55 - Ať žije Glaceon

18. února 2013 v 12:00 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryan s Barry se procházeli večerními ulicemi Mossdeepu. Dívka si pomalu zvykala, co se stalo a Ryan přemýšlel, kdo by to mohl být, ten "Colin".
"R-ryane… asi bych ti měla poděkovat… za to, že jsi mi to řekl a tak…," řekla polohlasem Barry a otřela si oči.
"To je dobrý, nemáš za co děkovat," usmál se na ní Ryan.
"A… co mám dělat teď? Jestli chceš… tak půjdu s tebou…"
"Ne, Barry. Naskoč na loď a jeď na Aldonii. Ptej se po rybáři McGrattanovi. Někdo tě tam čeká, potřebuje tvou pomoc a přítomnost… udělej to pro mě, ano?" řekl Ryan.
"Dobře. Děkuju ti," usmála se Barry a dala Ryanovi pusu.
***
Mezitím, kdesi daleko, někde u Fallarboru v tajné jeskyni se odehrávalo něco zajímavého. Uvnitř bylo spousta věcí, protože sloužila jako skladiště, ale nyní byla přestavěna na základnu. Používali ji Magmaťáci, kteří tam ukládali různé své vybavení a výstroj. Poté, co Groudon unikl a základna v Klikatém průsmyku se zhroutila, byl hlavní štáb přesunut sem. Nyní se zde konalo setkání členů organizace. V čele seděli Courtney a Tabitha, kteří byli Maxieho zástupci. Okolo seděli různí nižší členové, kteří po katastrofě zůstali. Někteří ale stáli, protože nebylo místo a brebentili.
"Ticho, prosím!" zvolala Courtney. Grunti brebentili dál, jen málo z nich ztichlo.
"TICHO!!!!" zaječela Courtney hromovým hlasem. Všichni okamžitě ztichli.
"Výborně. Sešli jsme se tu, abychom vám oznámili několik důležitých věcí!" řekl Tabitha.
"Za prvé, podařilo se nám nalézt Groudona. Nacházel se v tajné chodbě naší bývalé základny. Grunti vyvalili oči. "A ví o tom Maxie? Kde vlastně je?"
"To je ta druhá zpráva, kterou jsme vám chtěli říct," ozvala se Courtney, "to Maxie Groudona objevil. Nicméně netušil, že použil špatnou posvátnou kouli, kterou Groudona rozhněval a vedlo to ke zhroucení jeskyně. Maxie, posedlý mocí neunikl a našel tam svůj konec…"
"Cože?" vyjeklo pár Magmaťáků.
"Chcete říct, že je… mrtvej?" zeptal se jeden z nich.
"Bohužel ano. Proto musíme zvolit nové vedení. Budeme hlasovat o novém šéfovi týmu Magma. Kandiduji já a Tabitha. Ještě někdo další?" řekla Courtney. Nikdo ale nenašel odvahu. Pak se objevil kouř a nikdo nic neviděl. Když ustal, objevil se blonďatý chlap v magmaťácké uniformě. "Já budu kandidovat," zamumlal.
"Kdo jsi? Nikdy jsem tě ještě neviděl!" divil se Tabitha.
"To proto, že mě Maxie vyslal na misi někam daleko odtud. Když jsem slyšel, co se stalo, vrátil jsem se. Byl jsem jeho pravá ruka. Jmenuji se Hank."
"TAK HELE!" rozzlobil se Tabiha, "já jsem Maxiemu sloužil víc než ty! Já byl jeho pravá ruka!"
"Možná sis to myslel, ale to bylo jen proto, že jsem byl pryč, milý Tabitho…," zasmál se Hank, "ve skutečnosti tě jen využíval."
"CO TO KECÁŠ?! Ty jeden odpornej…" řekl Tabitha a vrhl se na Hanka.
"Přestaňte!" řekla Courtney ve snaze odthnout je od sebe, neúspěšně. Najednou se ozval hlas. "Navrhuji, aby se stala šéfem Courtney. Kdo souhlasí?" byl to jeden z Gruntů, který našel odvahu promluvit a zvedl ruku. Začalo se k němu přidávat víc a víc rukou. A když se konečně přestali Tabitha s Hankem prát, bylo rozhodnuto.
"Co to má znamenat?" divil se Hank.
"To, že jsem byla zvolena novým šéfem Magmaťáků," usmála se Courtney.
***
Mossdeep, dvě hodiny odpoledne. Sluneční paprsky dopadaly na vodní hladinu a odrážely modř oblohy. Ryan seděl na lavičce na písčité pláži, pozoroval divoký oceán a zhluboka dýchal slaný mořský vzduch. Nad hladinou poletovali Pelippeři a sem tam z hlubin vyskočil nějaký ten rybí Pokémon. Doufal, že na Aldonii bude vše v pořádku. Ovšem kdo Andrého vyléčí, když Tamaru unesl Kaarme?
Najednou ho ze snění vytrhla Rin.
"Ryane, nechtěl jsi náhodou jít na místní stadion?"
"To jsem chtěl, ale… chtěl jsem se tě ještě zeptat. Co se stalo s Groudonem?"
"Groudon? Ah, Groudon… Já nevím… já viděla jen to, jak se Groudon probouzí, jak Maxie pozvedá modrou Kouli a zlověstně se chechtá… pak se začala jeskyně hroutit. Co se stalo dál, to fakt netuším."
"To nevadí… jen mě to zajímalo…," odvětil jí Ryan.
***
Kris seděla opět v kajutě lodi. Uvědomila si, jakou udělala hloupost. Doufala, že bude vše, jak má být a Ryan se na ní nebude zlobit. Do Mossdeepu jí zbývaly dvě hodiny plavby. Jenže, co se dalo dělat… Najednou se loď otřásla. Kris spadla na zem.
"Co se to děje?"divila se. Z lodního rozhlasu se ozvalo, že pravděpodobně narazili na útes a že se omlouvají za komplikace. Ve skutečnosti to bylo ale něco mnohem jiného…
***
"Pane, co se to stalo?" zeptal se jeden z Aquaťáků, který pilotoval ponorku pod mořem svého nadřízeného. Ponorka se proháněla pod Stezkou 128 a hledala tajemnou podmořskou jeskyni. Na boku měla bílý nápis PODMOŘSKÝ PRŮZKUMNÍK 1.
"Zdá se, že jsme na něco narazili. Možná proto, že plujeme příliš blízko hladiny! Plujte okamžitě hloub a to fofrem!" zavrčel Archie.
"Ano, pane. Jak si přejete!" kývl Aquaťák.
***
Ryan si to vykračoval na mossdeepský stadion. Předtím, než odešel, zajistil, aby byli jeho Pokémoni v pořádku a provedl v týmu pár změn.
Nevěděl však, že ho čeká nemalé překvapení. Došel k velké budově s kopulovitou střechou a nápisem STADION.
"Tak a jdeme na to," zhluboka se nadechl a otevřel dveře. Uvnitř stadionu to vypadalo velmi podivně. Strop byl tmavý, jako noční obloha a z něj visely divné kulaté útvary. A k Ryanově smůle, zápas už zrovna probíhal.
"Lunatone, použij psychovlnu!"
"Nárazový útok, Solrocku!"
Ryan s Katrinou pozorovali zápas. Oba Pokémoni připomínali nebeská tělesa. Solrock připomínal slunce a Lunatone měsíční čtvrť. "-SOLROCK, METEORICKÝ POKÉMON. SOLROCK MÁ SCHOPNOST ČÍST SOUPEŘOVY MYŠLENKY. ÚTOČÍ ROTACÍ, PŘI KTERÉ UVOLŇUJE VELKÉ MNOŽSTVÍ TEPLA-
-LUNATONE, METEORICKÝ POKÉMON. NĚKTEŘÍ LIDÉ VĚŘÍ, ŽE PŘIŠEL Z VESMÍRU. JE AKTIVNÍ HLAVNĚ ZA ÚPLŇKU A JEHO VÝRAZNÉ ČERVENÉ OČI OKAMŽITĚ VYSTRAŠÍ KAŽDÉHO, KDO DO NICH POHLÉDNE-"
Oba Pokémoni se vznášeli ve vzduchu. Solrock se chystal vrazit do Lunatona, ale… tomu se rozzářily oči. Odhodil Solrocka silou vůle. Ryan si teď mohl prohlédnout soupeře. Oba trenéři byli oblečení do úplně stejného oblečení, bleděmodrého s červeným olemováním. Oba měli tmavomodré vlasy, akorát že jeden z nich byla dívka a jeden kluk. Ryan to poznal podle hlasů.
"Sluneční paprsek, teď!" řekl kluk a Solrock začal absorbovat sluneční světlo.
"Tate, Tate… udělal jsi velkou chybu… ledový paprsek!" řekla dívka, Lunatone vyslal modré blesky, které zmrazily Solrocka a ten spadl na zem. Bylo po všem.
"Ach jo… Solrocku, vrať se," odvolal Tate svého Solrocka zpět. "Tohle fakt není fér, to, že jsi o pár minut starší, ještě neznamená, Lízo, že musíš pořád vyhrávat!"
"To není tím, to je tím že prostě víc trénujeme a tak…," řekla mu Líza.
***
"Co se děje, můj pane?" ptal se brejláč Kenneth Kaarmeho, který nervózně seděl na svém křesle.
"Jestli to vyjde, můj příteli, tak mohu žít navěky!"
"Cože? Jak je to možné?" divil se Kenneth.
"Četl jsem v jedné knize, že elixír, který obsahuje esenci z šupin Rayquazy dokáže prodloužit život obyčejného smrtelníka až o několik století! Gahaha!" smál se hadím hlasem Kaarme.
"Ah tak proto potřebujete Rayquazu… teď je mi to jasné… hledal jste zdroj věčného života, mám pravdu?"
"Ne tak docela… potom Rayquazu chytím a ovládnu Hoenn a pak vyhlásím válku ostatním! Hahaha! A pak budu vládcem celého Pokésvěta! Rayquazu budu používat k udržení strachu!"
"Můj pane, jsem vždy s vámi, ale… nemáte strach, že se vám to nepodaří?"
"Nebuď bláhový, můj drahý Kennethe… slabé je třeba zlikvidovat! Kdokoli se nám postaví do cesty, toho zničíme! Ale náš plán ještě není u konce… musíme počkat, až započne bitva mezi Groudonem a Kyogrem. A pak započne skutečná akce!" řekl Kaarme.
"Ovšem, to je hezké, můj pane… ale já jsem četl historické spisy Hoennu… a tam se píše něco opravdu zvláštního…," zamumlal Kenneth.
"Co? No tak už mě nenapínej, co?" zasyčel Kaarme. V očích se mu objevoval náznak vzteku.
"Podle legendy…," začal Kenneth, když je najednou přerušil telefon. Kaarme stiskl tlačítko a na velké obrazovce v místnosti se objevil obraz jeho poskoků, Jacka, Keegana, Tracy a Zacka.
"Copak se děje?" zasyčel Kaarme.
"Můj mistře, jsme na Nebeském oblouku. Čekáme na rozkazy," řekl Keegan.
"Výborně. Vyčkejte tam. Zatím prozkoumejte okolí a zjistěte, kde je Rayquaza. Konec," řekl Kaarme a zavěsil. Pak se otočil ke Kennethovi. "Cože jsi mi to chtěl?!"
"Můj pane… četl jsem si historické spisy Hoennu… a tam se píše," začal Kenneth a vytáhl nějakou knihu, "že kdysi, když byl Hoenn v ohrožení a Groudon s Kyogrem spolu válčili, tak se objevil jeden člověk, který se obětoval, aby požádal Rayquazu o pomoc. Obětoval za to svůj život. Poté zastavil Groudona s Kyogrem a jejich duše, jejich sílu uzamknul do červené a modré koule. Groudon s Kyogrem se ukryli na neznámých místech, aby je už nikdo nenašel. Pak už o Rayquazovi nikdo neslyšel. Traduje se však, že než Rayquaza zmizel, dal potomkovi toho hrdiny náhrdelník se smaragdem na znamení loajality. Řekl, že až ho bude Hoenn potřebovat, tak se vrátí, pokud prokáže, že ten smaragdový přívěšek stále má u sebe. Chápete, můj pane? Jen ten člověk dokáže Rayquazu přivolat… a jak ho najdeme?"
Kaarme polkl. Začala se mu vařit krev. "Jsou to jen blbý žvásty! Ale jestli, to tak je, tak vyšlu své služebníky, aby toho člověka našli!" vyštěkl Kaarme. Pak zamumlal: "Stejně Hoenn padne," a vzteky převrhl hořící svíčku, která stála na stole. Ta spálila vlaječku s vodorovnými pruhy - modrým, světle zeleným a červeným. Byla to Hoennská vlajka.
***
"Promiňte, že vás přerušuji, ale kdo z vás je trenérem stadionu? Chtěl bych se s ním utkat o odznak Hoennské ligy!" řekl Ryan nahlas. Tate a Líza se ohlédli.
"A hele, vyzyvatel! Vítejte!" řekl Tate.
"Dlouho jsme tu žádného neměli!" usmála se Líza.
Ryan se podivil. Jak to, že na něj mluví oba? Trenérem stadionu snad může být jen jeden, pomyslel si. Pak řekl nahlas: "Kdo je tady trenérem stadionu? Pokud jste to vy, s kým budu zápasit?"
"S námi přece," řekl Tate.
"Ano, s námi," řekla Líza.
"Cože? Tohle nechápu. Já myslel, že trenér stadionu je vždy jen jeden!"
"To ano, ale náš stadion je tak trochu jedinečný," řekl Tate.
"Jedinečný," kývla Líza.
"A v čem, smím-li se zeptat?" ptal se Ryan. Rin se uchichtla, aniž by to Ryan poznal.
"Protože to bude dvojitý zápas!" řekl Tate.
"Každý povolá dva Pokémony naráz!" řekla Líza.
"Tak dva naráz? To je výzva!" usmál se Ryan, "ale jak se mnou chcete zápasit, když vaši Solrock a Lunatone jsou vyčerpaní?" zeptal se.
"To je maličkost," kývl Tate.
"Máme tady léčící stroj. Za chvíli budeme připraveni!" řekla Líza.
***
"Zápas mezi vyzyvatelem Ryanem Conollym z Littlerootu a trenéry stadionu Tatem a Lízou z Mossdeepu! Obě strany se rozhodly pro dvojitý zápas! Každá strana povolá dva Pokémony najednou! Zápas skončí, pokud budou oba Pokémoni jedné strany poraženi! Trenérům stadionu, stejně jako vyzyvateli není povoleno střídat Pokémony. Zápas je tímto zahájen," oznámil rozhodčí a mávl praporky.
"Solrocku, do boje!" hodil ball Tate.
"Lunatone, jdeme na to!" hodila Líza ball a oba Pokémoni se už vznášeli ve vzduchu, čekaje na soupeře. Ryan se zamyslel. S psychickými Pokémony ještě nezápasil a ještě k tomu se dvěma zároveň… Musel by improvizovat.
"Tak dobrá, jdeme na to! Glaceone, pojď!" modrý liščí Pokémon se objevil na zápasišti.
Druhý Pokémon byl největším překvapením. Byl to totiž Onix. Rin si sedla na lavičku a pozorovala, co se bude dít.
"Solrocku, slunečný den!"
"Lunatone, zmatení!"
"Onixi, dračí dech! Glaceone, ledový paprsek!"
Zápas začal. Solrock se roztočil a na zápasiště začalo svítit slunce. Onixův dračí dech se minul účinkem, protože ho Lunatone silou mysli obrátil proti němu. Ovšem Glaceon měl úspěch. Modré mrazivé blesky trefily Solrocka. Jenže ho nezamrazily, protože slunce svítilo tak ostře, že led ihned roztál.
"Výborně! A teď Solrocku, plamenomet!"
"Lunatone, budoucnost!"
"Pozor! Onixi, ochraň Glaceona!" zasáhl Ryan. Věděl, že teď bude Glaceon zranitelnější. Solrock vychrlil plameny a Onix rychle zasáhl. Zaštítil Glaceona vlastním tělem a plameny mu ani moc neuškodily. Potom mu ustoupil a Glaceon zkusil znovu mrazivý útok, tentokrát na Lunatona. Jenže zase neuspěl, nepodařilo se mu ho zamrazit.
"Vedeš si dobře, Ryane, na to, že zápasíš takhle poprvé. Ale tvoji Pokémoni nejsou sehraní, protože tak nikdy nezápasili!" usmála se Líza.
"Přesně," kývl Tate, "teď uvidíš skutečnou sílu. Plamenomet!"
"Kryj ho, Onixi!"
"Velká chyba! Tenhle plamenomet totiž nepůjde přímo. Lunatone, psychiku!"
Solrock opět vychrlil plameny, Onix opět zakročil, ale než ho plameny zasáhly, tak udělaly oblouk a zasáhly Glaceona. Ryan si totiž nevšiml Lunatona, který myslí ovládal plameny. Glaceon ležel na zemi a těžce se zvedal.
"Ale ne! Glaceone, vzchop se, prosím!"
"Ten už dlouho nevydrží," zamumlal Tate. Ryana začala opouštět naděje.
"Onixi, použij dračí dech!"
"Aha, tak on se nechce vzdát! Lunatone, kosmickou sílu!"
"Sluneční paprsek!"
Glaceon pořád ležel na zemi, ale nebyl mimo a nabíral síly. Onix vypustil zelený paprsek z tlamy. Solrock začal zářit, ale… nezaútočil. Slunečný den skončil předčasně. Onixův dech zasáhl Lunatona, který se snažil posílit obranu.
"To snad není možný! Lunatone, použij psychovlnu!"
"Onixi, pozor! Použij kamenomet!"
Všechno bylo marné. Onix švihl ocasem, ale zasáhl ho Solrockův paprsek. Jenže potom Glaceon vstal, popadl veškerou energii a silou svého mrazivého dechu zamrazil Solrocka, který spadl na zem. Onix se svalil na zem. Sluneční paprsek ho připravil o všechny síly. Půlku vítězství měl už Ryan v kapse.
"Solrocku, vrať se. Bojovals dobře," ocenil Pokémona Tate.
"Ty taky, Onixi," odvolal ho Ryan.
"Takže Glaceon v sobě objevil blizard? No, tak to začíná být zajímavé. Ale Lunatone se nevzdá. Použij psychiku!"
"Glaceone, použij stínovou kouli!"
"Cože??" zhrozila se Líza. Telepatická síla Pokémonského měsíce se míjela účinkem, protože ho trefila koule temnoty.
"Tak to teda ne! Nárazový útok! Vyhoď toho Glaceona do pole poražených!"
"Ledový paprsek!"
Lunatone okamžitě přešel do ofenzívy. Rozletěl se velkou rychlostí, ale netrefil Glaceona, protože upadl, stejně jako jeho parťák. Byl zamražen.
"Oba Pokémoni trenérů stadionu nejsou schopni dalšího boje! Vítězem je vyzyvatel Ryan Conolly!" oznámil rozhodčí. Ryan se zaradoval a zároveň se mu ulevilo. Už jen jeden odznak a může do ligy!
"Ryane, bojoval jsi statečně," řekl Tate.
"To zaslouží odměnu," řekla Líza. Oba mu předali půlku odznaku. Myšlenkový odznak měl tvar srdce, jednu půlku černou a druhou bílou.
"Děkuju vám moc," usmál se Ryan a vrátil Glaceona. Už byl jen krůček ke svému vysněnému cíli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama