej vtip. Jak bych mohla mít ráda kyborga? Prober se trochu! Nejsi člověk, ale monstrum!" vyhrkla Kris. Ryan se rozžhavil doběla. Dokonce ani André si nedělal legraci z jeho protézy, natož že by ho urážel, ale Kris… Začalo ho píchat u srdce. Pomyslel si, že Kris je pod vlivem něčeho vyššího… že takhle by normálně nejednala. Snažil se tomu uvěřit, ale bylo to čím dál těžší.
"Kris. Nevím, co s tebou udělali, ale tohle nejsi ty! Musíš s tím bojovat!"
"Co to plácáš zase?! Zbavím tě toho utrpení. Marshtompe, do boje!" řekla Kris a hodila ball se svým startérem.
"Quilavo, vrať se. Volím si tebe, Grovyle!" Ryanův Grovyle zaujal bojové postavení a do pusy si dal větývku velkou jako párátko. Jeho žluté oči se na soupeře dívaly s jistým odporem. I když dříve bývali přátelé, tak Grovyle teď byl připraven hájit zájmy svého trenéra.
"Hydro pumpu, teď!"
"Grovyle, použij semínkový útok!" řekl Ryan. Jenže to neměl dělat. Semínka se nedostala přes mocný nápor vody, kterou Marshtomp vypustil. Vlna pak smetla Grovyla kamsi do daleka.
"Nee! Grovyle! Vrať se!" Ryanovy snahy byly zbytečné. Neozvala se ani hláska, která by mu potvrdila, že jeho věrný přítel je poblíž.
"A co teď, hm? Když už nemáš svého Grovyla?! Jsi vyřízený?! Ahahaha!" chechtala se Kris.
"To tedy nejsem. Volím si Man…"
"Tak to si teda nevolíš. Nedáváš mi jinou volbu, když mi pořád bráníš v odchodu. Marshtompe, hydro pumpu znova!" mohutná vlna vody zasáhla Ryana do břicha, zkratovala obvody jeho mechanické ruky a katapultovala ho do vzduchu. Ryan odletěl také kamsi do daleka a když dopadl, málem spadl do hluboké jámy, jejíž dno neviděl. Zachytil se útesu a doufal, že přijde pomoc… Dráty, které spojovaly jeho ruku s tělem se uvolnily a jeho mechanická ruka spadla kamsi dolů… Ryan byl v pasti.
***
"Hledala jsem v počítači celé hodiny a tady jsem vám přinesla dokumenty o plukovníku Kahlenbergovi, jak jste si přála, má paní," řekla Sandra a dala Tamaře štos papírů na stůl.
"Děkuju ti, Sandro. Můžeš jít," kývla Tamara a začala číst. Hmm… Tak tohle je zajímavé… Zdá se, že ten chlap mluvil pravdu. Sloužil v Hoennské armádě a při výkonu služby přišel o levé oko, pravou ruku a dva prsty na levé ruce. Podle toho, co tady čtu, tak by za Hoenn i položil život. Jestli je tohle pravda, máme skvělou šanci, jak toho hada porazit!
***
Grovyle se vyhrabal z křoví. Ničemu nerozuměl. Jak to, že proti němu Marshtomp zaútočil, když byli tak dlouho Kris a Ryan spolu? Musím něco udělat. Musím mu pomoct… ale jak?? přemýšlel ještěr. Začal čenichat okolo a doufal, že ucítí pach svého trenéra (plazí Pokémoni mají skvěle vyvinutý čich, který jim pomáhá v lovu kořisti ve volné přírodě). Zničehonic zachytil stopu a vydal se po ní. Vydrž, Ryane, příteli. Jdu ti na pomoc!
Grovylovi se to podařilo. Doběhl k útesu dřív, než se něco mohlo stát. Ryan se jen těsně držel jednou rukou.
"Kris! Prosím tě, přestaň s tím! Nech toho už! Prosím, přestaň! Udělám cokoliv! Jen mě dostaň odsud!" žadonil Ryan.
"Je mi líto… ale pokud nejsi se mnou, jsi můj nepřítel. A nikdo mi nebude bránit! Teď tě pošlu… na dno!!" řekla posedlá dívka. Ryan si všiml Grovyla, který se mu snažil jít na pomoc…
"Grovyle, utíkej pryč! Uteč a zachraň si život! Nestarej se o mě! Prosím! Splň mi moje přání a zmiz!!" vykřikl Ryan.
"Příliš pozdě. Ten už ti nepomůže. Sbohem, Ryane Conolly!" dívka kopla do Ryanovy ruky a donutila ho pustit se… Ryan začal padat dolů…
***
Tamara seděla opět ve své kanceláři a pročítala si papíry od plukovníka Kahlenberga. Už v kanceláři seděla celé hodiny a od té doby, co se ukázala Sandra, uplynula už hodina. To je vážně podivné, pomyslela si a vylezla ven.
Jenže to neměla dělat… Přiběhli k ní dva chlápci v uniformách Kaarmeho ochranky, chytili ji a spoutali ji.
"Nechte mě být!! Co to má znamenat, kruci?!" snažila se bránit Tamara, ale marně.
"Půjdete s námi, madam. Lord Kaarme rozhodne, co s vámi a dalšími zrádci Říše!" řekl chlápek.
Co se to stalo? Musela jsem v té kanceláři usnout, nebo co, pomyslela si Tamara.
Chlápci jí odvedli do hlavního sálu. Tamaru čekalo nemilé překvapení. Všude byli členové bezpečnostních složek Říše a svázaných členů Aliance.
"Co se to tady proboha děje?!" zeptala se Tamara.
"Překvapili nás. Byla to invaze. Probili se dovnitř a byli v početní výhodě… obsadili celou budovu a okolí. Odsud není úniku. Zdá se, že jsme prohráli," řekl smutně Archie. Na velké plazmové televizi na stěně se objevil Kaarmeho obraz.
"Tak a je dokonáno. Nyní už mi nebude nikdo odporovat. Gahahaha! Nikdo! Máte svá poslední přání, než rozhodnu o vašem potrestání?!"
"Nebudeme jako cvičené krysy v kleci! Nebudeme otroky se kterými budeš obchodovat! Nebudeme tvou válečnou kořistí! Nikdy!!" vyštěkla Tamara. Všichni kolem vyvalili oči. Tohle od ženy nečekali.
"Chachacha. Tak ty mi chceš odporovat? Sladká až do konce, co Tammy? Smůla, že už je pozdě! Gahahaha!" chechtal se Kaarmeho obraz.
"Co mám s nimi udělat, můj pane?" zeptal se Fowler.
"Přední vůdce Aliance odsuzuji za zradu Říše a rozvracení státu k okamžité popravě! Zbytek bude odsouzen podle míry aktivity v Alianci a bude odveden do pracovních táborů! Gahahaha!" řekl Kaarme. Chlápci se chopili Tamary, Sandry, Archieho, Tabithy, Courtney a Shelly a chystali se je odvést pryč…
Už bylo po všem. Odboj proti Kaarmemu v Hoennu skončil. Ryan padal kamsi dolů, kde na něj čekala jistě smrt a přední členové Aliance byli odsouzeni k okamžité popravě… Už nemám co vypravovat. Nemůžu dodat ke svému vyprávění nic, snad jen jediné slovo…
KONEC

67 - Rozpad Pětky Bílého hada

26. února 2013 v 18:09 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Kamenná stěna se začala otřásat. Flint se na ní díval s opovržením. Přemýšlel, co dál, pokud se Christopher nevzdá. A zdá se, že měl pravdu… BUCH!!!! Ozval se strašlivý rachot a kamenná stěna pukla a změnila se na prach.
"Proč se prostě nevzdá?" divil se Damion.
"To by mě teda taky zajímalo…," řekl Flint a otočil se na Christophera, "hele, kluku! Je po všem, rozumíš?! Nemá smysl bojovat, Kris je přece pryč! Nemá smysl dál bojovat!" Ovšem zdálo se, že Christopher Flintova slova naprosto ignoroval.
"Kulometný úder, Metagrossi!"
"Proč se prostě nepoučí… Magmortare, plamenomet!"
Metagross se opět vrhl do útoku. Magmortar na něj přímo vystřelil plameny, jenže to se zdálo neúčinným… Metagross k němu pronikl a dal mu sérii rychlých úderů.
"To je opravdu všechno, co umíš?! Jsem velice zklamán!" zasmál se Christopher. Damion se naštval.
"Není tvůj jediný soupeř! Jsem tady taky já! Heracrossi, použij megaroh!" Heracross se chystal soupeře udeřit svým mocným rohem, jenže… Flint zpozoroval, jak se Metagrossovi lesknou oči…
"Pozor! Chystá se použít psychický útok! Magmortare, ochraň ho plamenometem!" řekl Flint a jeho Magmortar zaútočil dříve, než Heracross. A zdálo se… že gigantický železný "pavouk" měl dost. Christopher ho se znechutivým pohledem odvolal.
"Je to na tobě, Bisharpe…," zamumlal Christopher. Pak začal kašlat krev. Ach ne… už nemám moc času, pomyslel si.
Před Flintem a Damionem stál podivný Pokémon, kterého dosud neviděli. Vypadal jako středověký obrněný rytíř. Damion si zkusil vytáhnout Pokédex, ale nefungoval…
***
"Kennethe, příteli… jak dlouho může Christopher vydržet, co myslíš?" zeptal se Kaarme, který seděl na křesle a pročítal si noviny. Již brzy mělo být jeho dílo dokonáno a hoennská opozice rozdrcena.
"Udělal jsem všechno, co jsem opravdu mohl, můj pane," odvětil brejláč, "možná bych byl více sebejistý, kdybych nepracoval v temnotách. Ale stejně… chybělo mi spoustu dat. O jeho pokrevní linii, lékařské historii jeho klanu… vše je ztraceno. Celý jeho klan vymřel a on zůstal jediný… Podle mého posledního výzkumu mám podezření, že ten chlapec má souchotiny, můj pane."
"Souchotiny? Co je to?!" divil se Kaarme.
"Spíš známé pod názvem tuberkulóza. Je to nebezpečná bakteriální choroba, která napadá plíce. Pokud se neléčí, tak v padesáti procentech člověk umírá," vysvětloval Kenneth, jako by byl vysoce postavený profesor medicíny s dlouholetou praxí.
"Ach tak… ale něco mi říká, že v moderní době se proti tuberkulóze očkuje, ne?"
"Ano, to máte pravdu, můj pane… Jeho krevní testy na přítomnost protilátek byly negativní. Pochybuji, že by ho někdo očkoval, když byl jako malý zavírán a nikdo z rodiny mu nepomohl…"
"Máš pravdu, Kennethe. Christopher zemře… Ubohý chlapec… byl tak talentovaný… měl být mou pravou rukou… členem mé elitní stráže a mým nejlepším mužem…," mumlal Kaarme.
"Doufejme, že ho to nebude alespoň moc bolet," usoudil Kenneth.
***
"Bisharpe, použij železnou hlavu!" přikázal Christopher svému "rytíři".
"Já to nechápu, že se nevzdáš… Infernape, zadrž ho!" řekl Flint. Bisharpova hlava dostala metalický lesk a vyskočil směrem k soupeři. Ohnivý opičák se ho snažil udržet holýma rukama. A pak použil rychlou pěst a Bisharp odletěl zpátky tam, odkud přišel.
"Ty jsi poslední z klanu, že? Nechceš přece… aby tvůj klan dnes zanikl, nebo ano?"
"To se může stát… mé tělo je slabé… Avšak… budu stále žít! Protože nejsem sám!"
"Nejsi sám, říkáš?"
"Správně. Moje existence byla zahrnuta do plánů lorda Kaarmeho. To znamená, že část mě bude pořád žít v jeho srdci… navždy," řekl Christopher.
"Kaarme ti dobře vymyl mozek…," usoudil Flint, "jsi jen jeho ubohý malý pěšák… měl by sis to uvědomit… Zemětřesení!!"
Země se opět začala otřásat. A Christopher společně se svým Pokémonem padal dolů…
"Podcenil jsem ho…," uslyšel Damion jeho poslední slova a Christopher byl pryč. Rozlehlo se ticho.
"Konečně! Dokázal jste to! Tentokrát jsem si jistý!" usmál se Damion v očekávání, že Christophera už nikdy neuvidí…
"Hlava… železná hlava…, ozvalo se z podzemí. Flint i Damion vyvalili oči. Bisharp se společně se svým trenérem dostal ven… ale pak zmizel
Kaarme, můj pane… zklamal jsem vás. Prosím odpusťte mi, můj mistře…
***
"Takže… vysvětlím vám plán na zisk těch tří legendárních bytostí, poslouchejte…," zamumlal Kaarme a roztáhl na stůl mapu Hoennu. Byli tam téměř všichni, až na Christophera, který přišel jako poslední.
"Promiňte mi, pane… Přišel jsem pozdě," řekl a začal kýchat. Podíval se na svojí ruku, kterou si dal před pusu a uviděl… krev.
"Co se děje? Je něco špatně?" zeptal se Kenneth.
"Ne. Nic se neděje…," odpověděl Christopher.
***
"Konečně… vše jde podle plánu, přesně jak jsem chtěl! Aquaťáci a Magmaťáci rozhněvají Groudona s Kyogrem a to bude naše vítězství!" radoval se Kaarme, který byl doprovázen Kennethem a jeho stráží.
"Nikdo nás nemůže zastavit. Dokonce ani členové hoennské Elitní čtyřky na nás nemají!" řekl Kenneth.
"Přesně tak. Hoenn padne! A to jen díky vám… a speciálně tobě, Christophere…," usmál se Kaarme. Christopher ale ani nic neřekl, protože začal šíleně kašlat, položil se na zem a měl záchvat krvavého kýchání…
"Christophere!" zvolal Kenneth.
"Copak? Co se děje, chlapče? Už nemůžeš pokračovat?"
"Prosím odpusťte mi… můj pane… za mou slabost…," dostal za sebe Christopher.
,Kaarme ti dobře vymyl mozek… Jsi jen jeho ubohý malý pěšák…'
Ne! Nemáš pravdu! Ty tomu nerozumíš!
,Možná… jen možná… nemá život žádný smyslAle pokud budeš na světě déle, třeba objevíš ten smysl…'
Já najdu pravdu o tomto světě, KTEROU MI LORD KAARME UKÁZAL!!!
***
"Já to nechápu, Flinte… proč se ten kluk nevzdal?" divil se Damion.
"Asi to je tím, jak mu Kaarme vymyl mozek. Mladí lidé jsou náchylní… k přemlouvání…," odvětil Flint.
"Nejsem jeho pěšák!!" ozvalo se za Flintem. A tam byl Christopher a Bisharp, připravený ke smrtícímu gilotinovému útoku… "To On! Jedině On mi dal smysl života!! Ale jak tomu někdo jako ty může rozumět!!" řekl z posledních sil. Bisharp se rozmáchl svou paží jako kat sekyrou… ale najednou… přestal, když už byl skoro u cíle. Christopher spadl na zem, schoulený do klubíčka a kašlal a kašlal. Všude byla krev… A pak… zavřel oči.
"Myslíte si, že je mrtvý?" zeptal se Damion.
"Zdá se, že ne. Ale je to jen taktak. Jeho život visí na vlásku," odpověděl Flint a dotknul se chlapcova těla. "Na, tady máš můj mobil, zavolej na velitelství, ať urychleně sem pošlou zdravotníky a ať si vezmou Pokémony, kteří se můžou teleportovat! Honem!"
"Rozumím!" kývl Damion a vyťukal na mobilu číslo zdravotnické pomoci.
***
Ryan a Kris se dostali k mohutnému vodopádu. A vypadalo to, jako by dívka konečně zastavila.
"Kris! Prosím, vyslyš mě!!" zavolal na ni z posledních sil. Ona se na něj otočila…

66 - Christopherova temná minulost

26. února 2013 v 8:00 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Connor už uslyšel kroky. Zack se blížil čím dál víc. Jenže… když byly kroky nejblíž, tak najednou odešly jiným směrem. Connor si oddychl.
"Je pryč… To bylo o vlásek," zamumlal.
"Cože to bylo?" ozval se Codyho hlas. Connor zvedl hlavu a čekalo ho nemilé překvapení. Byl to Cody a na sobě měl Connorovu bundu.
***
Torterra padl. Když už si Damion myslel, že na Metagrosse našel recept, tak zase použil magnetickou sílu, aby se mohl vznášet.
"Dobře, Metagrossi, vrať se," odvolal Christopher svého Pokémona a chystal se odejít.
"Ne! Počkej, prosím! Tohle je jen.. začátek!" zavolal na něj Damion a povolal Roserada. Christopher se ohlédl a povolal Metagrosse zpátky.
"Jak odvážné, povolat někoho, kdo nemá šanci. Už nic lepšího nemáš? V tom případě je konec…"
***
"Krucinál! Nemůžu vůbec na nic přijít! Xatu už to nevydrží!" řekl Darren. A měl pravdu. Tracy se ze stínového spoutání vytrhla a Xatu omdlel.
***
"Díváš se smrti přímo do obličeje! Neměl bys třeba prosit o milost, ha?!" řekl Cody a připravil si nůž. Connor sklopil oči.
***
"Zahyň!" řekl Christopher a povolal svému Pokémonovi, což byl Bisharp, ale Damion to nevěděl, Gilotinový útok.
"Mám tě!" zasmála se Tracy a chystala se Darrena napadnout.
"Teď umřeš, tak se tady moc nesměj!" řekl Cody a zaútočil.
Jenže…
Odkudsi začal vát silný vítr a Tracy se stěží udržela na větvi.
Na Codyho skočilo něco velkého, s černým pláštěm, což byl Gliscor, takže Cody neviděl nic.
V útoku Bisharpa zastavil prudký plamenný útok.
"Kdo k čertu jsi?!" zeptala se Tracy. Na strom skočil kluk starý asi jako s Damion se světle zelenými vlasy a zelenýma očima.
"Spojenec Hoennu," řekl.
"Pomooc! Dejte tu věc ze mě dolů!!" hulákal Cody.
"Jsme elitní trenéři…," ozval se ženský hlas za Connorem.
"Sinnohu!" řekl chlápek, který skočil k Damionovi. Nejvýraznější na něm bylo jeho velké červené afro na hlavě.
Christopher se podíval na soupeře se zájmem. Proti němu stál ohromný Magmortar.
Magmortar? Asi jsem blázen… tohohle elitního trenéra znám! To afro… vzpomínám si, že tenhle chlápek se znal s tátou, pomyslel si Damion. "F-Flint? To je Flint, z Elitní čtyřky Sinnohu!" řekl nahlas. Chlápek s afrem se na něj otočil a široce se usmál.
"Už budeš v bezpečí, Damione. Já se o tohle kluka postarám," řekl Damionovi.
On si pamatuje moje jméno! To je úžasné, pomyslel si Damion.
"Dávejte si pozor, Flinte! Tenhle hlupák používá vysoce silné ocelové Pokémony a dokáže i vyvážit slabost proti ohnivým typům! Měl byste být opatrný!" řekl Flintovi.
"Takže Flint… to je tvé jméno? Metagrossi, použij zábleskový kanón!" řekl Christopher.
"Použij plamenomet jako protiútok!"
Metagross vystřelil oslepující světelný paprsek, ale Magmortar vyslal plameny, které útok zneškodnily.
"Jsi překvapenej, co?" řekl Flint směrem k Christopherovi. Pak se otočil na Damiona. "Jsi přesně takový, jak o tobě vyprávěl Palmer."
"Co? Vy znáte mého otce?" podivil se Damion.
"Ovšem. Všichni elitní trenéři se navzájem znají. Palmer si z tebe chtěl udělat řádného nástupce. Hodně se mu podobáš," řekl Flint.
"V-vážně?" Damionovi se roztřásl hlas, "a… a pro… proč jste sem přišel?"
"Byl to příkaz od nejvyššího vedení. Sinnoh a Hoenn byli spojenci už od dávných časů. Aaron, ta nová holka, Berthina vnučka a Lucian šli pomoci ostatním," vysvětlil Flint.
***
"Jsi v pořádku?" zeptal se zelenovlasý kluk. Po boku měl obrovskou zelenou vážku Yanmegu.
"Jo… myslím, že jo. Kdo jsi?" podivil se Darren. Netušil, že by jim na jeho misi někdo pomohl.
"Jsem Aaron, člen sinnohské Elitní čtyřky. A přišel jsem právě včas, tuším. Možná si to netušil, ale nejste v tom boji sami!" usmál se mladík na Darrena. Ahá! Už to chápu! Lady Tamara je sem poslala za námi. Zachránila nám zadky! Za to jí budu nadosmrti vděčný, pomyslel si Darren.
Tracy se na nového protivníka podívala s opovržením. Takový malý prcek jí přece nebude stát v cestě! "Takže Sinnoh je na straně povstalců, jo? No jen počkejte, budete rozprášeni, až tohle všechno skončí!" zabručela Tracy a začala hrát na flétnu.
"Dávej si pozor! Dokáže si pomocí flétny hrát s tvou psychikou!" varoval Aarona Darren. Aaron na něj mrkl.
"To bude hračka! Yanmego, použij vzdušnou čepel!" řekl Aaron. Yanmega vytvořila rychlým pohybem svých blanitých křídel doslova uragán, který dokonce přesekával stromy. A k Tracyině smůle jí vítr rozlomil flétnu vejpůl. Darren se chytil kmene stromu, aby ho vítr neodnesl a jen zíral. Používá vzdušný proud jako obranu proti zvukovým vlnám. A nejen to! Také je to smrtící útok. To znamená, že útočí a zároveň se chrání. Jak chytré, pomyslel si Darren.
***
Zack se procházel kolem řeky a sledoval, jestli neuvidí Connora. Ale zdá se, že byl pryč.
"Nevidím ho. To znamená, že ho Cody asi sejmul," zasmál se Zack.
Opak byl však pravdou. Cody tancoval okolo a výhled mu zakrýval Gliscor. "Pomoooc! Dejte tu zatracenou kreaturu ze mě dolů! Kruci!" nadával Cody a snažil se létajícího škorpióna ze sebe setřást.
"Tak vzdáváš se?" zeptala se dívka, která se najednou objevila na scéně. Měla tmavé vlasy, kratšího střihu, zelené oči a nosila brýle. Gliscor seskočil z Codyho hlavy a skočil k dívce.
"Nikdy!" zahřměl Cody. Connor si dívky všiml.
"Hele, nebylo vás víc?" zeptal se, "a kdo vlastně jsi?!"
"Jo, to bylo, ale ostatní šli na pomoc jiným, protože to nezvládli! A k tamtomu… jsem členka sinnohské Elitní čtyřky. Jmenuji se Monica a jsem vnučkou Berthy. Babička odešla loni do důchodu, tak jsem jí nahradila. Flint, Aaron a Lucian jsou jinde," odpověděla dívka.
"Hele, poslouchej! Tihle nepřátelé nejsou nějaká ořezávátka!" Connor nastražil nos, "pozor, za tebou!" Dívka se ohlédla. Spatřila Zacka, který na ni okamžitě zaútočil. Začala křičet, ale Zack jí zacpal pusu rukou.
"Ale tohle ne, zlato! Tohle nedopadne dobře!" zasmál se.
Connor se třásl a stále seděl pod stromem, ale nemohl se pohnout.
"Co je tohle za hňupy?" zeptala se Monica.
"Je celá tvoje, Zacku. Skoncuj to s ní!"zasmál se Cody. Connor si teď něčeho všiml… Ta pozice… už jsem ji viděl, pomyslel si.
,Kde je ten druhý?'
,Baf. Nehledáš někoho, prcku?'
"Aha! To je ono! Dávej si pozor! Chystá se proniknout do tvého těla a spojit se s ním!" ozval se Connor. Monica polkla.
"Je příliš pozdě!" zachechtal se Zack. Ale… dívka upustila ball a z něj vyskočil černý Hippowdon, který použil písečný útok Zackovi přímo do očí
"Kruci!! Nic nevidim! K čertu!!" nadával Zack.
***
Zack se bouchnul hlavou o strom jak nic neviděl a na hlavě měl ošklivou ránu. Cody se okamžitě rozběhl k němu.
"Co?" divila se členka elitní čtyřky. Cody Zacka do těla doslova absorboval.
"To bolí… nech mě si chvíli odpočinout, prosím," zamumlal Zack.
"Ty jsi tak ubohej, Zacku," řekl Cody.
"Co se tu děje? Co je to za hňupy?!" divila se dívka.
"Tohle je jejich nejnebezpečnější schopnost. Dokážou sdílet jedno tělo a tak pomoci jeden druhému… taková symbióza," vysvětlil jí Connor.
"Chachacha. Nic lepšího nemáš než pitomýho Hippowdona?!" zasmál se Cody. Nejsem obvykle ten, který ovládá hlavní tělo. Je to těžký se takhle pohybovat, pomyslel si a vrhl se s nožem v ruce na dívku. Na nějaký Pokémoní zápas ani nepomýšlel, byl naprosto chladnokrevný. Dívka se nadechla.
"Hippowdon, vím, že je to asi špatné a ošklivé, ale musíme to udělat! Písečnou hrobku!" řekla Monika. Hippowdon vypustil ohromné množství písku na Codyho, který se rychle "slepil" a ztvrdl.
"Je po všem," řekla. Connor si oddychl.
***
Darren se rozhlížel po okolí. "Musí být někde tady…," zabručel.
"Nebo se taky vzdala," usoudil Aaron.
"Fajn. Tak mi vysvětli, oč tu vlastně jde, když jsem tu nový," řekl Aaron.
"Takže… Dokáže jen pomocí flétny neuvěřitelné věci. Manipulovat s lidmi, manipulovat s Pokémony… každý Pokémon jí poslechne. A když je soupeř natolik psychicky vyčerpaný, zneužije jeho zbraň a zaútočí. Je typickým příkladem útočníka na dálku. Tvůj útok jí vystrašil, tak proto ustoupila. A je to teď dva na jednoho."
"Takže zvuk…," zamumlal Aaron.
"No jestli chceš slyšet můj názor… tak si myslím, že máme ohromnou nevýhodu. Až se jí to bude hodit nejvíc, tak zaú…"
"Promiň, ale já tě žádal pouze o popis situace a ne o tvůj názor. Nikdo si ze mě nebude dělat srandu. Yanmego, připravena? Použij ostrý vítr!"
Yanmega začala mávat křídly jako blesk. Mezitím Tracy posbírala zbytky flétny a zkusila ještě něco zahrát, ale nestihla to. Vzdušný útok Yanmegy byl natolik ostrý, že pokácel stromy v okruhu několika metrů. A Tracy zde nalezla svůj konec, rozmačkaná jedním z nich.
"Je po všem," usoudil Aaron.
"Pane jo… to je síla," divil se Darren.
***
"Heracrossi, volím si tebe!" hodil Damion ball se svým hmyzákem. Flint si ho změřil pohledem. Christopher a Metagross se na ně dívali s opovržením.
"Použij bušivý útok!" přikázal Heracrossovi Damion. Heracross se rozletěl vstříc nepříteli, jenže Magmortar ho zastavil.
"Ne, Damione. Heracross by proti Metagrossovi neměl sebemenší šanci. Nech to na mě, prosím," řekl Flint.
"No tak dobře, ale dávejte si pozor!" řekl mu Damion.
"Ahá… takže Flint z elitní čtyřky? Přesně to jsem si myslel, že proti mně bude bojovat někdo s typovou výhodou, co? Metagrossi, kulometný úder!"
"Magmortare, kouřový útok!"
Metagross se jako blesk vydal do útoku, jenže Magmortar zakašlal a všude byl tmavozelený kouř, který Metagrossovi bohužel neublížil, ale aspoň zablokoval jeho útok.
"Hlupáku. Myslíš, že mě porazíš tak snadno?" usmál se Christopher, "Metagrossi, kladivovou paži!"
"Magmortare, teď ustup. Infernape, zemětřesení!" Flint povolal opičáka s plamennými "vlasy". Země se začala otřásat a Christopher a Metagross byli v pasti, zasekli se v prasklinách.
"Kamenná hrobka!" Magmortar vystřelil kameny a nepřítel byl v pasti, jako kdysi, když Jack zajal ostatní…
"J-je po všem?" zeptal se s třesoucím se hlasem Damion.
"Nevím… to se brzy dozvíme," odpověděl Flint.
***
"Kris!! No tak, zastav prosím!" volal Ryan, ale marně. Kris mu pořád unikala a chechtala se jak malá. Ale proč? Co se s ní stalo? Takhle by přece normálně nejednala, usoudil Ryan. Před nimi se objevila velká jeskyně, kam Kris zamířila. Ryan se opatrně vydal stejným směrem.
"Quilavo, volím si tebe. Pomůžeš mi aspoň osvětlit trochu tuhle jeskyni," řekl Ryan a hodil ball. Quilava se nažhavil a díky světlu plamene Ryan aspoň trochu věděl, kam jde. Tak se tedy vydal hloub a stále volal: "Kris! No tak, ozvi se, prosím!" Ale žádná odpověď, jen smích…
***
Temnotu mám docela rád… Koneckonců byl jsem v ní vychován… Byl jsem zavřený v jakési kobce a nic nedávalo smysl. Celé dny jsem jen přemýšlel o smyslu života a koukal do země. Čas od času mi malým otvorem v mřížích dávali jídlo. Nechápal jsem to. Proč mě zavřeli? Proč s tím má matka a můj otec souhlasili? Na chvíli jsem přestal přemýšlet a dostal jsem do sebe tu obvyklou odpudivou potravu. Chovali se ke mně jako k divokému zvířeti, které chtěli zkrotit a chytili ho do kotce… Ale v tom všem jsem nebyl sám. Společnost mi dělal malý Pokémon, kterého mi dali, abych nebyl tak sám. Říkal jsem mu Pawniard. Trávili jsme spolu dlouhé hodiny, ale pořád jsme byli zavření. Denní světlo k nám nikdy neproniklo…
"Proč? Co jsem udělal špatného, že jsem tady zavřený? Nerozumím tomu… proč já…," řekl jsem.
"Pawniard, pawn!" řekl mi Pawniard ve snaze mě uklidnit.
"Pawniarde… myslíš, že je nad námi někdo, kdo nás sleduje? Někdo, kdo ví všechno? Třeba by mi řekl, proč se mi tohle děje…"
Najednou se objevilo prudké světlo. "Kdo je to?" zeptal jsem se a zakryl jsem si oči.
"Na tom nesejde, kdo. Pojď ven!" řekl hluboký hlas a dveře klece se otevřely.
"Christophere… proto jsem přišel. Svolal jsem všechny… budeš bojovat za náš klan!!" řekl ten hlas. Ani jsem tomu člověku neviděl do tváře.
Můj klan… byl něco mezi nájemnými žoldáky a lovci Pokémonů. Nerozuměl jsem, proč to dělají, když je to špatné, ale ignorovali mě. Dokonce ani mí vlastní rodiče nebyli na mé straně. Prostě mě odklidili a dělali si svoje dál… Při posledním boji náš klan přišel o všechno. Všichni byli mrtví, jen mně se podařilo uniknout a ukrýt se. Byl jsem sám, opět sám, ale byl jsem na to zvyklý. Toulal jsem se po světě a přemýšlel o smyslu života.
Jednoho dne jsem přišel k nějakému jezírku, zahalenému v mlze. Kdysi jsem tu už byl. Rostly u něj krásné bílé květinky. Sehnul jsem se, abych si jednu z nich prohlédl.
"Proč kveteš zrovna tady?" zeptal jsem se. Neodpověděla. "Proč mi neodpovídáš?!" přidal jsem. Zase nic. "Tak a dost!" naštval jsem se, "ty na mě taky budeš kašlat?! No a co, můžu tě zašlápnout!!"
"To se mi líbí chlapče. Ta tvá nenávist vůči světu…," ozval se šeptavý hlas za mnou. Ohlédl jsem se. Stál tam černovlasý chlápek s výraznýma žlutýma očima jako had a oblečený do kimona. "Možná… jen možná… nemá život žádný smysl…," řekl mi.
"Kdo jste a co mi chcete?" zeptal jsem se bez okolků.
"Jsem Kaarme, chlapče. Už jsme se potkali. Byl jsem svědkem té tragédie, kdy celý tvůj klan vymřel… Pokud ale budeš na světě déle, třeba objevíš ten smysl…," pokračoval ve svém proslovu. Nevěděl jsem co říct. "Pojď, pojď se mnou… je čas jít… společně dokážeme neobyčejné věci… společně nastolíme ve světě nový řád!"
Tak to tedy bylo. Vzpomínám si na slova lorda Kaarmeho. Věřil, že všechno má smysl… Každý má důvod, proč na tomto světě je… A ten můj je bojovat za mého pána. Obětovat i život…

65 - Damionův slib

25. února 2013 v 20:03 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
"A teď finále! Skladba číslo devět, Revoluce!" Tracy přiložila flétnu k ústům a začala hrát úplně jinou melodii, s hvízdavým, pronikavým tónem. Všichni čtyři Pokémoni zpozorněli a vrhli se do útoku. Nejdřív se na něj vrhl Onix a pokusil se ho rozmáčknout ocasem, ale Darren včas uskočil. Shiftry pak použil omračující pyl a Weavile ledový vítr. Darren se schoval do křoví.
Kruciš. Už nemám skoro nic, čím bych jí mohl porazit. Pokémony použít nemůžu, protože by podlehli tónům flétny… a jediný, co dokážu, je schovávat se… Měl bych se zaměřit na to, co je ovládá. Nejjednodušší by bylo se dostat k ní a přerušit zvuk, jenže to mi ti Pokémoni nedovolí… Takže nejdřív musím polapit ty čtyři. Jenže to taky nepůjde, protože neútočí ve stejný čas. Když nechám jednoho z nich, tak ten na mě okamžitě zaútočí a to by byl konec hry. Nechala mě nechráněného, jak v útoku, tak v obraně. Hm… asi musí být dobrý hráč šachů. Připadám si, jako bych hrál partii bez věží a střelců, pomyslel si Darren.
***
Tamara seděla ve své kanceláři a vypracovávala nějaké plány na počítači. Na stole se jí hromadily stohy papírů a stranou toho všeho měla šálek kávy. Občas se podívala do místnosti k operátorům, jestli je něco nového. Chad a Wyatt už byli zpět v bezpečí základny. Chad byl v pořádku, ale jeho Pokémoni ne a u Wyatta to bylo přesně naopak. Wyatt ležel na JIPce a Chadovi Pokémoni také. Také se dozvěděla, že ostatní teď bojují každý proti jinému soupeři. Věděla, kde se nacházejí, podle GPS signálů, které vydávaly PokéNavy, které každý z nich měl.
"Má paní, nesu vám noviny," řekl Tabitha a dal Tamaře aktuální výtisk Říšského zpravodaje.
"Děkuji, Tabitho…," poděkovala Tamara a podívala se na titulní stránku. Vyvalila oči. "COŽE??"
"Co se děje? Něco špatně?" ohlédl se Tabitha.
"Tak se podívej!" Tamara mu ukázala titulní stránku, na které byl Kaarme, jak si potřásá rukou se senátorkou Brayovou. Pod fotografií bylo napsáno:
Císař vyjednává s opozicí
Císař Kaarme dnes vyjednával se senátorkou Angelou Brayovou, která zastupuje opoziční Alianci, která požaduje návrat svobody v Hoennu a návrat Pokémoních soutěží. Bylo dokonce navrženo, aby se Hoenn rozdělil na dva státy - Východohoennskou republiku a Západohoennskou Říši. Senátorka tento návrh odůvodnila tím, že udělá cokoli pro obnovu svobody, i za cenu, že by měla ztratit půlku Hoennu.
"Pane bože, ta je ale blbá! Co jsem jí říkala?! Kaarme nepřijme ničí požadavky a pokud ano, tak by ta východohoennská republika byla jen loutkovým státem závislým na Říši! To je opravdu vrchol!" zlobila se Tamara.
"Mám to oznámit ostatním?" navrhl Tabitha.
"Ovšem. Vypadá to, že jsme v tomhle boji sami… senátorka je opravdu naivní a kdo ví, třeba jí Kaarme získá na svoji stranu. Běž!"
"Rozkaz," kývl Tabitha a odešel.
***
"Damione, potřebuju s tebou mluvit," řekl Andreas a posadil se na židli. Blonďák se na něj otočil.
"Copak se děje?"
"Jde o Ryana. Je v nebezpečí a já mu nemůžu pomoct. Tamara mi to zakázala, prý jsem na tom ještě příliš špatně, abych se mohl vrhat do nějaké akce. Potřebuju, abys mi pomohl a vydal se za ním. Pomocí GPS signálů ho můžeš vystopovat. Uděláš to pro mě?"
"Ryan je můj nejlepší kámoš. Nenechal bych ho ve štychu, ale nevím, jestli ti mám věřit. Choval ses k němu hnusně a on ti ještě pomohl… Já bych to neudělal, být jím," řekl Damion.
"Jasně. Chápu. Proto jsem mu pomohl z toho vězení, ne?"
"To máš fakt. A co Barry? Já myslel, že jí Ryan chce. Jak to, že je zase s tebou? To nechápu… vždyť se na tebe chtěla vykašlat…"
"To Ryan. Říkal, že jí sám řekl, aby se vydala zpátky za mnou. A když pak dorazila… city se zase probudily a…"
"To stačí. Udělám to, neměj strach," usmál se Damion, popadl batoh a odešel.
"Hodně štěstí," zamumlal André.
***
Darren se schovával v křoví. Jako by neměl jinou možnost. Pokémoni v okolí ho neustále hledali, zatím marně. Darren vytáhl Pokéball. Tohle je má poslední naděje. Jestli mě má někdo z týhle šlamastyky vytáhnout, je to on, pomyslel si. "Bojuj!" hodil ball. Z něj vyskočil podivný fialový Pokémon s rudýma očima, ohromnou tlamou a píšťalami na hlavě.
"Exploude, je to na tobě. Musíš přehlušit zvuk té flétny, ano?" Pokémon na něj mrkl. "výborně.Tak jdeme na to!" Darren vylezl z křoví a zavolal na Tracy: "Tak tady mě máš! Teď si můžeš zaútočit! Jsem bezbranný! Jen do toho!"
"Ty kryso. Budeš litovat, že jsi kdy z toho křoví vylezl. Na něj!" řekla Tracy a začala opět hrát pronikavou melodii. Všichni Pokémoni se vrhli na Darrena, jenže ten jen uskočil.
"Exploude, použij hyper hlasový útok a řekni jim, ať zmizí!" řekl Darren.
"Tak ty mi chceš odporovat? Tak to ne!" Tracy zahrála znovu, ale… nic. A pak Exploud šíleně zařval a všichni Pokémoni zmizeli.
"Cože?! Jak to?!"
"Jde o to, že Exploud je díky své schopnosti odolný proti všem zvukovým útokům. Jeho hlas je tak silný, že dokáže přehlušit téměř vše. A teď… Xatu, dokončíme to!"
"Ani náhodou!" usmála se Tracy.
***
"Do pytle… kde vzala takovou sílu??" divil se Darren. Jakoby se Tracy najednou změnila. Její vlasy byly světlejší a delší, její kůže zhnědla, měla žluté oči a podivné útvary na hlavě. A čím dál víc se vytrhávala ze stínového spoutání.
"Ochutnej tohle, prďolo. Pouta fantazie!" Tracy začala hrát podivnou melodii, která Darrena dostala do tranzu. Jako by si s ním mohla dělat, co chtěla. Darren teď klečel s rukama roztaženýma a zavřenýma očima.
Objevil se v nějakém tajuplném světě. Všude bylo rudo a Darren byl spoutaný. Jako by byl v jiné dimenzi. Zvedl hlavu. Najednou se mu roztekla ruka…
"ÁÁÁÁÁÁÁ!" zařval.
"Chachacha. Když se dostanu do tohohle stádia, můžu svou flétnou manipulovat lidmi. Dokážu se nabourat do jejich myslí a pak… je konec," pomyslela si Tracy. Vzala si nůž, který po ní Darren hodil a skočila k němu. "Ty sis vážně myslel, že mě ten tvůj Exploud porazí? Nemáš šanci. Smůla, je to šachmat! Zahyň, kryso!!" chystala se k útoku. Jenže… pak dostala pěstí do břicha. "J-jak to??"
"To proto, že mi Xatu zlomil malíček, chytrolínko. Použil jsem bolest, abych se vyhnul tvému psychickému teroru. A teď už to ukončeme!" vysvětlil Darren.
"Ty jeden… odpornej fracku!!" zaklela Tracy.
***
Connor s Growlithem už vylezli z vody a teď byli na planině u břehu. Connor nasbíral nějaké léčivé rostliny a snažil se je umlít tak, že třel jimi mezi dvěma kameny. Growlithe na tom pořád nevypadal dobře.
"Bojoval jsi statečně, příteli," zamumlal Connor a pokračoval v práci, "ještě ale vydrž… musíš vydržet!" pak namazal rozdrcené byliny smíchané s vodou na pejskova zranění. Sám si také ošetřil bodnou ránu, kterou si zasadil sám.
Jauuuu… to pálí jak čert! Ale doufám, že jsem jim unikl, pomyslel si.
***
Ryan postupně přicházel o všechny své Pokémony. Jako by Steelixe nedokázal porazit nikdo. Grovyle, Swellow, Girafarig, Glaceon, dokonce i Quilava si na něm vylámali zuby. Ryanovi už zbýval jen Manectric, který by mu byl absolutně z ničemu.
"Výborně, Steelixi," pochválil železného hada Christopher, "tak co? Máš ještě něco, čím mě překvapíš, nebo je konec?" obrátil se na Ryana.
Tak tohle je špatný. Tenhle kluk… je neuvěřitelnej. Jeho Steelix je nejsilnější, jakého jsem kdy viděl. Už nemám nic, čím bych ho dokázal porazit. V záchraně Kris by mi mohl pomoct jenom zázrak, pomyslel si. Přesto si vzal do ruky Pokéball s Manectrikem a začal si s ním pohazovat, aby v Christopherovi vyvolal dojem, že má tajnou zbraň. Ale on neměl…
"Konečně… ten moment, na který jsme čekali…," zamumlal Christopher.
"Cože??" Ryan vyvalil oči. Tajuplná mlha zhoustla a pečetě se roztrhly. A pak celá bedna explodovala a Kris byla venku. Ryanovi přeběhl mráz po zádech, ale také měl velkou radost, že je konečně volná. Kris se protáhla, jako by byla po dlouhém spánku.
"Kris…," zamumlal Ryan a na rtech se mu objevil úsměv, "Kris! Co tam ještě děláš! Pojď, pojď s námi a společně skončíme tuhle situaci! S pomocí Aliance ukončíme tuto krizi a nastolíme v Hoennu svobodu a pořádek!" volal na ni. Jenže Kris, jako by ho neposlouchala. Začala se hihňat a na Ryana se ani nepodívala.
"Kris… Všichni na tebe čekají!" zase nic. Kris se rozesmála ještě víc. Pozorovala své ruce, jako by v nich měla neobyčejnou moc a smála se, jako malé děcko.
"Kris?! Co se to s tebou děje? Co ti udělali? Mluv se mnou, prosím!!" do Ryanových očí vstoupily slzy, ale Kris ho stále ignorovala… Pak se zvedla a utekla do lesů… Ryan jen stál jako solný sloup a nemohl tomu zabránit…
"Nemá to cenu," zamumlal Christopher, "a teď, Steelixi, rozmáčkni ho!" Steelix se svým mohutným ocasem rozmáchl po Ryanovi v úmyslu z něj udělat placku. Jenže… odněkud se jako střela objevilo něco, co zasáhlo Steelixe a ten ucukl.
"Co to… bylo? Vodní tryskový útok? Odkud?" divili se oba. Když útok skončil, tajemný útočník odhalil svou identitu. Byl to Floatzel.
"Skvěle, Floatzele!" ozvalo se za Ryanem.
"Kdo je to? Ukaž se!" zavolal Christopher.
"Neočekávaná posila! Blonďatý ďábel ze Sinnohu! Damion McQuare!" ozvalo se za Ryanem.
"Da… Damione? Co tu děláš?" zeptal se Ryan.
"O mě si nedělej starosti, Ryane. Běž a přiveď Kris zpátky!"
"Opravdu? Mám jít?"
"Jo! Pokračuj v cestě. Já to tady zvládnu," odvětil Damion. Skvělé, konečně někdo silný. Dobrá, pomyslel si Christopher.
"Fajn, ale dávej si bacha. Zdá se, že používá velice silné ocelové Pokémony. Jen pomocí svého Steelixe udělal v mém týmu pěknou paseku!" varoval ho Ryan.
"Neměj strach. O tuhle osobu se postarám. Vezmi si všechny mé Pokémoní léky a dej svůj tým do kondice, jo?" Damion hodil Ryanovi váček plný Pokéléků, Všeléků a obnovovacích léků.
"Dobře, díky. Opatruj se. Jeho síla je neuvěřitelná!"
"Tak na co ještě čekáš? Běž! Já ho porazím, slibuju!" usmál se Damion. Ryan se tedy vydal stejným směrem, jako Kris.
"Tak to si nemyslím! Steelixi, rozmáčkni ho!" řekl Christopher. Steelix se ohnal po Ryanovi znovu… jenže Floatzel skočil opět do akce a zastavil ho svým rychlým vodním útokem.
"Nesnáším, když jsem ignorován! Floatzele! Ledový paprsek!" řekl Damion a Floatzel zamrazil část Steelixe.
***
Mezitím, na velitelství Aliance…
"Tak. Sešli jsme se tady proto, že mám pro vás důležité zprávy. Právě jsem se dočetla, že senátorka Brayová, která měla hájit naše zájmy v Senátu, jednala s Kaarmem ve vlastním zájmu. Považuji to za zradu Aliance. Jestli ale výsledky jejího jednání budou úspěšné, Hoenn už nebude jednolitý, jak jsme ho znávali z dřívějších časů," řekla Tamara na svolané konferenci. Dál tam byl Archie, Tabitha, Courtney, Shelly a členové Hoennské elitní čtyřky Sidney, Phoebe, Glacia a Drake.
"Chcete tím říct, že jsme v tomhle boji sami? Nemáme žádné spojence?" zeptal se Archie.
"A co ta holka? Neměli jsme tam vyslat nějaké silnější a zkušenější trenéry, jako například nás?" zeptal se Drake.
"Tak za prvé, těm klukům věřím. Za druhé, potřebuji vás, členy elitní čtyřky na obranu, kdyby nás Kaarme znovu objevil. A co se týče spojenců… jednoho spojence máme… včera jsem jednala s Rousillonem," odpověděla Tamara.
"Ach tak… ale nezapomeňte, že Pokémoni nejsou zbraně a my nejsme vojáci!" namítla Glacia.
"To je sice pravda, ale schopnost Pokémonů ovládat přírodní síly nám může pomoci porazit protivníka bez jakéhokoli krveprolití, je vám to jasné?" vysvětlila jim Tamara.
"Naprosto, paní," souhlasil Sidney. Všichni ostatní rovněž neměli námitky.
***
Led ovšem rychle povolil a Steelix byl zase volný. Damion zatnul zuby. Ledové útoky měly na Steelixe jen malý účinek.
"Tak ty se nepoučíš, co? Ten tvůj hloupý Floatzel dlouho nevydrží. Steelixi, použij Kamennou hrobku!"
"Vodní ocas!"
Odněkud se objevily kameny a začaly se řítit na Floatzela. Ten roztočil své ocasy, aby vytvořil vodní proud. Podařilo se mu sice Steelixe zasáhnout, ale pak na něj spadly kameny a hodně ho poranily.
"Použij surfový útok!" řekl Damion.
"Tak to tedy ne, prcku. Písečnou bouři!"
Floatzel vytvořil ohromnou vlnu, která mířila na Steelixe. Zatímco ten se roztočil tak, že všude byl písek a Floatzel měl sníženou viditelnost. I přesto se Steelix nedokázal vyhnout vlně a padl.
"Aha… tak ty nebudeš takový ztroskotanec jako ten před tebou. Ale teď už vážně. Volím si Metagrosse!" řekl Christopher a vyměnil Pokémony. Proti Floatzelovi teď stál mohutný ocelový Pokémon, připomínající velkého, modrého kraba s výrazným X mezi očima. Damion si vytáhl Pokédex . "-METAGROSS, ŽELEZNÝ POKÉMON. SE SVÝMI ČTYŘMI MOZKY SOUPEŘÍ V INTELIGENCI S NEJVÝKONNĚJŠÍMI SUPERPOČÍTAČI-" ozvalo se z něj.
A kruci. Tohle nebude jednoduché… Floatzel už na tom není nejlíp. Musím provést změnu, pomyslel si Damion. "Musím uznat, že jsi snad nejsilnější soupeř, se kterým jsem kdy bojoval. Teď se seznam s mým tajným esem, Pokémonem, který mě provází už od začátku mé kariéry! Torterro, volím si tebe!" řekl Damion a provedl změnu Pokémonů na bojišti. Proti Metagrossovi stál velký želví Pokémon s porostlým krunýřem, na kterému mu rostla bonsaj a čtyřma dřevnatýma stabilníma nohama.
"Tak Torterra, hm? Metagrossi, použij kulometný úder!"
Damion ani nestačil zareagovat. Metagross se zvedl do vzduchu, jakoby levitoval, všechny jeho končetiny se rozzářily, roztočil se jako létající talíř a trefil Torterru naplno.
"Já tě varuji, s Torterrou si nezahrávej! Použij zemětřesení!"
"Použij magnetický vzestup!"
Torterra mocně dupl do země a ta se začala otřásat. Jenže… Metagross se začal vznášet a byl obklopen tajemnou žlutou aurou.
"Teď si zkus použít nějaký zemní útok!" zasmál se Christopher.
***
Zack, stejně jako předtím Connor, se brodil řekou a vylezl na tom samém břehu. Uviděl dva stejně velké kameny a zbytky listů nějakých bylin. Zdálo se, že se Connorovi blíží. Tak daleko se svým zraněním dojít nemohl, pomyslel si Zack.
Connor odpočíval v lese za stromem. Byl úplně vyčerpaný. Rána ho stále pálila a Growlithe stále nevypadal dobře. Nastražil svůj nos. Ucítil nejen přítomnost nepřítele, ale i dalších lidí. Byli asi tři, nebo čtyři, to už nebyl schopný poznat.
***
"Listovou bouři, Torterro!"
"Ty ses vážně nepoučil, co? Kladivovou paži!" řekl Christopher a Metagross se vrhl na soupeře. Překonat listový vír pro něj nebylo nic těžkého. Bylo to jako polechtání a Torterra byl opět zasažen vážně.
"Myslel jsem, že jsi dobrý, ale začínám o tom silně pochybovat. Ten tvůj Torterra nemá šanci. Kulometný úder!" řekl Christopher. Metagross byl v porovnání s Torterrou mnohem rychlejší a ten si ani "neškrtl", protože ho stejně zasáhl ještě dvakrát. Torterra byl na sklonku svých sil.
"Dokončíme to. Giga dopad!"
"Zemětřesení!" Damion se tentokrát nezmýlil. Dobře si všiml, že Metagross se přestal vznášet. Torterra opět dupl do země a Metagross byl vážně zasažen a přestal v útoku.
"Nevzdávej se. Hyper paprsek!" přikázal Christopher.
***
"Do háje… to snad není možné, že se pořád brání… bohužel tu není nikdo, kdo by mi pomohl, jako tehdá v magmaťácké základně," stěžoval si Darren, ve snaze Tracy udolat stínovým útokem svého Xatu. Jenže Tracy se nedala jen tak lehce porazit. Oba se už řádně zapotili. Jen se uklidni, Darrene, uklidni se!
***
Connor už uslyšel kroky. Zack se blížil čím dál víc. Jenže… když byly kroky nejblíž, tak najednou odešly jiným směrem. Connor si oddychl.
"Je pryč… To bylo o vlásek," zamumlal.
"Cože to bylo?" ozval se Codyho hlas. Connor zvedl hlavu a čekalo ho nemilé překvapení. Byl to Cody a na sobě měl Connorovu bundu.
"Věděl jsem, že to bude fungovat," zamumlal Cody a začal se hihňat, "jsi tak zvyklej na svůj pach, takže ho úplně ignoruješ, když ho k tobě zanesl vítr…"
"Ty jsi celou dobu chodil okolo, abys zakryl svůj pach v mý bundě, co? Musíš být dobrý stopař. Neměl bych být překvapený. Opravdu, nikdy jsem nepotkal někoho, kdo se může rozdělit na dva," řekl Connor. Cody vytáhl svůj ostrý nůž.
***
Torterra padl. Když už si Damion myslel, že na Metagrosse našel recept, tak zase použil magnetickou sílu, aby se mohl vznášet.
"Dobře, Metagrossi, vrať se," odvolal Christopher svého Pokémona a chystal se odejít.
"Ne! Počkej, prosím! Tohle je jen.. začátek!" zavolal na něj Damion a povolal Roserada. Christopher se ohlédl a povolal Metagrosse zpátky.
"Jak odvážné, povolat někoho, kdo nemá šanci. Už nic lepšího nemáš? V tom případě je konec…"
***
"Krucinál! Nemůžu vůbec na nic přijít! Xatu už to nevydrží!" řekl Darren. A měl pravdu. Tracy se ze stínového spoutání vytrhla a Xatu omdlel.
***
"Díváš se smrti přímo do obličeje! Neměl bys třeba prosit o milost, ha?!" řekl Cody a připravil si nůž. Connor sklopil oči.
***
"Zahyň!" řekl Christopher a povolal svému Pokémonovi, což byl Bisharp, ale Damion to nevěděl, gilotinový útok.
"Mám tě!" zasmála se Tracy a chystala se Darrena napadnout.
"Teď umřeš, tak se tady moc nesměj!" řekl Cody a zaútočil.
Jenže…
Odkudsi začal vát silný vítr a Tracy se stěží udržela na větvi.
Na Codyho skočilo něco velkého, s černým pláštěm, což byl Gliscor, takže Cody neviděl nic.
V útoku Bisharpa zastavil prudký plamenný útok.
"Kdo k čertu jsi?!" zeptal se Christopher.

64 - Každý sám za sebe

25. února 2013 v 19:56 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Connor padal kamsi dolů, stejně jako Zack. Neměl tušení, co na něj dole čeká a jestli vůbec přežije. Podařilo se mu chytit Growlitha do náruče, aby se mu nic nestalo. A pak… se ocitli na břehu řeky, která tekla kaňonem. Oba soupeři padli na pevnou zem.
"Tak! Když jsme neskončili špatně, můžeme pokračovat v boji! Growlithe, připraven?" zeptal se Connor. Pokémon souhlasil. "Výborně!"
"Ne tak rychle, prcku… Udělám si z tebe svačinku! Pokémoni počkaj! Braň se!" řekl Zack a vrhl se na Connora. Ten odolával dlouho, ale pak… to vypadalo, jako by ze Zackova břicha vylezla noha a ta ho odkopla.
"Jauu! Co to má znamenat?!" odplivl si Connor.
"Ale, ale… Zdá se, že je tady dost pro nás oba, Zacku," ozval se hlas, dost podobný Zackovému a vycházel jakoby z jeho zadní strany hlavy.
***
"Připrav se na svůj konec, prcku!" řekla Tracy a začala hrát omamnou melodii. Odněkud vyšli tři Pokémoni - Breloom, Shiftry a Weavile. Všichni se připravili na útok.
***
Mezitím, v Kaarmeho úkrytu…
"Těžko uvěřit, že to těm čtyřem trvalo tak dlouho. Myslíte, že Aliance vyslala někoho za nimi? Co když jenom mrhají časem, aby si s nimi pohráli?"
Kaarme se zasmál. "Pokud se jim někdo postaví do cesty… tak by je mohl zdržet Jackův apetit, nebo Keeganovy mentální hry…"
"Ale Zack je nejhorší s tím svým temperamentem. Nespokojí se s vítězstvím, dokud není jeho soupeř úplně ponížen a zničen. A ještě si myslí, že je nejsilnější ze čtyřky, takže se dost vychloubá, můj pane," řekl Kenneth.
"Chachacha! Myslím, že Tracyina krev vře stejně jako Zackova… ale jeden to vyřeší za všechny. Christopher. Je mi bezmezně oddaný, tím si buď jistý."
***
"Zůstaň stát! Už tě mám! Ty jeden… hňupe! Připrav se na boj!" Ryan už vytahoval ball. Christopher se ohlédl. Nějaký hlupák mu překáží v cestě. Usmál se.
"Podívejme se… jak tě mám porazit, abych se tě zbavil?" řekl a sáhl si pro ball.
"Mojí kamarádku necháte na pokoji! Rozdrtím tě hned teď! Volím si tebe, Grovyle!" Ryan povolal svého ještěra.
"Hmm… takže ty chceš bojovat? Budiž je ti to dopřáno…," zamumlal Christopher.
"Grr…, zavrčel Ryan, "já ti strhnu ten tvůj blbej úsměv! Grovyle, listovou čepel!"
"Steelixi, pojď. Potřebuji tvou pomoc," z Christopherova ballu vyskočil ohromný ocelový had. Ryan si vytáhl Pokédex. "-STEELIX, ŽELEZNÝ HADÍ POKÉMON. SVÝMI MOCNÝMI ČELISTMI DOKÁŽE PRORAZIT JAKÝKOLI BALVAN. JEHO ZRAK JE UZPŮSOBEN TEMNÝM PODZEMÍM-" Pokédex domluvil. Grovyle zastavil útok, protože se zalekl ohromného soupeře.
***
Tracy přiložila k ústům flétnu a začala hrát omamnou melodii. Trio divokých Pokémonů se začalo vlnit do rytmu. A za okamžik byli najednou pryč. Darrenovi začalo vrzat v uších. Melodie byla lidem nepříjemná, ale na Pokémony měla omamný účinek. Xatu se také začal vlnit do rytmu… Darren rychle vytáhl ball, aby ho vrátil, ale málem ho zasáhl Breloomův útok ze shora.
Tak tohle je její smrtící melodie… působivé, pomyslel si Darren.
***
Connor s Growlithem odolávali útokům Zacka, ale vypadalo to, jako by Zack měl ruce a nohy navíc…
"Do háje! Co to k čertu je?! Co jsi zač, ty hňupe?!" řekl naštvaný Connor.
"Zdá se, že jsi odhalil naší speciální schopnost," zamumlal Zack.
"Jo," přitakal jiný hlas.
"Cože?! Jak naší?" divil se Connor. Čupřina na Zackově zadní části hlavy se zvedla a Connor zjistil, že jsou to vlastně siamská dvojčata…
"Chachacha. Jsme si s bratrem velice blízcí…obvykle Cody jen spí v mém těle, ale když je potřeba, podá mi pomocnou ruku!" zasmál se Zack, "díky genetickým modifikacím Kennetha dokáže vynořit svou hlavu, nohy, nebo ruce," najednou čupřina zmizela a vylezla na straně Zackova krku, takže vypadal jako lidský Weezing, "třeba takhle!" z čela Zackova bratra se vynořila ruka a dala Connorovi pěstí… pak ho odkopli.
"Nic nebolí tak jako trojitý kop, co? Tak a teď…," řekl Zack.
"Sklapni, Zacku. Nemáme čas na blbý hry. Dokončeme to rychle a čistě," umlčel ho Cody.
"No dobrá… Jsi vždycky tak netrpělivý, bratře…," zamumlal Zack. Každý si vzal do ruky Pokéball.
"Growlithe, teď předveď ohňomet!" řekl svému pejskovi Connor. Growlithe vyslal ohromný proud ohně, který měl siluetu panáka. Byl to nejsilnější útok ohnivých Pokémonů vůbec, jenže malý Growlithe ho mohl použít nanejvýš dvakrát. Pak se ozval výbuch a když se kouř usadil, Connor uviděl dva poražené Pokémony - Voltorba a Bronzora. Ale co víc, oba nepřátelé leželi na zemi, rozdělení. Jenže najednou… každému narostla opačná ruka a noha. Teď byli nezávislí.
"Hmm… přemýšlel jsem o tom, že se rozdělíme," řekl Zack.
"Je čas na poslední přání, prcku," zašklebil se Cody.
Ale ne… tohle není dobré. Growlithe může použít už jen jeden ohňomet a jestli to nevyjde, padneme zbytečně… co teď…, přemýšlel Connor. "Ohňomet, teď!" zavolal na Growlitha.
Ohnivý panák opět vyrazil ke svému cíli. Jenže… nepodařilo se mu splnit účel, protože ho něco uhasilo… Přesněji Poliwrath a Slowbro. Všude byla pára. Na Connora se chystal někdo zaútočit, jenže Growlithe nechtěl zradit svého pána a postavil se mu do cesty. Dostal ránu od Zacka, ale také mu potřísnil oči močí.
"ÁÁÁÁÁ! Mý voči! To pálí! Je to jak nějaká zpropadená kyselina!!! JAUUU!" vřeštěl Zack a tancoval okolo.
***
Connor se rozhlížel okolo. Zack stále skuhral nad tím, jak ho pálí oči. Ale kde byl ten druhý? Podíval se doleva, nic. Podíval se doprava, zase nic.
"Baf. Nehledáš někoho, prcku?" zeptal se hlas nebezpečně blízko Connorovy hlavy. Byl to Cody, ale zdálo se, že je jakoby přirostlý ke Connorovi…
"Jaau!!!" vřeštěl Zack.
"Běž si umejt oči do řeky. Já toho smraďocha zvládnu," řekl Cody. Connor se ho pokusil napadnout, ale marně. "Úžasná to schopnost, co? Díky moderním metodám genetiky se nejen mohu oddělit od svého siamského dvojčete, ale také se dokážu dostat do těl jiných… díky tomu můžu přimět soupeře, aby mi v agóniích, které prožívají, řekli i ty nejdůležitější tajemství… a pak záhadně zemřeli… cha cha cha," smál se Cody, "teď sdílíme tělo, můj malý kluzký přítelíčku."
"Sdílíme… tělo?"
"Správně. Teď tě rozdrtim zevnitř. Nemáš šanci."
"Jo? A co když udělám…," Connor vytáhl nůž, "tohle! Co se stane? JAUUUUUU!" řekl a probodl se do hrudníku.
"Ty… jsi úplnej pošuk!"
"To je tvůj konec," usmál se Connor.
"Ty blázne!! Přestaň s tim!!" žadonil Cody. Jenže pozdě. Connorovi se podařilo ho ze sebe vypudit, pak použil kouřovou clonu svého Torkoala a zmizel pryč.
***
"Má paní, máte tu návštěvu!" oznámila Sandra. Tamara seděla ve své kanceláři a právě si usrkla ze svého šálku kávy. Už několik dní pořádně nespala. Dělalo jí starosti spoustu věcí, ale hlavně záchranná operace. Asi neměla s Kris vysílat mladé nezkušené kluky, ale nějaké silné chlápky, třeba bývalé Aquaťáky nebo Magmaťáky. Ale ti zas měli omezené týmy Pokémonů, většinou si vystačili s Golbaty a nějakými ohnivými, respektive vodními Pokémony. Zvedla hlavu a podívala se přísně na Sandru.
"Sandro, jestli je to ta senátorka, tak ta ať už mi neleze na oči. Už jí mám plné zuby, abych to řekla upřímně."
"Ne, má paní," odpověděla Sandra. Tamara jí tedy pokynula, ať návštěvníka pustí dovnitř. Byl to Andreas, ale vypadal pořádně zřízený. Pravou ruku měl obvázanou, na obličeji měl zaschlou krev.
"Co tady chceš? Neříkala jsem ti, abys zůstal na lůžku?" obořila se na něj Tamara.
"Nemůžu tady jen tak ležet a nic nedělat. Chci bojovat! Musím dokončit splnění svého dluhu, který vůči Ryanovi mám. On zachránil mě, když jsem byl na pokraji smrti. A já chci zachránit tu, kterou má nejraději," vysvětlil André.
"Je mi líto, ale opravdu tě pustit nemohu. Jsi příliš zraněný na to, aby ses někam vydával. Je hezké, že bys chtěl pomoci, ale to teď není možné. Je mi líto," řekla Tamara.
"Ale… má paní…"
"Sandro, odveď ho na pokoj, prosím. Je to pro tvé dobro, chlapče…," zamumlala Tamara. Sandra Andrého vyvedla ven z kanceláře.
"To jí opravdu musíte poslouchat? Vždyť jestli nedorazí posily, tak se určitě stane něco špatného…"
"Tamara má ale pravdu, Andreasi… opravdu nejsi v takové kondici, abys někam mohl jít. Ale poradím ti… zkus oslovit někoho jiného. Třeba ti pomůže. Neboj, mé paní neřeknu ani slovo. Spolehni se," usmála se Sandra.
"Dobře, dohodnuto," kývl André.
***
"Grovyle, použij energetickou kouli!"
"Zablokuj to," zamumlal Christopher. Grovyle vyslal zelenou zářící kouli energie, ale na Steelixe to nemělo žádný účinek. Jen nastavil ocas a energie se od něj rozplácla. Jak byl Ryan ve vzteku, tak vůbec nepřemýšlel nad strategií souboje. Grovyle se díval na Steelixe a přitom se třásl, protože byl asi osmkrát menší než on.
"Použij železný ocas."
"Grovyle, vyhni se!" jenže marně… Steelix praštil Grovyla takovou silou, že ho odhodil několik metrů dál. Grovyle se těžko zvedal a nevypadal nejlépe.
"Grovyle, vrať se. Volím si Quilavu! Teď to skoncujeme!" z Ryanova Pokéballu vyskočila ohnivá lasice. "Použij plamenomet!"
"Chyba. Nemáš šanci, ani s ohnivým útokem. Steelixi, pod zem!" Quilava vyslal plamenný útok, ale Steelix včas zmizel pod zemí. Quilava se rozhlížel, co se děje.
"Pozor! Je pod zemí!" varoval ho Ryan. Quilava se díval dolů a snažil se měnit postavení, jenže to Steelixe pod zemí nezmátlo. Napálil to do Quilavy a ten byl záhy poražen.
"Já ti to říkal, že nemáš šanci. Lord Kaarme dostane to, co chce. A já mu to bednu donesu!" řekl Christopher. Najednou se začalo z bedny divně kouřit. Christopher se usmál, zatímco Ryan dostal strach. Co je to za čertovinu? Co když Kris už nikdy neuvidí? Začal se bát.
***
"No tak, vylez! Nemůžeš se přece skrývat věčně!" řekla Tracy a rozhlížela se kolem. Darren nebyl k nalezení. Pousmála se. Tak ty chceš hrát na schovávačku, jo? No tak tedy dobrá, budeme hrát na schovávačku, pomyslela si. Pak zahrála další omamnou melodii a Shiftry pomocí svých listnatých rukou vytvořil ohromný vír a nasměroval ho na křoví kolem.
"Sakra…," zaklel Darren a snažil se dostat do jiného úkrytu. Ale Weavile s Breloomem ho nenechali ho utéct.
"Tak to ne! Použiju tedy svou tajnou zbraň! Sawsbucku, volím tebe!" Z Darrenova Pokéballu vyskočil statný hnědý jelen s květinkovým parožím. "Kop z výskoku!" Sawsbuck vyskočil a odkopl jak Weavila, tak i Brelooma pryč.
"Takže ty se chceš bránit, jo? No tak jo!" zasmála se Tracy a zahrála jinou melodii.
***
"Byl jsi úžasný, Growlithe… je až neuvěřitelné, jak jsi mi pomohl… moc ti děkuji," řekl Connor. Najednou ucítil palčivou bolest v hrudníku. Aby se Codyho zbavil, musel ho vypudit násilím… Teď hladil Growlitha a použil Pokélék, aby mu bylo líp. Ale pejsek vypadal stále v bezvědomí.
"Ti hňupové se určitě vrátí… musíme rychle zmizet… Ale ne!" zastavil se Connor a podíval se na zem. Za sebou zanechal cestičku z kapek krve, takže by to nebyl žádný problém ho vystopovat.
Zack se procházel kolem a sledoval cestičku, kterou Connor za sebou nechal. Najednou zahýbala za kámen. Cha! A teď tě mám, prďolo," pomyslel si a rychle se vydal vstříc stopám. Ale čekalo ho zklamání. Connor byl pryč. Nechal tam jen svou bundu. Další stopy vedly do vody.
"Tak ty mi chceš utéct po řece? Jak dojemné," zasmál se Zack.
***
Darren stále uskakoval útokům divokých Pokémonů, kteří byli zhypnotizovaní flétnou. Sice se mu podařilo porazit Brelooma, ale ostatní dva nedostal. A co bylo horší, Tracy zavolala další dva nepřátele, Aggrona a Onixe. Teď byl Darren v pasti. Byl obklíčen.
"Musím ti zatleskat, to nebylo špatný. Podařilo se ti rozmístit zhypnotizované Pokémony a obklíčit mě. To je fakt chytrý. Muselo to stát spousta dřiny," usmál se Darren.
"Přesně tak! Tak ty sis všiml, že jimi manipuluju svojí flétnou? No, asi nejsi tak blbej, jak jsem si myslela. Ale furt netušíš, jak bys mě mohl zastavit, podvraťáku!" řekla Tracy.
"To máš asi fakt. Nikdy jsem neměl hudební sluch. Moji rodiče by ti mohli vyprávět," řekl Darren. Do prčic! Používá zvukové vlny z té flétny. Každá sekvence znamená jiný útok. Skvělý, Darrene. Zanalyzoval jsi to výborně a teď to zkus vyřešit, pomyslel jsi.
"A teď finále! Skladba číslo devět, Revoluce!" Tracy přiložila flétnu k ústům a začala hrát úplně jinou melodii, s hvízdavým, pronikavým tónem. Všichni čtyři Pokémoni zpozorněli a vrhli se do útoku…