52 - Ztracené vzpomínky

16. února 2013 v 13:27 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Tabitha tomu pořád nemohl uvěřit, co se stalo. Poslední, co viděl, byl Groudon, jeho šéf Maxie a hromada suti.
"Aggrone, pomoz mi!" povolal svého Pokémona. "Proraz ty balvany!"
Aggron poslechl. Rozeběhl se proti kamenům a PRÁSK! Objevil se průchod, kterým bylo možné projít. Tabitha neváhal ani minutu. Naskytl se mu hrozný pohled. V lávovém jezírku, kde našli Groudona teď nebylo nic. Ale to nebylo to nejhorší, co tam bylo. Spatřil svého šéfa jak leží bezmocně u jezírka. Okamžitě přišel k němu.
"Šéfe? Šéfe!!" cloumal s ním, ale nic se nestalo. "Tohle mi nedělejte, prosím! Bez vás není tým Magma tím, čím je! Prosím, probuďte se!!" začaly mu téct slzy. Maxie nereagoval. Byl konec. Jeho život vyhasl.
"NEEEEE!" fňukal Tabitha jako malý kluk. Pak se rozhodl zjistit, co se stalo s ostatními Magmaťáky. Vytáhl telefon a vyťukal číslo.
"Nazdar Tabitho," ozval se ženský hlas.
"Courtney! Ty žiješ?!"
"Jasně, že jo. Co se stalo?"
"Zdá se, že problémy. Našli jsme Groudona v Klikatém průsmyku… ale jeskyně se začala hroutit… Celá základna je poškozená… Co se stalo s ostatními Magmaťáky?"
"Stihla jsem je evakuovat do bezpečí. Ale cítím z tvýho hlasu, že se něco stalo!"
"To jo… Víš, šéf… je mrtvej. Nevím, co dál."
"Cože?! Jak? To není možný, že je Maxie mrtvej! Co se stalo?"
"To ten Groudon… byl najednou jako posedlý… Snažil jsem se ho zastavit, ať utečeme z jeskyně, ale on… nechtěl. Asi ho zaslepila touha po moci."
"Ať je to, co chce, ale Aquaťáci se tohle nesmí dozvědět, jasný?! Musíme dokončit náš plán! Přijď do Slateportu, tam máme provizorní základnu. Musíme zvolit novýho šéfa a tak, jasný?!"
"Dobře," řekl Tabitha a zavěsil.
***
Ryan společně s Kris cestoval za dalším odznakem. Kris stála u zábradlí a zírala na moře. Asi nad něčím přemýšlela. Zatímco Ryan seděl ve své kajutě a prohlížel si záznamy Pokémonů, které už viděl. Bylo jich vážně spousta, dokonce i těch, kteří v Hoennu vůbec nežijí. Už byl velmi blízko svému cíli. Už jen dva odznaky a bude se moct zúčastnit Hoennské ligy v Ever Grandu. Ale dělaly mu starosti i jiné věci, jako Aquaťáci, Magmaťáci a Kaarme. Ze snění ho ale vytrhl telefonát.
"Prosím?"
"Ahoj, Ryane, tady Katrina," ozval se dívčí hlas.
"Á, Rin! Jak to dopadlo u Magmaťáků?"
"Špatně… Byla jsem tam se svými parťáky Darrenem a Chadem… A nebýt jich, mohla bych se dostat do problémů…"
"Co se stalo?"
"Stalo se to, čeho jsme se obávali… první fáze katastrofy. Maxie modrou kouli použil. Nevím, co se přesně stalo, ale zdá se, že Groudona probudil. Neviděla jsem to, jen jsem slyšela hrozný řev. Pak se zhroutila jeskyně… Nevím, co se s Magmaťáky stalo, ale Groudon je zpět… a zlobí se. Je mi to líto."
"Neomlouvej se, to není tvoje chyba… Za to může ten idiot Kaarme… Jak říkali ti lidé na Hraniční hoře, ty koule mohou v nesprávných rukou způsobit katastrofu… a kde teď jsi?"
"Jsem na Aldonii. Kadabra mě tam teleportoval. Slyšela jsem, že tu někde leží nemocný trenér…"
"Jo, to jsem slyšel taky. Jedu tam. Sejdeme se u Pokécentra, jestli tam nějaké je, ano?"
"Dobře, tak fajn," řekl Ryan a zavěsil.
Za chvíli k němu přišla Kris.
"Už tam brzo budeme!" usmála se.
"Fajn. Tak to abychom se připravili na výstup," odpověděl Ryan a chystal se odejít z kajuty.
"Počkej! Pojď sem, prosím," řekla mu Kris, "posaď se tady na postel. Chci si promluvit." Ryan se tedy vrátil a posadil se.
"Co se děje? Poslední dobou jsi nějaký divný… Co tě trápí? Snad ne Barry…"
"Ne, to fakt už ne," usmál se Ryan, "je to daleko horší… dělám si starosti o Hoenn…"
"O Hoenn? Proč? Není toho na tebe moc?"
"To nevím… vím jen to, že jestli se probudí i druhý z prastarých Pokémonů, bude Hoenn v nebezpečí. Musím to zastavit."
"A můžu ti s tím nějak pomoct?"
"Ne, Kris… to ne. Nemůžeš mi pomoct… tohle musím zvládnout sám. Je mi to líto."
"Ale proč? Chceš říct, že jsem ti na obtíž?! Proto mě ignoruješ?"
"Ignoruju? Co tě to napadlo?" Ryan se dostal do rozpaků.
"Ty vůbec nerozumíš citům dívky! Vy kluci jste fakt stejní!"
"Cože?! Já vůbec nechápu, o čem mluvíš! Já tě neignoruju, jen mám poslední dobou hodně starostí, stačí?!"
"Ryane, ty ani nevíš, co prožívám? Proč se ti snažím ti něco naznačovat?!, co se to stalo.
"Naznačovat? Co naznačovat? Nerozumím tomu…"
"Na to musíš přijít sám. Sbohem!" Kris se rozplakala a odešla.
"Cože?? Co to má znamenat?! Já jsem nic neudělal, rozumíš?!" volal na ní Ryan, ale bez úspěchu. No bezva, pomyslel si.
***
Ryan vystoupil z lodi. Byl na malém ostrůvečku Aldonia, který byl jsedním z ostrůvků na cestě z Liliového města. Byl opět sám. Kris ho opustila. Bylo to už podruhé, co se to stalo. Ale na rozdíl od toho, co se stalo před asi třemi měsíci, neudělal nic špatného. Aspoň on si to myslel. Seskočil z mola a utíkal k Pokécentru. A tam potkal známou blondýnku ve fialovém, Katrinu.
"Ahoj!" volala na něj.
"Ahoj," odpověděl jí Ryan.
"Moc mě mrzí, co se stalo…"
"To nic, to nic… už jsem ti to říkal do telefonu. Nevíš, kde je ten dům toho rybáře?"
"Nemám zdání. Prý je to nějaká chata u moře. Ale nevím, na jaké straně ostrova.
"Tak to nevadí, to je snadná pomoc. Swellowe, pojď ven!" Z Ryanova Pokéballu vyskočil vlaštovčí Pokémon. "Pomoz nám najít chajdu u moře! Musíme tam rychle být!"
"Swellow!" ptáček se rozletěl.
Za chvíli se vrátil. "Tak co, našel jsi něco?" zeptal se ho trenér. Pokémon na něj mrkl. "Fajn, doveď nás tam!"
***
McGrattan seděl u stolu a jedl oběd. Měl spoustu starostí. Co se stalo trenérovi, kterého našel? Kdo mu to udělal a proč? Najednou ho z myšlenek vytrhl jeho Graveler.
"Co se děje, Gravelere?" zeptal se svého Pokémona. Ten mu neodpověděl, ani nemusel. Uslyšel, že někdo klepe na dveře. Pomalu otevřel dveře. Spatřil bělovlasého kluka s blondýnkou ve fialovém.
"Dobrý den, děti. Co tu chcete?" zeptal se.
"Dostal jsem zprávu o trenérovi, kterého jste našel," řekl Ryan. "A jdeme zjistit, co se stalo," dodala Rin.
"Dobře," kývl McGrattan, "odvedu vás k němu."
Ryana polilo horko, když uviděl, kdo je onen trenér. Byla to noční můra. Na posteli ležel Andreas a zdálo se, že je v bezvědomí. Na hlavě měl sáček s ledem.
"Co se tu stalo?!" divil se Ryan. "Kde jste ho našel?"
"Našel jsem ho v lese. Šel jsem sbírat nějaké bobule pro Pokémony. Myslel jsem si nejprve, že je mrtvý. Ležel bezvládně na zemi. Ale když jsem přišel blíž, tak jsem zjistil známky života. Byl celý zelený, jako by mu mělo být špatně, proto jsem si myslel, že ho mohl otrávit nějaký lesní Pokémon… víc nevím," řekl McGrattan.
"Nevadí. Zjistíme, co se stalo. Kadabro!" řekla Rin a povolala kouzelného Pokémona.
"Co chceš dělat?!" Ryan vyvalil oči.
"Pomocí Kadabrových schopností se mohu dostat do mysli lidí. Mohu číst jejich vzpomínky, víš?" vysvětlila Rin. "Vzpomínáš, jak jsme se potkali? Tak to jsem tě zachránila já, když jsem řekla Kadabrovi, aby se dostal do myšlení toho Kaarmeho poskoka a řekl mu, aby odešel. Ale tohle musí udělat někdo z nás."
"Mě vynech! Nemám toho kluka rád. Po tom, co se mi pořád vysmíval mu mám pomáhat?! Jsi blázen?" rozčílil se Ryan.
"Jsi jediný, kdo to může udělat. Já musím kontrolovat Kadabru."
"No tak fajn. Jak to bude probíhat?" zeptal se Ryan.
"Kadabra pomocí psychických sil tě dostane do myšlenek toho kluka. Tvoje tělo bude pořád tady, ale bude bezvládné, jako bys byl mrtvý. Ale neboj, nic se ti nestane. Dám ti dvě hodiny. Pak Kadabra přeruší spojení a vrátíš se zpět. Nezapomeň, že musíš jen zjistit, co se stalo."
"Dobře, rozumím. Tak můžeme začít," souhlasil Ryan.
"Tak jo. Kadabro, připraven?"
"Kadabra…," Pokémonovy oči se rozzářily, stejně jako lžíce, kterou měl v ruce. Ryanovi se začala točit hlava jako na horské dráze. Pak se mu zdálo, že pořád padá. Dolů, dolů, dolů…
***
Černotu, která kolem Ryana panovala vystřídala modř oblohy. "ŽUCH!" spadl na travnatou plochu. Zkontroloval si, jestli je celý a zvedl se. Rozhlédl se kolem sebe. Byl teď v nějakém městečku, které nepoznával. Zamrkal. Je skutečně tam, kde měl být? Najednou se jeden z jeho Pokéballů otevřel a Grovyle se dostal ven.
"Copak tu děláš, Grovyle? Vrať se!" pozvedl Ryan Pokéball.
"Ne. Potřebuješ pomoc a proto jsem vylezl z Pokéballu," řekl Pokémon.
"COŽE?? Ty umíš mluvit?? Já si myslel, že ne! Co to má být?" divil se Ryan.
"Nemluvím normálně lidskou řečí, ale nezapomeň, že nejsi ve skutečném světě. Katrinin Kadabra mi dává pokyny," řekl ještěr.
"Aha. To leccos vysvětluje," kývl Ryan, "nevíš, kde teď jsme?"
"Nemám tušení. Zdá se, že nejsme tam, kde bychom měli být. Tohle bude něco, nad čím Andreas přemýšlel v poslední době. Měli bychom prozkoumat okolí."
"Máš pravdu, Grovyle," souhlasil Ryan. Najednou se otevřely dveře u jednoho z domů.
"Mami, můžu se jít projet s Ponytou?" ozval se holčičí hlas.
"Dobře, ale buď brzo doma!" ozval se jiný dívčí hlas. Z domu vyšla asi sedmiletá holčička s blonďatými vlásky a kulatými brýlemi. Ryanovi někoho připomínala.
"Grovyle, je to to, co si myslím?" zeptal se Ryan.
"To záleží na tom, co si myslíš," odpověděl mu Grovyle.
"Myslím, že tohle je Barbara… ale to přece není možné… půjdu se zeptat."
"Počkej! To nemůžeš!" snažil se ho ještěr zastavit ale marně. Ryan už chvátal za holčičkou, která osedlávala ohnivého koně.
"Promiň, ale nevíš, kde jsme? Jak se jmenuješ?" ptal se. Holčička neodpovídala. "Tak hyjé, Ponyto! Jedeme!" pobídla Pokémona. Ryana něco trefilo do zátylku.
"Hele, proč jsem tě učil semínkový útok?"
"Tohle nesmíš! Ona tě ani nevidí. Tohle jsou jen vzpomínky, jsou uzavřené a my jsme tam nebyli," vysvětlil Grovyle.
"Aha… ale to znamená, že jsme daleko od toho okamžiku!"
"Pravděpodobně ano, ale neboj, nebude to trvat dlouho a přesuneme se jinam…"
Ryan a Grovyle se vydali směrem, kterým jela ta dívka s Ponytou. Došli do lesa. Okolo se proháněli neznámí Pokémoni, které Ryan nemohl rozeznat.
"Jéé, to je ale pěkná Ponyta! Můžu si jí pohladit, prosím?" řekla jiná holčička, která přišla. Měla hnědé vlásky stažené do dvou malých culíčků a měla ofinku. Ta Ryanovi přišla taky povědomá. Brýlatá holčička seskočila z Ponyty. "To víš, že můžeš, Allie!" řekla. Hnědovláska přišla blíž a začala koně hladit. A protože jí důvěřovala, tak jí Ponyta nepopálila. Aha, tak to je Allie, když byla malá! A tahle blondýnka musí být Barry, pomyslel si Ryan. Musel s ní promluvit, říct jí něco, ale… "Ať tě to ani nenapadne! Musíme zůstat v úkrytu!" řekl mu Grovyle.
"Jak si věděl, co jsem chtěl udělat?" divil se Ryan.
"Říkal jsem ti, že je to díky Kadabrovi, ne? Taky mi dal schopnost číst myšlenky."
"Áha."
Pak uviděli malého blonďatého kluka. "Barry, můžu si hrát s vámi?" zeptal se.
"Ne! Kluci sem nesmějí!" řekla malá Allie.
"Jen ho nech, Allie, Andy sem může," usmála se malá Barry.
"Takže oni dva se už znali od dětství, jo? To jsem netušil… Nevíš, kdy tohle skončí?" zeptal se Ryan a pozoroval malého Andrease.
"To netuším…," odvětil Grovyle. Najednou se pod Grovylem objevila díra, do které spadl.
"Grovyle, počkej!" řekl Ryan a skočil za ním…
***
Oba najednou spadli na zem v nějaké budově. Vypadala jako nákupní centrum.
"Auuu…, stěžoval si Ryan, "proč nespadneme do měkkého? Tohle bolí…"
"To bude dobrý…, utěšoval ho Grovyle. Najednou oba spatřili Andrease s Barry, jak si spokojeně vykračují vedle sebe, dívka v ruce držela květinku a André se červenal. Ryanovi se udělalo zle.
"Co tohle má jako bejt?! Rande? To snad ne! To musím zastavit, než se políbí!" užuž vyrazil směrem k nim, ale zase schytal semínky do zátylku.
"To nesmíš! Musíme počkat a schovat se," řekl Grovyle a stáhl svého trenéra do úkrytu.
Asi za dvě hodiny Andreas vyšel ven. Asi byl s Barry v kině. Oba se huhňali a pak se kluk přiznal.
"Víš, Barry… mám sice srdce až v krku, ale musím ti něco říct…"
"A co?"
"Líbíš se mi… od prvního okamžiku… zamiloval jsem se do tebe."
"To je ale krásný!" odvětila mu Barry. A najednou to začalo. Oba se přibližovali k sobě.
"NEEEEE! To nesmíte! NEEE! Nesmíte se…," Ryan se postavil mezi ně. Jenže oba jím prošli, jako by byl duch, a Andreas dal dívce nádherný první polibek. Grovyle se plácnul do čela. A pak se pod oběma opět objevila díra…
***
Pak Ryan s Grovylem shlédli soutěž, kdesi v Hoennu, patrně ve Verdanturfu. Dále viděli pár Andrého zápasů na stadionech a (pro Ryana) odporné líbací scénky.
Až se dostali na místo, které Ryan znal. Bylo to kousek za Mauvillem, místo, na které už téměř zapomněl. Byl tam Andreas, Barbara a nějaká divná osoba s "kartáčem" na hlavě.
"Tak a jsme tu zase… tady u toho rybníčku, kde jsem poprvé v Hoennu potkal toho prevíta Conollyho… neboj, Barry, ten ti už nic neudělá. Že mám pravdu, Gwendolyn?"
"Ovšem," řekla osoba s kartáčem, "co po mě přesně chceš, André?"
"Tohohle kluka…, Andreas předal Ryanovu fotku, "toho najdi. A až ho najdeš, poraz ho, znič ho, nadávej mu, cokoli, jen ať je ponížen! Kvůli tady mé přítelkyni."
"Ovšem. Tohle je brnkačka," řekla osoba s kartáčem a odešla.
"Hele, Andy, tohle nedělej! Vždyť Ryan za to nemůže! Přestaň ho otravovat! On ti nic nedělá!"
"Dělá mi toho víc než dost, zlato," odvětil Andreas.
"Fajn, tak já odcházím. Užij si to beze mě!" řekla Barry a odešla.
"HA! A máš to, Andreasi!" chechtal se Ryan. Už si chtěl ten moment vyfotit, když se pod ním zase objevila díra.
***
Najednou oba spadli, tentokrát do měkkého sněhu.
"Jsi spokojený?" zeptal se ho Grovyle.
"No… aspoň tady nemusela být taková zima… brr…" klepal se Ryan. Najednou uviděli Andrease, jak se vrhá na nějakého kluka a mlátí ho. Byl bělovlasý a Ryanovi někoho připomínal.
"Co blbneš, kruci?"
"Ty hnusáku! Ty zloději! Proč jsi mi jí ukradl?!" řekl naštvaný Andreas.
"Koho jsem měl ukrást?" divil se bělovlasý.
"Barry! Kde jí máš, co?"
"Barry se mnou nic nemá abys věděl! Jestli chceš na někoho řvát, že ti jí údajně ukradl, vyřiď si to s Colinem Fitzpatrickem. S ním chodí a je šťastná."
"Jo, jasně, na to ti vážně skočím. Rozhodneme zápasem. Každý použijeme jednoho Pokémona!" řekl André a připravil si ball.
"Tak fajn," řekl bělovlasý, zvedl se a vyplivl sníh.
"Moment, Grovyle! Tohle si pamatuju! To jsem já a v tomhle zápase se Eevee vyvinul."
"No asi to tak nevypadá," odvětil mu Grovyle asi po deseti minutách, když Andreasův Electabuzz zničil Eeveeho.
"Jak to?! Vždyť já ho porazil, co to má znamenat?!"
"Nezapomeň, že jsme v Andreasově mysli, realita může být jeho fantazií pozměněna," řekl Grovyle.
"Aha. Doufám, že ta realita, kterou hledáme, nebyla pozměněna…," zamumlal Ryan s Grovylem spadl do další černé díry.
***
Tentokrát spadli na měkkou lesní půdu. Schovali se do křoví a pozorovali, co se bude dít.
"Ha ha ha. Myslíš si, že mě dokážeš zastavit?" zasmála se červenovlasá dívka.
"Nedovolím, abyste kradla nevinné Bagony! Electabuzzi, bojuj!" řekl blonďatý trenér a hodil ball. Objevil se mohutný elektrický Pokémon.
"Takže boj? Hm. Jsi pěkně hloupý. Volím si Sevipera a Vilepluma!" z jejích ballů vyskočil had a modrý tvor s raflézií na hlavě. Ryan se rozhlédl. A skutečně spatřil klec s malými dračími Pokémony.
"Grovyle, vidíš to, co já?"
"Co bych měl vidět?"
"Že Andreas je čestný…"
"To je nefér!" ohradil se Andreas.
"Hm. Já nikdy nehraju podle pravidel. Jsou jen pro blbce," chechtala se dívka.
"Stejně vás porazím! Vybití!" "Tak to ale ne! Pokud bojoval za správnou věc, je mou povinností mu pomoct! Glaceone, volím si tebe! Použij ledový střep!" Jenže útok neúčinkoval. Jako by byl jenom jako…
"Haha!" holka se zasmála, vytáhla nějakou podivnou flétnu a začala na ni hrát. Byla to líbezná melodie a Electabuzzovi se začala točit hlava.
"Co to děláte?!"
"Hehe. A teď ho zničte!" všichni Pokémoni zaútočili na trenéra… Nejdřív uskakoval před elektrickými výboji, pak ho kousnul Seviper a nakonec se nadechl toxických spórů Vilepluma… Začal se potácet.
"NECHTE HO BÝT!!" zařval Ryan. Dívka se otočila směrem k němu, dívala se přímo do jeho očí, ale neviděla ho…
Pak zmizelo okolí, všude bylo černo, jen Grovyle, Ryan a ta holka byli vidět… postupně zmizela jak ona, tak i Grovyle…
"Co to? Grovyle, kde jsi…," zamumlal Ryan, zatočila se mu hlava a omdlel.
***
"Ryane! Ryane, jsi v pořádku?" volal na něj dívčí hlas. Ryan otevřel oči a spatřil Rin, jak se nad ním sklání.
"Nic mi není… jen mě bolí hrozně hlava…," řekl Ryan.
"To je po první zkušenosti s tím normální. Taky mě bolela, ale zvykla jsem si. Co jsi zjistil?"
"Spoustu věcí… hlavně to, že Andreas si skutečně zasloužil být s Barry víc, než já. A pak… byl napaden nějakou dívkou, kterou jsem nezna, možná lovkyní Pokémonů. Pokousal ho Seviper a nadýchal se jedovatého pylu Vilepluma…"
"To vypadá zle. Četl jsem, že jed Sevipera působí na nervovou soustavu… tak to mám strach," řekl McGrattan.
"Nejste jediný… Teď si o něj dělám starosti i já," přitakal Ryan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama