51 - Odpočinek v Liliovém městě (část 2)

16. února 2013 v 13:03 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
"Ha ha ha. Myslíš si, že mě dokážeš zastavit?" zasmála se červenovlasá dívka.
"Nedovolím, abyste kradla nevinné Bagony! Electabuzzi, bojuj!" řekl blonďatý trenér a hodil ball. Objevil se mohutný elektrický Pokémon.
"Takže boj? Hm. Jsi pěkně hloupý. Volím si Sevipera a Vilepluma!" z jejích ballů vyskočil had a modrý tvor s raflézií na hlavě.
"To je nefér!" ohradil se Andreas.
"Hm. Já nikdy nehraju podle pravidel. Jsou jen pro blbce," chechtala se dívka.
"Stejně vás porazím! Vybití!"
"Haha!" holka se zasmála, vytáhla nějakou podivnou flétnu a začala na ni hrát. Byla to líbezná melodie a Electabuzzovi se začala točit hlava.
"Co to děláte?!"
"Hehe. A teď ho zničte!" všichni Pokémoni zaútočili na trenéra…
***
V Liliovém městě začala vyřazovací část soutěže. Kris se připravila na první kolo, ve kterém měla nastoupit proti nějaké dívce, která se jmenovala Satomi. Docela zvláštní jméno, pomyslela si.
"Přivítejte třetí dvojici! Kris a Satomi!" oznámila Vivian. Kris vešla na pódium a společně s ní dlouhovlasá modrovláska.
"Luxio, volím si tebe!"
"Na scénu, Chansey!" všichni vyvalili oči. Nikdo neočekával lékařského Pokémona v boji... Kris se podivila ze všech nejvíc. Nikdy s žádnou Chansey nebojovala, neměla ani potuchy jak útočí.
"Tak to je překvapení! Satomi povolala Chansey!" oznámila Vivian. Kris začala být nervózní.
"Nevadí. Dostaneme ji. Bleskový útok!"
"Obranné stočení!" řekla Satomi. Věděla, že Chansey je velká a těžkopádná, tak by se útoku nevyhnula. Místo toho se stočila do klubíčka. Dostala zásah naplno, ale vůbec to nebylo znát. Satomi ztratila nějaký ten bod.
"Nevzdávej se! Použij šokovou vlnu!"
"Chansey, je na čase použít psychický útok!"
Luxio vyslal elektrický výboj, ale než stačil zasáhnout, ztratil kontrolu nad tělem. Pak spadl na zem a Kris přišla o body.
"Nabíjení!"
"To nemá cenu! Vaječnou bombu!"
Luxio se začal nabíjet, ale to byla velká chyba. Chansey vytáhla "vejce" z váčku na břiše, hodila ho na Luxia a… BOOOM! Luxio se nemohl vyhnout. Kris ztratila asi čtvrtku bodů. Když se prach usadil, tak Luxio byl na zemi, k tomu dost poraněný. Byl to snad konec? Kris doufala, že ne.
"Tak to byla skutečná bomba! Znamená to snad Luxiův konec?" komentovala Vivian.
"Ne! Prosím, Luxio, ne!!" prosila Kris. Satomi se jen usmívala. Tohle byla pro ní hotová věc.
Jenže pak se stalo něco nečekaného. Luxio se zvedl a pak začal uvolňovat modré blesky na nepřipravenou Chansey.
"Co to?!" divila se modrovláska.
"Luxio?!" stejně tak se divila i Kris.
"Pane jo, to je síla! Co je to za útok??" zeptal se Damion Ryana.
"Patrně vybití. Ale mám dojem, že tohle Luxio nezvládne. Vidíš, jak tu elektřinu nekontroluje?"
Ryan měl pravdu. Blesky létaly všude. Satomi před nimi musela uskakovat a porotci se schovali za stolky.
Kris dostala také lehčí dávku, až jí vstaly všechny vlasy. Nemluvě o Vivian.
"Luxio, přestaň! Prosím! Nevadí mi, že prohraješ, jen prosím, přestaň! Ublížíš nejen soupeři, všem okolo, mě, ale hlavně sobě!" Kris ukápla slza. Jenže Luxio nemohl přestat. Nemohl tu sílu zastavit.
"Chansey, zkus psychický útok!"
Luxio se vznesl do vzduchu a udělal pár kruhů, potom tvrdě dopadl na zem. Byl absolutně mimo. Nikdo nic nekomentoval, spíš si všichni oddechli.
Kris, Chansey a Satomi se seběhly k Luxiovi.
"Jsi v pořádku?" Luxio?" plakala Kris a hladila svého Pokémona.
"Ustup. Zkusím mu pomoci. Chansey, použij útlum!"
"Chansey!" usmál se Pokémon. Její vejce se rozzářilo, ona ho vytáhla a přiložila Luxiovi na tělo. Za chvíli začala Chansey pociťovat bolest.
"Co se to děje?"
"Útlum je speciální technika, kterou ovládá jen Chansey. Je to ale velice riskantní, protože je to technika sebeobětování.
"Sebeobětování?!?!"
"Ano," kývla Satomi, "Chansey pomocí toho vejce předává svou energii Luxiovi. Ale nemůže ji předat všechnu, protože to by jí stálo život."
"Kris!" ozvaly se hlasy. Byl to Damion s Ryanem, kteří přeskočili zábradlí, aby se rychle dostali ke Kris.
"Jak mu je? Můžeme nějak pomoct?" zeptal se Damion. Kris se podívala na Satomi, ale ta nic neřekla. Mezitím sestra Joy luskla prsty a okamžitě přiběhly čtyři jiné Chansey s nosítky, na které Luxia položily.
"Odneste ho do Pokécentra! Ty můžeš jít s nimi!" Chansey vyběhly pryč, s nimi i Kris.
"Myslíš, že má cenu tu zůstat?" zeptal se Damion Ryana.
"Nevím… já půjdu ke Kris domů, říct co se stalo. Ty můžeš jít. Jak chceš," mrkl na něj Ryan.
***
Andreas postupně přicházel k sobě. Nevěděl, co se stalo, ani jak se dostal tam, kde byl teď.
"Kde… kde to jsem?" zamumlal.
"Grav! Gravel!" uslyšel trenér Pokémonův hlas. Neviděl přesně, co se děje, měl podivně rozmazané a nejasné vidění, jako kdyby měl nosit brýle s hodně dioptriemi.
"Je vzhůru, říkáš? Děkuji, Gravelere. Podívám se na něj," ozval se mužský hlas. Zanedlouho k němu přišla nějaká postava. Andreas ucítil, jak ze někdo dotýká jeho čela.
"Ach ne, tohle je špatné. Jed se šíří rychle. Přesně jak jsem očekával. Potřebuje okamžitě protijed… ale nevím, kde bych ho mohl sehnat… Gravelere! Běž udělat led! Já vyšlu Pidgeotta! Snad nám někdo pomůže," řekl muž.
"Graveler!" souhlasil balvan a odešel.
"Vydrž, příteli… pomoc už je na cestě…"
***
Kris seděla v Pokécentru, hryzala si rty a měla zaťaté pěsti. Měla o Luxia velký strach, tohle se jí ještě nestalo… Luxio se vždycky dokázal ovládat… Najednou si vedle ní někdo sedl a položil jí ruku na rameno.
"Jak mu je?" zeptal se Ryan.
"Ještě nevím… nikdo mi nic neřekl…," odpověděla smutně Kris, když vtom zhasla injekce nade dveřmi. Z nich vystoupila Joy a Chansey. Kris vstala. "Jak je mu? Prosím… potřebuju to vědět!"
"Myslíš tvého Luxia? Oh… utrpěl značná svalová poškození a zatím nedokáže vyvinout žádnou elektrickou aktivitu, ale je mimo ohrožení života! Ale asi si ho tu budu muset ještě nechat, než se zotaví úplně. Počítám tak týden…," řekla Joy.
"To je dobře!" usmála se Kris.
"Vidíš, já si to taky myslel," řekl jí Ryan. Pak začal štrachat v batohu, až našel malý balíček.
"Jé, co je to?" divila se dívka.
"Tadá! Všechno nejlepší k narozeninám!" řekl Ryan a objal ji, "něco tu ode mě máš," dodal.
"To je od tebe tak hezký," červenala se dívka. Pak opatrně sundala balící papír a otevřela krabičku. V ní se třpytil náhrdelník s tyrkysovým kamínkem.
"Jéé, to je krásný… Jak jsi věděl, že tyrkysová je moje oblíbená barva?"
"Prostě jsem to nějak tipl, zasmál se Ryan, "tak pojď, doma na tebe čeká ještě něco!"
"Fakt? Tak to honem musíme tam!"
"No tak… všechno má svůj čas…," uklidňoval ji s úsměvem Ryan.
***
Sestra Joy se už chystala do postele. V Pokécentru měla pokoj jen pro sebe. Už na sobě měla zelenou noční košilku a měkké papuče. Najednou uslyšela klepání. Kdo to může být v tuhle hodinu, pomyslela si. Pomalu přišla ke dveřím, otevřela je, ale venku nikdo. Klepání se ozývalo dál.
"Chanseey!" ozvala se Chansey a ukazovala na okno.
"Děkuju ti," usmála se Joy a vyrazila k oknu. Otevřela ho a dovnitř vletěl ptačí Pokémon Pidgeotto. Na noze měl přivázaný nějaký váček.
"Oh! Co to je? Mohu si to vzít?" zeptala se. Pidgeotto mrkl. Joy opatrně rozvázala uzel a vzala si váček. V něm byl stočený nějaký papír. Joy ho vytáhla, rozložila a začala číst.
Sestro Joy,
nebo kdokoli jiný, kdo čte tento dopis… Potřebuji pomoc. Pomoc zkušeného zdravotníka. Našel jsem trenéra, který zkolaboval, pravděpodobně na následky otravy. Nevím ani kdo je, ani jak se jmenuje… vím jen, že pokud se mu nedostane rychle pomoci, patrně zemře.
Prosím vyšlete někoho na ostrov Aldonia, kousek od města Mossdeep.
Předem děkuji mnohokrát
Benjamin McGrattan
P.S.: Mám dojem, že se jedná o otravu způsobenou útokem nějakého Pokémona. Netuším, jak tohle vyléčit. Nejlepší by bylo, kdyby jste přivedla legendární lady Tamaru, pokud víte, kde se nachází.
Tamara… Tamara… to jméno sestře Joy nic neříkalo. Nikdy se se ženou takového jména nesetkala. Proto zapnula počítač a doufala, že onu ženu najde. V počítači měla databázi všech zdravotníků.
"Chansey!" ozvala se Chansey a přinesla hrneček. Joy si ho vzala a usrkla z něj.
"Díky, Chansey. Můžeš jít spát…" Chansey se usmála a odešla. Joy pokračovala v hledání. Tamara… Tamara… to jméno jí nedalo spát. Trvalo jí to několik hodin, ale nakonec našla, co hledala. Zvláštní ale bylo, že fotografie neodpovídala věku té osoby… Na obrázku byla mladá blondýna s medově hnědýma očima. Joy se podívala na poslední záznam. Stálo tam, že naposled byla aktivní před dvaceti lety! Není divu, že ji označují za legendární, pomyslela si Joy. Pak začala zjišťovat další informace.
***
"Holčičko… co tady děláš?! Děti by si neměly hrát v takových místech!" řekl Maxie.
"Nevíte, o čem mluvíte… jsem tu proto, abych vás zastavila! Byla jsem na Hraniční hoře!" odpověděla udýchaná Katrina.
"Tak ty jsi tam byla? Tak to asi víš, že mám tohle!" zasmál se magmaťácký šéf a vytáhl malou modrou skleněnou kuličku.
"Tohle nesmíte! Způsobíte něco strašlivého!"
"Strašlivýho? Ale prosímtě… Tabitho!!"
"Ano, pane?"
"Postarej se o naší společnici, jo?!"
"Podle rozkazu! Golbati, do útoku!" Tabitha mávnul rukou a odněkud vyletěly desítky netopýrů. A začaly na nebohou dívku nalétávat.
"Tak a teď si něco zkus! Hahaha!" chechtal se Tabitha, "vzdušný řez, hoši!"
Všichni Golbati mávli křídly, ale najednou sebou škubli a ztuhli.
"Co to má kruci znamenat?!"
"Zdá se, že tvoji Golbati nejsou připraveni na můj stínový útok. Jsou v pasti. S vámi Magmaťáky je to otrava…," ozval se znuděný klučičí hlas. Patřil tmavovlasému klukovi v síťované košili a šedé vestě. Vlasy měl stažené do culíku.
"Darrene! To je dobře, že jsi tu!" rozzářila se Rin. Kluk se usmál.
"V pořádku. Teď to s nimi dokončím. Xatu, zlověstný vítr!" jeho zelený ptačí přítel vytvořil fialový vír a Golbaty to odneslo.
"Neee! To ne!" Tabitha s křikem utekl.
"Tak a dost! Sejmu vás sám! Mightyeno, volím si tebe!" Z Maxieho Pokéballu vyskočil šedá hyena a pěkně vrčela.
"Temný puls!" Mightyena vyslala temnou kuličku, jenže něco jí trefilo.
"Dobrá práce, Donphane," ozval se klučičí hlas, který nebyl Darrenův. Patřil poněkud zavalitému menšímu hnědovlasému klukovi ve žlutém tričku s kanji znamenající "jídlo" a zelenou vestou. Okolo krku měl bílý šátek.
"Chade, pozor!" varovala ho Rin. Temný puls Mightyeny zasáhl stěnu jeskyně a strop se začal hroutit. Maxiemu najednou upadlo něco z ruky.
"Šéfe, vaše koule!" zařval Tabitha. Maxie sklopil hlavu. "Moc vtipný, ty idiote!" řekl.
"Myslím ta modrá koule! Je pryč!"
"COŽE?! Musíme jí rychle najít!" naštval se Maxie.
"Rychle pryč, dokud se nedívají!" zamumlala Rin. Kluci souhlasili. Maxie se vydával dál vstříc propadající se jeskyni. Nakonec našel posvátnou modrou kouli. Jenže… pak spatřil něco obrovského. Něco strašlivého, co nahánělo strach.
"Šéfe, musíme odsud vypadnout!" varoval ho Tabitha.
"Ty ses asi pomát? To je Groudon! Naše sny se konečně splnily!" odsekl mu Maxie. "Groudone… prosím, vyslyš mě!"
"Šéfe, padáme odtud! Rychle, než se ta jeskyně celá zhroutí!" Maxie nereagoval.
"GROOOOH!" ozval se hrozivý skřek a Tabitha už svého šéfa neviděl…
***
"GROOOOH!"
"Co to bylo?" zeptal se Chad.
"To nevím, ale myslím, že to ani nechci vědět," zamumlal Darren.
"Máte pravdu, kluci. Co myslíte, že se stalo s těmi Magmaťáky?" divila se Rin.
"Nevím. Ale jsem rád, že jsou pryč… Pojďte. Musíme odtud rychle pryč!"
"Jasně!" souhlasili oba.
***
Nad Hoennem už zase zářilo slunce. Bylo dopoledne a Ryan se chystal na další cestu. Jeho první kroky vedly do Pokécentra spolu s Kris.
"Dobrý den, sestro Joy! Jsou moji Pokémoni připraveni na cestu do Mossdeepu?" ptal se.
"A co Luxio? Jak je mu?" dodala Kris.
"Klid. Všechno popořadě," uklidnila je Joy, "tak nejdřív tvoji Pokémoni, Ryane, ti jsou v naprostém pořádku. Chansey ti je přinese. A ty, Kris…"
"Copak? Co Luxio?"
"Je v pořádku, to ano… ale musím si ho tady aspoň týden nechat. Je mi to líto. Ale po týdnu už bude úplně v pořádku," usmála se Joy. Mezitím přišla Chansey a dala Ryanovi bally. Už se chystal na odchod, ale Joy ho zastavila.
"Máš cestu do Mossdeepu? Potřebovala bych tvou pomoc."
"Ano? Co se děje?" otočil se Ryan.
"Podle zpráv, které jsem dostala od jednoho rybáře na ostrově Aldonia nalezl trenéra, který je na pokraji sil… nedokáže ho vyléčit a nemá žádné léčivé přípravky, které by mu pomohly. A nejhorší je, že neví, co se mu stalo, kdo mu to způsobil. Ví jen, že by mu mohla pomoct úžasná léčitelka Tamara. Jenže ta už je dlouho pryč. Poslední zprávy o ní mám z roku 1989… takže nevím… Naposledy bydlela na exotickém ostrově jménem Isla del Fuego, což je sopečný ostrov asi třicet kilometrů na východ. Nicméně pokud bys ji nenašel, mohl by ses podívat po nějakých vzácných bylinách, které rostou na sopečné půdě. Ukážu ti obrázky…," vysvětlovala Joy.
"Ovšem. Mám ty ostrovy při cestě? Nebo se zdržím?"
"Vůbec se nezdržíš. Máš je při cestě," usmála se Joy.
"Dobře, děkuji vám!" poděkoval Ryan a společně s Kris odešel.
***
Ryan a Kris se už chystali k přístavu, když najednou Kris klopýtla. Ryan jí chytil a podíval se na ní. Měla oči samou slzu.
"Co se děje? Proč pláčeš?" zeptal se dívky.
"To víš, Luxio… Musí tu zůstat… byl to můj druhý Pokémon vůbec… fňuk…"
"Klid, to bude dobrý… Máš ještě další Pokémony, ne?" uklidňoval jí Ryan.
"Mám o něj strach… vždyť tu musí zůstat celý týden… Nejradši bych tu s ním zůstala, ale chci jít na cestu s tebou…"
"Tak si ho nech poslat k sobě, až bude v pořádku. Tak můžeš jít se mnou a Luxio se ti vrátí!" navrhl Ryan.
"Jéé, děkuju ti! Jsi zlatíčko!" řekla Kris a dala Ryanovi pusu.
***
"Ba…ba………bar……barry…," mumlal Andreas na posteli.
"Grav?" podivil se Graveler. "Graveler! Graveler!" volal. Za chvilku přišel šedovlasý rybář McGrattan.
"Copak? Něco se děje, Gravelere?" zeptal se šutráka.
"Grav!" kývl Graveler. Andreas dál něco mumlal.
"Barry……barry……," a pak zase upadl do bezvědomí.
"Vydrž. Budeš v pořádku, chlapče. Jen vydrž, prosím," uklidňoval ho McGrattan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama