46 - Nebezpeční protivníci

11. února 2013 v 16:29 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Po úžasné soutěži ve městě LaRousse se Ryan s Kris a Damionem rozloučil a vydal se směrem na západ do Stromového města, kde měl být další stadion Hoennské ligy. Candice už ho nedoprovázela. Musela se vrátit na stadion a učit v Trenérské škole ve Sněžném městě. K tomu měla ještě důležitý úkol, chránit Regigigasův chrám před případným nebezpečím z tajné organizace vedené Kaarmem, což byl podivný a tajemný chlápek, který chtěl získat Regigigase a dokázal mluvit s hadími Pokémony. Ryan si už začal připadat sám. Naposledy cestoval sám na začátku své cesty a už zapomněl na to, jaké to je. Proto doufal, že brzy získá další odznak a setká se s Kris v Liliovém městě.
***
Začalo se stmívat a ochlazovat. "Ach jo, dneska asi do Stromového města nedojdu," pomyslel si Ryan, "kéž bych tak našel nějaké Pokémoní středisko nebo aspoň nocleh!" Nakonec se mu přání vyplnilo. V dálce spatřil světla, vycházející z domů. Ale tohle nevypadalo na Stromové město, spíš na nějakou vesnici nebo menší město. Ryan neváhal ani minutku a rozběhl se vstříc němu. Vůbec ale netušil, že se v blízkém křoví něco leskne a že ho někdo odtamtud pozoruje.
"To je jeden z těch skrčků, kteří překazili plán lordu Kaarmemu… To mu nedaruju… pomstím svého pána…," ozval se mladý mužský hlas.
"Klid, Keegane. Musíme pomalu a opatrně a ne se na něj vrhnout, rozumíš?" odpověděl mu jiný, klidněji znějící hlas, tentokrát patřící staršímu muži.
"No tak dobře…," zašeptal Keegan.
***
"Sestro Joy? Kde to vlastně jsem?" zeptal se Ryan známé zdravotnice v Pokémoním středisku a předal jí své bally.
"Jsi v Javorové vesnici, nedaleko od Stromového města, to je asi pár kilometrů odtud."
"Děkuju!" usmál se Ryan a odešel k počítači. Kris už možná byla doma, v Liliovém městě a tak zkusil Ryan vytočit číslo, které mu dala, než se rozdělili. S trochou nervozity stiskl tlačítka s čísly a čekal. Za několik vteřin se objevil obličej Kris. Byla asi už vykoupaná a připravená do postele, protože ofinku už měla rozpuštěnou a ve vlasech se jí leskly kapičky vody.
"Ahoj Ryane, copak se děje, že mi voláš takhle večer? Kdepak jsi? A co odznak?"
"Jsem v Javorové vesnici, ne tak daleko od Stromového města. Takže odznak ještě nemám… Co ty?" zeptal se Ryan.
"Já? Já už se chystám do postele, podívej se na hodiny!" Kris se zasmála, "je mi fajn. Už se těším, až přijdeš, pozvu tě k nám! A taky se tady koná další soutěž! Asi za týden, tak ať to stihneš! A jestli ne, tak to nevadí a budu ti o tom vyprávět!"
"Dobře, budu se snažit to vyřídit rychle. A máš nějaké zprávy o Candie? Je to docela smutné, že musela zůstat doma…"
"To máš pravdu, taky se mi po ní stýská… Ale žádnou zprávu nemám," řekla Kris smutně.
"Jak jí znám, tak se s tím nesmíří… No, tak se měj Kris!"
"Ty taky a dobrou noc!"
"Dobrou," řekl Ryan, usmál se a zívl. Pak si ještě dal něco k večeři a šel spát.
***
Ráno se Ryan probudil vcelku v pohodě, oblékl se, vyzvedl si bally a dal si k snídani něco sladkého. Všechno bylo v nejlepším pořádku, kdyby se neobjevil… Andreas. Hned si sedl k Ryanovi, nasadil divný výraz a spustil.
"Ale, copak Conolly? Sám? Nebo tvoje holka ještě spí?"
"Sklapni. Co je ti po tom?"
"Gahaha! Tak k tomu došlo! Tak už i tebe Barry opustila, co?"
"Co to povídáš? Já s ní nic neměl…," řekl Ryan.
"No jistě. A já jsem šampión Hoennské ligy… Víš co? ČAU!" řekl André a zmizel.
"To je ale hlupák," pomyslel si Ryan a dojedl. Když už byl hotový, tak odešel a vydal se směrem na západ do Stromového města.
***
Když byl téměř venku z vesnice, tak uslyšel dívčí křik. Vydal se za ním a uviděl nějakou dívku, jak se snaží chytit nějakého Pokémona. Byl šedý a vypadal jako malý kamenný nosorožec. Ryan vytáhl Pokédex. Ozvalo se: "-RHYHORN, ROHOVÝ POKÉMON. JE UZNÁVANÝ PRO SVOU FYZICKOU SÍLU A ÚŽASNÉ ÚTOČNÉ I OBRANNÉ SCHOPNOSTI-"
"Rhyhorne! Počkej! Neutíkej mi!" snažila se dívka Pokémona zastavit. Ryan tedy neváhal a postavil se vstříc němu (byl ještě v dostatečné vzdálenosti.
"Shellosi! Pojď a pomoz mi!" z ballu vyskočil modrý Shellos.
"Potřebuju, abys použil vodní puls na toho Rhyhorna a zkusil ho zastavit! Zkus ho použít co nejvíc!"
Shellos tedy začal metat po Rhyhornovi vodní koule. Párkrát ho zasáhl, ale nezastavil ho. Už byl skoro jen pár metrů, když vtom ho dívka dohonila a v pravý čas ho vrátila do Pokéballu. Takže ten Rhyhorn tedy byl trénovaný, jen trošku neposlušný. Dívka si teď všimla Ryana a Shellose. Byla to blondýnka se zelenýma očima a vlasy staženými do čtyř culíků, takže vytvářely dojem pampelišky. Na sobě měla světlounce fialové oblečení, které bylo něco mezi tričkem a šaty dohromady, u krku rozhalené. V pase byla převázaná velkým pruhem červené látky. U krku zpod oblečení vyčuhovalo síťované triko. Na pravé noze měla síťovanou punčochu, a na levé měla něco ze stejné látky až po koleno. Vypadala starší, než Ryan, mohlo jí být tak patnáct, šestnáct let.
"Jé, děkuju, že si toho Rhyhorna zastavil… Moc mě neposlouchá a…," ozvala se.
"To nic nebylo, hlavně že to všechno dobře dopadlo," usmál se na ní Ryan.
"Jasně… Víš co? Nechceš jít k nám domů? Zvu tě na čaj a třeba i na oběd, co ty na to? Nespěcháš?"
"To víš, že ne, rád přijmu pozvání," kývl Ryan. Dívka se usmála také a odešla s Ryanem.
***
Dívka zavedla Ryana do jednoho domu, kde bydlela. Uvnitř byl prostorný a měl čtyři hlavní místnosti. Dívka zavedla Ryana do kuchyně. Tam se posadil. Dívka zatím něco dělala v kuchyni, zatímco Ryan se rozhlížel kolem. Na zdech viděl téměř stejné fotografie, s krásnou dlouhovlasou blondýnou a hnědovlasým mužem. Ryan se zarazil. Ten muž mu někoho připomínal… určitě ho někde viděl, jen si nemohl vzpomenout kde. Tak se tedy zeptal té dívky: "Kdo je to, tenhle hnědovlasý chlápek?"
Dívka nasadila smutný výraz, povzdechla a pak odpověděla. "Je to můj otec. Taylor Hall. Bohužel už mezi námi není…"
"Promiň, to jsem opravdu nevěděl, nechtěl jsem tě rozesmutnit…," omluvil se Ryan.
"To je dobrý…," odpověděla dívka.
Takže Taylor Hall! Proto to jméno Ryanovi něco říkalo! Taylor Hall byl slavný trenér Pokémonů, který prošel ligami všech zemí a stal se Hoennským a Sinnohským šampiónem. Ale to už bylo tak dvacet let zpátky. Ryan o něm slyšel v televizi, ale zajímavé bylo, že nikdy neslyšel o jeho smrti… když to byla taková trenérská osobnost… divné.
"Slyšel jsem o něm," řekl Ryan, "já jsem taky trenérem. Sice začínám, ale jednou chci být také tak slavný! Jmenuju se Ryan Conolly a ty budeš Hallova dcera, že?"
"Ano. Jmenuji se Terry. Terry Hallová. Promiň, ale o svých rodičích nechci mluvit. Není to dávno, víš…," řekla dívka smutně.
"Takže už nemáš ani maminku?" Terry přikývla. "Ah. Tak to je smutné… Už o tom nebudeme mluvit, jestli ti způsobuje takové stavy… A to tu žiješ sama?"
"Ne, to ne… mám ještě mladšího brášku, ale toho bych ti nedoporučovala poznat. Je poněkud divný," řekla Terry.
"Tak dobře," kývl Ryan.
***
Pak Terry udělala oběd, Ryan si pochutnal a začal si s Terry povídat o hezčích věcech a jeho cestě. Nakonec Ryan navrhl: "Ty jsi tady tak sama… nechceš jít na cestu se mnou? Já taky teď cestuju sám, ale jenom chvíli, co ty na to?"
"Ne, to nepůjde. Moje místo je tady a musím se starat o Pokémony svého bratra. Je taky trenér, víš?" odpověděla Terry.
"Dobře. Je to tvé rozhodnutí," usmál se Ryan.
"Tak pojď, aspoň tě vyprovodím."
***
Ryan a Terry vyšli z domu. Ryan se už chystal odejít, jenže se zase objevil Andreas, který se zase chtěl Ryanovi posmívat.
"Ale, ale, ale? Máš novou holku, Conolly? Dokonce starší? Docela si troufáš! Gahaha!"
"Hele, přestaň, takhle to vůbec není!" hájil se Ryan.
"Jo, jasný… není… na tohle ti fakt neskočím!" smál se Andreas.
"Kamarád?" zeptala se Terry Ryana.
"Ne, jen takovej idiot, který se mi rád posmívá," odvětil jí Ryan.
"Aha."
Terry se přidala do konverzace. "Tak hele, nic to nebylo, Ryan přišel jenom na návštěvu, protože mi pomohl zastavit Rhyhorna, kterého mám na starost, a já se mu chtěla odvděčit! Laskavě odejdi."
"No dobrá… Víš, tenhle Conolly je vážně velký hňup, měla by sis dávat pozor…," řekl jí Andreas. Terry neřekla slovo. Jenže se stalo něco, co Andreas nečekal. Něco ne tak dobrého. Z křoví vyšel nějaký kluk. Byl asi stejně starý jako Ryan. Měl tmavě červenohnědé vlasy, jasné světle zelené oči a na sobě černou tuniku s krátkými rukávy, přes kterou měl hnědý kožený pás přes levé rameno, ten se křížil s pruhem bílé látky. Za krátkými rukávy měl kousky síťované látky a co Ryana zaujalo, byl podivný červený symbol vytetovaný na levé horní části jeho obličeje.
"Co se to tady děje?" zeptal se klidně.
"Vůbec nic, jenom koukám, jakou má Conolly novou holku. Starší," řekl Andreas a ukázal na Terry.
"Nevěř mu! Je to lež! Jenom jsem ho pozvala na oběd, protože mi pomohl zastavit Rhyhorna, kterého jsi tady měl! Trošku jsem ho nezvládla…"
"Ah. Rozumím… Rhyhorn potřebuje pevnou ruku, je silný a temperamentní…," zašeptal kluk. Pak se otočil a Andreasovi. "Nebudeš se navážet do mojí sestry," řekl chladně.
"Ale já se do ní nenavážel, jenom jsem se divil, jakýho má přítele…," Andreas ještě nepotlačil smích.
"Nedělej to! Koleduješ si o problémy! Zmiz!" zavolala na Andrease Terry.
"Ale no tak. Přece vás tady nenechám samotné!" šklebil se André.
"Takže ty neodejdeš. Dobrá, řekl si o to. Hippowdone!" Kluk hodil Pokéball a objevil se velký hnědo-žluto-černý hroší Pokémon s červenýma očima. Ryan se podíval do Pokédexu. "-HIPPOWDON, POKÉMON TĚŽKÉ VÁHY. DOKÁŽE VYTVOŘIT OHROMNÉ TORNÁDO VYPOUŠTĚNÍM PÍSKU Z TLAMY A MNOHA DĚR PO TĚLE. VÍR MŮŽE MÍT V PRŮMĚRU AŽ DVA METRY-"
"Tak a teď to skončím jednou provždy. Hippowdone, písečnou hrobku!"
Hroší Pokémon vypustil ze svých otvorů písek přímo na Andrease. Písek ihned ztvrdl a znehybnil ho od pasu dolů.
"Co se to děje? Pomoooc!"
"Tak budeš se ještě navážet do mojí sestry? Můžeš mít písku víc, to není problém," řekl kluk.
"Ne… Pomoooc!" snažil se volat o pomoc Andreas.
"Hm. Tohle ti tedy stačí. Ber to jako výstrahu. Příště to může být horší. Terry, já si beru Rhyhorna zpátky, ano?"
"J-jistě, Gregu…," kývla mu sestra a předala mu ball. Kluk se pak podíval na Ryana a odešel.
***
"Tak tohle bylo moc! Dělám to nerad, ale… Shellosi! Budu tě potřebovat!" zvolal Ryan, "Použij vodní puls a rozpusť ten písek!"
Shellos začal metat vodní koule na Andreasovy nohy, které byly znehybněné pískem. Nakonec se podařilo a písek se pozvolna rozpadl.
"Děkuju, moc děkuju, Conolly! Já jdu pryč…," poděkoval překvapivě Andreas a odešel. Ryan se otočil na Terry. "Co to bylo?"
"To byl Greg, můj bratr… vím, je trošku jiný, krutý, ale to proto, že jím poznamenaly jisté události…," řekla dívka.
"Jaké události?"
"Už odmalička chtěl být Greg trenérem Pokémonů, jako ty, chtěl být slavný, jako jeho otec. Ten Grega učil základům trénování. Ale pak s ním otřásla ta nehoda… když zjistil, že jeho otec zemřeli při nehodě a matka zemřel při jeho porodu… Proto také nenávidí, když ho někdo osloví celým jménem, Greg Hall. Radši si nechává říkat Greg z Javorové vesnice. A pak s ním ještě otřásla nešťastná láska. Před rokem se zamiloval, ale ta dívka o něj neměla zájem. Řekla mu, že se jí nelíbí, nebo tak něco… Greg to strašně těžce nesl. Řekl, že už nikdy nedovolí, aby ho dívky zničily a pomstí se všem za to, že mu nikdy nebude láska dopřána… Proto si také nechal vytetovat na obličej symbol lásky v kanji…," vyprávěla Terry.
"Ah, bože… to je strašné… Já jsem na tom podobně, ale snažím se na to nemyslet," řekl jí Ryan.
"Musíš ho pochopit, prosím."
"Jasně. Tak zatím ahoj!" rozloučil se Ryan.
"Ahoj a hodně štěstí ve Stromovém městě!" rozloučila se Terry.
***
Ryan se tedy vydal opět směrem ke Stromovému městu. Hezky si vykračoval a stále nevěděl, že ho někdo pozoruje.
"Zase je sám! Teď máme šanci!" ozval se vítězoslavný Keeganův hlas.
"Ale no tak Keegane… na co nám ten kluk vlastně bude?" zeptal se ho Kenneth.
"Byl s tím černovlasým hňupem, když jsme unesli tu holku kvůli Regigigasovi! Musí něco vědět!"
"Když myslíš… Ale já se tohohle neúčastním… Také proto, že jsem slyšel, že lorda nezajímá jenom Regigigas…"
"Vážně?" podivil se Keegan.
"Ano. Prý se v Hoennu nějaký čas zdržuje mocný dračí Pokémon. Odpočívá a nabírá sílu, a pak se vrátí do vesmíru…," vysvětlil Kenneth a jeho brýle se zaleskly.
"Hele, já už to nevydržím, tady jen tak čekat a pozorovat!" řekl naštvaně Keegan a chystal se odejít z křoví.
"Buď opatrný, ano?" řekl mu Kenneth.
"Neboj se, mám tajnou zbraň," zasmál se Keegan a odešel.
***
Ryan se najednou dostal na rozcestí a nevěděl, kudy dál. Najednou se k němu přiblížil nějakých chlápek.
"Copak, nevíš kam dál?" zeptal se.
"Nevíte, kudy do Stromového města?" zeptal se Ryan.
"Jistě, vím," zamumlal chlápek. Ryan mu vůbec neviděl do tváře a zdál se mu podivný.
***
Ryanovi se to zdálo podivné. Cesta se mu zdála divná. Byla dlouhá a vedla divným lesem. Ryan už to nevydržel a zeptal se: "Jak je to ještě daleko?"
Podivín se zasmál. "Tak si tedy naletěl. Gahaha!" sundal si kápi a odhodil cestovní plášť. Ryan teď poznal jeho pravou tvář. Vypadal starší než Ryan, měl trochu tmavší pleť, tmavé vlasy a žlutohnědé oči. Na sobě bílou tuniku bez rukávů, černé kalhoty a obvázané části nohou.
"Co se to tady děje? Kdo jsi?" divil se Ryan.
"Jmenuji se Keegan," řekl a pak se objevilo něco odporného - Ryan zjistil, že nemá dvě, ale čtyři paže. Pak polkl.
"Potřebuji od tebe jistou věc. Ale takhle mi to asi neřekneš… Ariadosové! Pomozte mi!" do všech čtyř rukou popadl bally a hodil je. Ze všech vyskočili stejní, červení Pokémoni s dlouhýma žlutýma nohama s fialovými pruhy. Ryan polkl. Z pavoučích Pokémonů mu nabíhala husí kůže. Ne, že by se jich bál, jen na ně nechtěl za každou cenu sáhnout nebo se na ně dlouho dívat. Ani je nestačil prozkoumat svým Pokédexem, když ho Ariadosové zamotali do sítě, aby se nemohl pohnout.
"Tak k věci," usmál se Keegan, "znáš lorda Kaarmeho, že?"
"Jak to víš?"
"Sloužím mu. Tak co víš o Regi triu? Kde se skrývá?"
"Přísahám, že nevím nic! Sundej mě dolů! Prosím!"
"Můj pán nebude spokojený, dokud mu nedám nějaké informace! Znáš se přece s tou holkou ze Sněžnýho města! Určitě víš, kde se skrývá některý z nich!"
"Nevím vůbec nic! Prosím, pusť mě!" žadonil Ryan.
"No tedy dobrá. Po dobrým to nejde. Musím přitlačit! Stáhněte ho pevněji!" dal čtyřruký kluk povel pavoučím Pokémonům a Ryan byl ještě víc utažen.
"Dost! Přestaň! Nic nevím! Prosím!"
"Ha. Lžeš. Ariadosové, ještě…" nařídil Keegan svým pavoukům. Ryan se začal cítit jako sardinka, nemohl se naprosto pohnout a co hůř, začalo se mu špatně dýchat.
"Ano. Pokud mí Ariadosové utáhnou síť ještě víc, přeruší spojení průdušnice s plícemi, takže tvá cesta tady skončí. Měl bys tedy mluvit! A to hned!" zasmál se Keegan.
Najednou stejným lesem kolem nich procházela nějaká dívka. Měla dlouhé světle blonďaté vlasy, stažené do culíku, zářivé světle modré oči a drobné stříbrné náušnice. Na sobě měla fialovou halenku bez rukávů a stejně barevnou sukni. Otočila se a spatřila ohavného chlápka se čtyřma rukama. Ale co hůř, vypadalo to, že někoho drží v zajetí.
"Vidíš to co já? Vždyť tam drží nějakého kluka! A je docela pohledný… Musíme mu pomoct! Co ty na to, Kadabro?"
"Kadabra…," zamumlal psychický Pokémon.
"Vím, že by se nemělo používat Pokémonů proti lidem, ale tohle je krizová situace! Použij telekinezi a donuť toho chlápka, ať stáhne Ariadose a odejde. Já se postarám o toho kluka. Zvládneš to?"
"Kadabra…," kývl Kadabra a jeho oči se rozzářily. Keegan se pak začal chovat nějak divně. Odvolal Ariadose a utekl. Mezitím dívka vylezla z povzdálí, aby pomohla Ryanovi. Tedy spíš skočila do prostoru s ním, jako by šlo snad o natáčení filmu. Usmála se a začala: "Na scénu nastupuje opět neodolatelná a úchvatná Katrina! Rychlá jako hurikán, nic ji nezastaví!" Ryan jen zíral a neřekl nic. Měl od vlákna už zalepenou i pusu. Katrina se na něj podívala. "Neboj, za chvíli budeš dole!" Pak zalovila ve svém malém batohu a vytáhla nůž. Překvapivé, že dívka má u sebe nůž, pomyslel si Ryan.
***
Netrvalo to dlouho a vlákna byla přeřezána a Ryan se mohl dostat dolů. Teď si konečně mohl prohlédnout svojí zachránkyni.
"Ahoj… Kdo jsi? Trenérka?" zeptal se.
"Ah ne! Jmenuji se Katrina. Katrina Yandleová a jsem spíš chovatelka A tohle je můj Kadabra," odpověděla dívka a začala se culit.
"Já ti moc děkuju, Katrino. Jmenuju se Ryan a jsem trenér. A tenhle hňup mě podvedl a navedl špatnou cestou," vysvětloval Ryan.
"Ty jdeš do Stromového města?" zeptala se Katrina. Ryan přikývl.
"Bezva! Máme společnou cestu!" zaradovala se dívka.
"To asi ano. Tak pojď, ať jsme tam do setmění!" řekl Ryan a vydal se spolu s novou kamarádkou, blonďatou chovatelkou Katrinou za dalším odznakem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama