50 - Odpočinek v Liliovém městě (část 1)

15. února 2013 v 9:50 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Nad Hoennem padala noc. Ryan se ještě naposledy rozloučil s Rin, která měla namířeno do západního Hoennu a pak se chystal dojít do blízkého Liliového města. Napadlo ho, že by mohl zavolat Kris, že už je na cestě. Určitě by byla ráda, pomyslel si. Ale nakonec si to rozmyslel a vydal se na cestu. Začal na chvíli přemýšlet o Kaarmem, jakou má spojitost s Aquaťáky a Magmaťáky… když chce Regigigase… Ledaže by najednou změnil plán… Nemohl ho dostat z hlavy. Skoro to vypadalo, že Kaarme na dálku ovládá jeho mysl. Jak ho jen zastavit? Jak získat zpět posvátné koule? Kde se skrývá Archie a Maxie? A co jsou vůbec zač? Najednou Ryana vytrhl z myšlenek zvonící PokéNav. Ani se nepodíval, kdo to je a zvedl telefon.
"Dobrý večer!" řekl.
"Dobrý večer," odvětil mu s uchichtnutím do telefonu dívčí hlas.
"Candie! Jé promiň, já nevěděl že si to ty! Copak se děje?"
"No… právě, že nic! Zdá se, že se nikdo do chrámu nepodařil vloupat… nevím proč…"
"To já taky ne, ale dneska se na Hraniční hoře v Hoennu stalo něco zvláštního… byl tam Kaarme se svými poskoky… chtěl sebrat posvátné koule… pak je dal Aquaťákům a Magmaťákům… vůbec nevím, co se to tu děje."
"No, buď určitě opatrný. Může to znamenat nebezpečí. Ale jinak ti samozřejmě přeju všechno nej na tvé cestě, ať si ji užiješ! Snad dorazím do Ever Grandu… A nezapomeň na Kris!" řekla Candice.
"Kris? Co se děje?"
"Doufám, že jsi na to nezapomněl! Já ti to nepovím, musíš na to přijít sám."
"Tak dobře. Zatím ahoj!" rozloučil se Ryan.
"Ty se taky měj dobře. Ahoj!" rozloučila se Candice. Ryan se pak zamyslel. Co by s Kris mohlo být? Že si konečně našla přítele a neřekla mu o tom? Že něco oslavuje? Nebo že odešla pryč z Hoennu? Bylo to zapeklité, řekl si, že na to přijde zítra, už byl unavený.
Za deset minut konečně došel tam, kam chtěl dojít, do Liliového města, největšího města Hoennu, a také hlavního města. Přišel do Pokécentra, předal své Pokémony sestře Joy a šel si lehnout. Zítra ho určitě čeká velký den. I když vlastně nevěděl proč.
***
Ráno mu ale z neznámých důvodů nezazvonil PokéNav. Místo toho ho čekalo úplně jiné probuzení. Ucítil, že se někdo dotýká rty jeho tváře. A pak se ozval jemný dívčí hlas: "Vstávej, ospalče. Už je ráno!"
Ryan pomalu otevřel oči. Na posteli seděla Kris a usmívala se. Byl tohle snad sen? Zamrkal. Ale Kris tu byla pořád. Začervenal se.
"D-dobré ráno, Kris… Co ty tu děláš?"
"Čekala jsem tu na tebe, hlupáčku. Nevěděla jsem, že zdržíš… chodila jsem sem každý den, věděla jsem, že přijdeš!" na tváři dívky se objevil upřímný úsměv.
"To je od tebe moc pěkné," usmál se Ryan, "počkáš na mě dole? Musím se převléknout, ano?"
"To víš, že jo!" řekla Kris a odešla. Ryan si pak oblékl tuniku, obul se, vzal si rukavici a přemýšlel nad tím, proč se Kris chová tak divně. Nebyl to nějaký trik, který vymyslel Andreas, aby se mu vysmál? Nebo že by to nebylo předstírané? Ať je to cokoli, je to divné, pomyslel si. Najednou mu zapípal PokéNav. Ryan ho vytáhl z kapsy a zjistil šokující událost.
"COŽE?! Kris… ne! Já úplně zapomněl! Musím něco rychle vymyslet…," dostal ze sebe.
***
Kris, která prožívala nejhezčí chvíle dne, ale také byla nejvíc nervózní, šla s Ryanem směrem k jistému domu. Liliové město bylo rozlehlé, plné moderních budov a obchodů. Ryan se jen rozhlížel po okolí.
"Kam to jdeme?" ptal se.
"Uvidíš," zamumlala Kris.
Došli k pěknému rodinnému domku s rozlehlou zahradou. Na ní rostly různé květinky a také stromy s ovocem a bobulemi.
"Panejo… tady je to ale pěkné… to je vaše, Kris?" divil se Ryan.
"Ano, je to naše!"
Vtom se ze dveří někdo vyřítil. Byl to Damion.
"Jej, čauky, Ryane! Copak tu děláš?"
"Zrovna jsem se chtěl zeptat já tebe," řekl Ryan.
"Já jsem sem přišel včera, jsem u Doyleů na návštěvě… Hej, teď mě něco napadlo! Krisini rodiče mají rozlehlou zahradu, mohli bychom si dát boj!" navrhl Damion, "můžeme, Kris?"
"Poslužte si," kývla Kris, "já se zatím budu připravovat na soutěž."
"Fajn. Tak pojď, Ryane! Za domem je pěkný místečko! Ukážu ti, jak jsem zesílil!"
"Beze všeho. Jdeme!" souhlasil Ryan.
***
"Tak, jsi připraven? Použijeme každý tři!" navrhl Damion.
"Dobře. Tak já si volím Manetrika!"
"Do boje, Roserade!"
"Mohl jsem si to myslet, že použiješ odolný typ," řekl Ryan, "ale na to jsme připraveni!" Ohnivý tesák!"
"Roserade, kouzelné listí!"
Manectricova tlama se záhy naplnila plameny a vyrazil k útoku. Ovšem Roserade byl trošku rychlejší a na Manectrica se valily ze vzduchu zářící zelené listy. Manectric byl zasažen.
"Ale ne! Hlavně to nevzdávej a pokračuj!" řekl Manectrikovi jeho trenér.
"Jo, Ryane… Tohle skončí rychle! Roserade, vypal pijavičí semínko!"
Manectric rychle skočil na Roserada, který vypálil semínko. Jenže Manectric už byl u něj blízko a Roserade se netrefil.
"Co si říkal?" usmál se Ryan.
"Roserade! Použij jedový šťouch!"
"Manectriku, nesmíš si ho pustit moc blízko k tělu! Použij elektřinu, abys ho odehnal!"
"To ti nepomůže," zamumlal Damion. A měl pravdu. Roserade začal svýma květinovýma rukama doslova boxovat. A rychlost úderů byla úžasná. Manectric se nedokázal vyhnout.
"Rychle, teď vypal semínko, dokud je na zemi!"
"Manectriku, rychle vstávej!"
Manectric vstal, ale semínko už bylo blízko. Svázalo ho a začalo z něj vysávat energii. Ryan prohrával.
"Nevadí. Manectriku, vrať se."
"Ty taky, Roserade. Byl si skvělej!" pochválil Pokémona Damion.
***
Kris se mezitím upravovala ve svém pokoji a připravovala se na soutěž. Bylo jí trochu divné, že rodiče s ní nepromluvili ani slovo. Nic se přece neděje, pomyslela si. Pak jí přepadly zase ony myšlenky. Myšlenky, které vrtají hlavou každé dívce. Myšlenky na něj.
"Ach… už jsem blízko… co mám dělat… Kéž by tady zase byla Alex! Ta by mi určitě pomohla!" mumlala Kris. Vzpomněla si na to, když byla na Wallaceově poháru a byla Alex v cukrárně. Právě své nové kamarádce se svěřila se svým největším tajemstvím, které ještě někomu jinému neřekla.
,Řekla bych že nejjednodušší by bylo mu to nějak naznačit, a zjistit co cítí on k tobě.
Extrém by byl zeptat se ho, co by dělal, kdybys mu řekla, že ho miluješ.
Možná by bylo snazší omotat si ho kolem prstu, určitě by ti to ušetřilo spoustu starostí.'
,Měla bys nejprve zjistit, co on cítí k tobě. Počkej, jestli tě neosloví, a když ne, zkus ho oslovit ty.'
Najednou dostala nápad. Kdyby se Ryanovi ukázala v něčem opravdu hezkém na sobě, tak možná se mu zalíbí a on ji osloví.
***
"Vrať se, Staravie. Dělala jsi, co jsi mohla," řekl ptáčkovi Damion a odvolal ho, "na tenhle zápas jsem se těšil. Poslední kolo rozhodne! Bojuj, Heracrossi!" z Damionova Pokéballu vyskočil velký černý hmyzák.
"Vrať se, Quilavo," odvolal Pokémona Ryan, "Bojuj, Swellowe!"
"Oh, tak Swellow? Heracrossi, ukaž mi, že umíš dobře zápasit!" Ryan vytáhl Pokédex. "-HERACROSS, JEDNOROHÝ POKÉMON. JEHO JEDINOU ZBRANÍ JE ROH, VE KTERÉM MÁ OHROMNOU SÍLU. JEHO NEJOBLÍBENĚJŠÍ POTRAVOU JE MÍZA STROMŮ-"
"Hmyz? Na to jsme připraveni! Swellowe, nálet!"
"Heracrossi, braň se rohovým útokem!"
Swellow udělal ve vzduchu přemet a tryskově vyrazil vpřed. Jenže ke srážce nedošlo. Heracross totiž útok vykryl rohem a tím ztlumil náraz.
"Zdá se, že ten Heracross není slabý, chytil sis opravdu dobrého Pokémona," pochválil kamaráda Ryan.
"Děkuju!"
"Ale to nevíš, že my jsme se Swellowem také ušli pořádnou cestu! Statečný ptáček!"
"Protiútok!" Damion zatnul zuby. Heracross se rozzářil oranžově, zatímco Swellow se rozletěl k němu ozářen modrou aurou. A pak následovala strašná rána a oba Pokémoni leželi na zemi.
"Jakto?" divili se oba soupeři.
"To proto, že Heracross je hmyzí a bojový zároveň, takže létající útoky na něj mají větší účinnost. A protiútok vrátí soupeřovi dvojnásobek síly útoku, který Pokémona zasáhl," ozval se mužský hlas. Oba soupeři se otočili. Byl tam nějaký vysoký hnědovlasý chlápek.
"Kdo jste? A odkud toho víte tolik o Pokémonech?" divil se Damion.
"Jmenuju se Patrick Doyle a zamlada jsem také trénoval. A ty jsi Ryan, že?" zeptal se.
"Ano, to jsem… ale jak o mě víte?"
"Kris mi o tobě vyprávěla. Jsem její otec, víš?"
"Takže je to plichta. Vrať se, Swellowe."
"Ty taky, Heracrossi!" odvolal Pokémona Damion. Oba si podali ruce a vydali se do Pokécentra, aby své Pokémony dali do pořádku. Kris se mezitím upravila a vyrazila k soutěžní hale.
***
Mezitím…
"Hoši, rád bych vám představil novou posilu našeho týmu! Tracy!" řekl Kaarme. Odněkud vyšla červenovlasá dívka ve stejném oblečení, jako ostatní Kaarmeho poskoci.
"Nechám vás, abyste se poznali," usmál se Kaarme a zmizel.
"Lord Kaarme musel mít vymytej mozek, když jsem přived holku!" zavrčel Jack.
"Klídek, tohle zvládnem. Jestli chceš patřit k nám, musíš to dokázat! Nemáš šanci!" zasmál se Keegan.
"Jo! Žádná malá ohavná krysa jako ty se k nám nepřidá!" souhlasil Zack.
"Hm. Na takovéhle bezvýznamné bitky nemám náladu," zamumlal Christopher a odešel.
"Do boje! Goleme!"
"Galvantulo, volím si tebe!"
"Dodrio, na něj!"
Z Pokéballů vyskočil kamenný Pokémon, trojhlavý pták a elektrický chlupatý pavouk.
"Do útoku!" řekli všichni tři a Pokémoni se chystali na dívku zaútočit. Ona ale vytáhla flétnu a zahrála několik líbezných tónů…
***
"Vítám vás na další soutěži! Tentokrát v nádherném přímořském letovisku Liliovém městě! Já jsem Vivian a budu vaší průvodkyní zde!" řekla moderátorka. Pak představila obvyklé porotce - Contestu, Sukiza a Joy.
"Nyní už přivítejme prvního soutěžícího! Yannicka z města LaRousse!" oznámila Vivian a odněkud přišel blonďatý kluk.
"Předveď se, Breloome!" z jeho ballu vyskočil houbový Pokémon. Yannick se usmál. "Tak a teď vám předvedeme naší show! Vysávací pěst!"
Breloomova pěst se zbarvila dozelena. Yannick hodil pár barevných kuliček do vzduchu.
"Tak a teď začni!" řekl svému svěřenci. Breloom bleskurychle vyrazil a trefoval vířící pěstí hozené kuličky. Ty se rozpadaly a padaly z nich konfety. Oba účastníci se uklonili a čekali na porotce.
"To byla úžasná souhra ran," ocenil Contesta a dal 7 bodů.
"Pěknéé," usmál se Sukizo a na jeho stolku se rozsvítilo číslo 7,4.
"Breloom nám předvedl úžasné vystoupení," řekla Joy a dala 7,8 bodů.
Na tabuli se ukázalo číslo 22,2 a Yannick odešel. Pak přišla na podium převádět nějaká modrovlasá dívka.
***
Ryan s Damionem seděli na tribuně a čekali, až se Kris dostane na řadu.
"Hej, Ryane… musím ti něco říct… o Kris," zašeptal Damion.
"Co se děje?"
"Něco podivného… Kris… pořád mluvila jenom o tobě, pořád chodila vyhlížet tě…"
"Vážně? To je od ní milé! Opravdu, to jsem nečekal…"
"Myslím, že možná k tobě má jiný postoj jen jako kamarádka… je to jen můj názor," řekl Damion.
"Možná. Nechám ji, ať mi to řekne sama. Teď bychom měli sledovat soutěž!" odpověděl mu Ryan.
"Jasně," kývl Damion.
***
Mezitím už vystoupilo spoustu dalších koordinátorů. Až ohlásili, že Kris je na řadě.
"Tak! Pojď na to, Luxio!" z hozeného ballu vyskočil modročerný lev.
"Kris se tedy rozhodla pro Luxia… toho už jsem dlouho neviděl…," zamumlal Ryan.
"A počkej si na to, co předvedou! Co jsi tu nebyl, tak Kris s Luxiem pořádně trénovala!" usmál se Damion.
"Luxio, teď se pořádně nabij!" přikázala Kris. Pokémon začal jiskřit. Pak Kris zvedla ruku a světla zhasla. Nebylo vidět nic, jen modře jiskřícího Luxia.
"A teď běž a předveď náš speciální útok!" usmála se dívka. Luxio na ní mrkl. Rozběhl se po aréně, jako by používal jiskrový útok, ale tohle bylo jiné… Luxio úplně sršel energií a začaly se ozývat praskající zvuky, které připomínaly švitoření ptáčků. Nakonec se Luxio zastavil a veškerou elektřinu namířil na otevřený strop, a vypadalo to jako by se uprostřed místnosti rozsvítil modrý sloup.
"To bylo úžasné! Takové elektrizující vystoupení jsem ještě neviděl!" usmál se Contesta a dal 10 bodů.
"Mistrovsky pozoruhodné!" usmál se Sukizo. Nicméně ten tak velkorysý nebyl - dal jen 9,4 bodu. Kris se usmála. Teď věděla, že i když od Joy dostane minimum bodů, tak postoupí do vyřazovací části.
"Opravdu úžasné. Ten sršící zvuk zněl jako tisíce ptáčků… naplnilo mě to úžasem," řekla Joy a dala 9 bodů. Kris se s úžasným skóre 28,4 odebrala do šatny. Celá hala jí aplaudovala několik minut.
"Pane jo! Tak tohle jsem opravdu nečekal! Nádhera!" tleskal Ryan.
"To ano…," kývl Damion. Je to jasné… dělala to proto, aby na něj udělala dojem… to se ti povedlo, Kris. Dobrá práce! Pomyslel si.
***
"Tak! Máme za sebou předváděcí kola! A tady už máme osm šťastlivců, kteří postoupili!" oznámila Vivian a otočila se k tabuli. Pro nikoho nebylo překvapení, že Kris postoupila dál. Ovšem vyhráno ještě neměla.
"Jak jsem se vám líbila?" zeptala se kluků Kris, když byla pauza.
"Byla jsi úžasná! Jak jsi dokázala udělat takový útok? Ten musí být ohromně silný i boji, že jo?" řekl Ryan. Kris se začervenala.
"No… spojila jsem dohromady nabíjení a jiskrový útok. Netušila jsem, že to může udělat takové sršící zvuky. Když jsem to poprvé uslyšela, přišlo mi to hezké, a tak jsem na tom začala pracovat. Víš, celou tu dobu, co jsme se neviděli, jsem tvrdě trénovala na soutěže! Nedopustím, abych skončila jako na Wallaceově poháru. Akorát pro tenhle speciální útok nemám žádné pojmenování…"
"Co třeba švitořící výboj? Nebo praskavý elektrošok?" navrhl Damion. Kris zavrtěla hlavou.
"Tak já zkusím něco vymyslet. Teď se soustřeď na soutěž, ano?" usmál se Ryan. Kris se začervenala znovu. Když vtom se najednou ozvalo rozhlasem, že Kris už má nastoupit k prvnímu kolu.
"Tak zlom vaz, Kris," usmál se na ní Ryan.
"Děkuju!" řekla Kris a vydala se vstříc boji.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama