66 - Christopherova temná minulost

26. února 2013 v 8:00 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Connor už uslyšel kroky. Zack se blížil čím dál víc. Jenže… když byly kroky nejblíž, tak najednou odešly jiným směrem. Connor si oddychl.
"Je pryč… To bylo o vlásek," zamumlal.
"Cože to bylo?" ozval se Codyho hlas. Connor zvedl hlavu a čekalo ho nemilé překvapení. Byl to Cody a na sobě měl Connorovu bundu.
***
Torterra padl. Když už si Damion myslel, že na Metagrosse našel recept, tak zase použil magnetickou sílu, aby se mohl vznášet.
"Dobře, Metagrossi, vrať se," odvolal Christopher svého Pokémona a chystal se odejít.
"Ne! Počkej, prosím! Tohle je jen.. začátek!" zavolal na něj Damion a povolal Roserada. Christopher se ohlédl a povolal Metagrosse zpátky.
"Jak odvážné, povolat někoho, kdo nemá šanci. Už nic lepšího nemáš? V tom případě je konec…"
***
"Krucinál! Nemůžu vůbec na nic přijít! Xatu už to nevydrží!" řekl Darren. A měl pravdu. Tracy se ze stínového spoutání vytrhla a Xatu omdlel.
***
"Díváš se smrti přímo do obličeje! Neměl bys třeba prosit o milost, ha?!" řekl Cody a připravil si nůž. Connor sklopil oči.
***
"Zahyň!" řekl Christopher a povolal svému Pokémonovi, což byl Bisharp, ale Damion to nevěděl, Gilotinový útok.
"Mám tě!" zasmála se Tracy a chystala se Darrena napadnout.
"Teď umřeš, tak se tady moc nesměj!" řekl Cody a zaútočil.
Jenže…
Odkudsi začal vát silný vítr a Tracy se stěží udržela na větvi.
Na Codyho skočilo něco velkého, s černým pláštěm, což byl Gliscor, takže Cody neviděl nic.
V útoku Bisharpa zastavil prudký plamenný útok.
"Kdo k čertu jsi?!" zeptala se Tracy. Na strom skočil kluk starý asi jako s Damion se světle zelenými vlasy a zelenýma očima.
"Spojenec Hoennu," řekl.
"Pomooc! Dejte tu věc ze mě dolů!!" hulákal Cody.
"Jsme elitní trenéři…," ozval se ženský hlas za Connorem.
"Sinnohu!" řekl chlápek, který skočil k Damionovi. Nejvýraznější na něm bylo jeho velké červené afro na hlavě.
Christopher se podíval na soupeře se zájmem. Proti němu stál ohromný Magmortar.
Magmortar? Asi jsem blázen… tohohle elitního trenéra znám! To afro… vzpomínám si, že tenhle chlápek se znal s tátou, pomyslel si Damion. "F-Flint? To je Flint, z Elitní čtyřky Sinnohu!" řekl nahlas. Chlápek s afrem se na něj otočil a široce se usmál.
"Už budeš v bezpečí, Damione. Já se o tohle kluka postarám," řekl Damionovi.
On si pamatuje moje jméno! To je úžasné, pomyslel si Damion.
"Dávejte si pozor, Flinte! Tenhle hlupák používá vysoce silné ocelové Pokémony a dokáže i vyvážit slabost proti ohnivým typům! Měl byste být opatrný!" řekl Flintovi.
"Takže Flint… to je tvé jméno? Metagrossi, použij zábleskový kanón!" řekl Christopher.
"Použij plamenomet jako protiútok!"
Metagross vystřelil oslepující světelný paprsek, ale Magmortar vyslal plameny, které útok zneškodnily.
"Jsi překvapenej, co?" řekl Flint směrem k Christopherovi. Pak se otočil na Damiona. "Jsi přesně takový, jak o tobě vyprávěl Palmer."
"Co? Vy znáte mého otce?" podivil se Damion.
"Ovšem. Všichni elitní trenéři se navzájem znají. Palmer si z tebe chtěl udělat řádného nástupce. Hodně se mu podobáš," řekl Flint.
"V-vážně?" Damionovi se roztřásl hlas, "a… a pro… proč jste sem přišel?"
"Byl to příkaz od nejvyššího vedení. Sinnoh a Hoenn byli spojenci už od dávných časů. Aaron, ta nová holka, Berthina vnučka a Lucian šli pomoci ostatním," vysvětlil Flint.
***
"Jsi v pořádku?" zeptal se zelenovlasý kluk. Po boku měl obrovskou zelenou vážku Yanmegu.
"Jo… myslím, že jo. Kdo jsi?" podivil se Darren. Netušil, že by jim na jeho misi někdo pomohl.
"Jsem Aaron, člen sinnohské Elitní čtyřky. A přišel jsem právě včas, tuším. Možná si to netušil, ale nejste v tom boji sami!" usmál se mladík na Darrena. Ahá! Už to chápu! Lady Tamara je sem poslala za námi. Zachránila nám zadky! Za to jí budu nadosmrti vděčný, pomyslel si Darren.
Tracy se na nového protivníka podívala s opovržením. Takový malý prcek jí přece nebude stát v cestě! "Takže Sinnoh je na straně povstalců, jo? No jen počkejte, budete rozprášeni, až tohle všechno skončí!" zabručela Tracy a začala hrát na flétnu.
"Dávej si pozor! Dokáže si pomocí flétny hrát s tvou psychikou!" varoval Aarona Darren. Aaron na něj mrkl.
"To bude hračka! Yanmego, použij vzdušnou čepel!" řekl Aaron. Yanmega vytvořila rychlým pohybem svých blanitých křídel doslova uragán, který dokonce přesekával stromy. A k Tracyině smůle jí vítr rozlomil flétnu vejpůl. Darren se chytil kmene stromu, aby ho vítr neodnesl a jen zíral. Používá vzdušný proud jako obranu proti zvukovým vlnám. A nejen to! Také je to smrtící útok. To znamená, že útočí a zároveň se chrání. Jak chytré, pomyslel si Darren.
***
Zack se procházel kolem řeky a sledoval, jestli neuvidí Connora. Ale zdá se, že byl pryč.
"Nevidím ho. To znamená, že ho Cody asi sejmul," zasmál se Zack.
Opak byl však pravdou. Cody tancoval okolo a výhled mu zakrýval Gliscor. "Pomoooc! Dejte tu zatracenou kreaturu ze mě dolů! Kruci!" nadával Cody a snažil se létajícího škorpióna ze sebe setřást.
"Tak vzdáváš se?" zeptala se dívka, která se najednou objevila na scéně. Měla tmavé vlasy, kratšího střihu, zelené oči a nosila brýle. Gliscor seskočil z Codyho hlavy a skočil k dívce.
"Nikdy!" zahřměl Cody. Connor si dívky všiml.
"Hele, nebylo vás víc?" zeptal se, "a kdo vlastně jsi?!"
"Jo, to bylo, ale ostatní šli na pomoc jiným, protože to nezvládli! A k tamtomu… jsem členka sinnohské Elitní čtyřky. Jmenuji se Monica a jsem vnučkou Berthy. Babička odešla loni do důchodu, tak jsem jí nahradila. Flint, Aaron a Lucian jsou jinde," odpověděla dívka.
"Hele, poslouchej! Tihle nepřátelé nejsou nějaká ořezávátka!" Connor nastražil nos, "pozor, za tebou!" Dívka se ohlédla. Spatřila Zacka, který na ni okamžitě zaútočil. Začala křičet, ale Zack jí zacpal pusu rukou.
"Ale tohle ne, zlato! Tohle nedopadne dobře!" zasmál se.
Connor se třásl a stále seděl pod stromem, ale nemohl se pohnout.
"Co je tohle za hňupy?" zeptala se Monica.
"Je celá tvoje, Zacku. Skoncuj to s ní!"zasmál se Cody. Connor si teď něčeho všiml… Ta pozice… už jsem ji viděl, pomyslel si.
,Kde je ten druhý?'
,Baf. Nehledáš někoho, prcku?'
"Aha! To je ono! Dávej si pozor! Chystá se proniknout do tvého těla a spojit se s ním!" ozval se Connor. Monica polkla.
"Je příliš pozdě!" zachechtal se Zack. Ale… dívka upustila ball a z něj vyskočil černý Hippowdon, který použil písečný útok Zackovi přímo do očí
"Kruci!! Nic nevidim! K čertu!!" nadával Zack.
***
Zack se bouchnul hlavou o strom jak nic neviděl a na hlavě měl ošklivou ránu. Cody se okamžitě rozběhl k němu.
"Co?" divila se členka elitní čtyřky. Cody Zacka do těla doslova absorboval.
"To bolí… nech mě si chvíli odpočinout, prosím," zamumlal Zack.
"Ty jsi tak ubohej, Zacku," řekl Cody.
"Co se tu děje? Co je to za hňupy?!" divila se dívka.
"Tohle je jejich nejnebezpečnější schopnost. Dokážou sdílet jedno tělo a tak pomoci jeden druhému… taková symbióza," vysvětlil jí Connor.
"Chachacha. Nic lepšího nemáš než pitomýho Hippowdona?!" zasmál se Cody. Nejsem obvykle ten, který ovládá hlavní tělo. Je to těžký se takhle pohybovat, pomyslel si a vrhl se s nožem v ruce na dívku. Na nějaký Pokémoní zápas ani nepomýšlel, byl naprosto chladnokrevný. Dívka se nadechla.
"Hippowdon, vím, že je to asi špatné a ošklivé, ale musíme to udělat! Písečnou hrobku!" řekla Monika. Hippowdon vypustil ohromné množství písku na Codyho, který se rychle "slepil" a ztvrdl.
"Je po všem," řekla. Connor si oddychl.
***
Darren se rozhlížel po okolí. "Musí být někde tady…," zabručel.
"Nebo se taky vzdala," usoudil Aaron.
"Fajn. Tak mi vysvětli, oč tu vlastně jde, když jsem tu nový," řekl Aaron.
"Takže… Dokáže jen pomocí flétny neuvěřitelné věci. Manipulovat s lidmi, manipulovat s Pokémony… každý Pokémon jí poslechne. A když je soupeř natolik psychicky vyčerpaný, zneužije jeho zbraň a zaútočí. Je typickým příkladem útočníka na dálku. Tvůj útok jí vystrašil, tak proto ustoupila. A je to teď dva na jednoho."
"Takže zvuk…," zamumlal Aaron.
"No jestli chceš slyšet můj názor… tak si myslím, že máme ohromnou nevýhodu. Až se jí to bude hodit nejvíc, tak zaú…"
"Promiň, ale já tě žádal pouze o popis situace a ne o tvůj názor. Nikdo si ze mě nebude dělat srandu. Yanmego, připravena? Použij ostrý vítr!"
Yanmega začala mávat křídly jako blesk. Mezitím Tracy posbírala zbytky flétny a zkusila ještě něco zahrát, ale nestihla to. Vzdušný útok Yanmegy byl natolik ostrý, že pokácel stromy v okruhu několika metrů. A Tracy zde nalezla svůj konec, rozmačkaná jedním z nich.
"Je po všem," usoudil Aaron.
"Pane jo… to je síla," divil se Darren.
***
"Heracrossi, volím si tebe!" hodil Damion ball se svým hmyzákem. Flint si ho změřil pohledem. Christopher a Metagross se na ně dívali s opovržením.
"Použij bušivý útok!" přikázal Heracrossovi Damion. Heracross se rozletěl vstříc nepříteli, jenže Magmortar ho zastavil.
"Ne, Damione. Heracross by proti Metagrossovi neměl sebemenší šanci. Nech to na mě, prosím," řekl Flint.
"No tak dobře, ale dávejte si pozor!" řekl mu Damion.
"Ahá… takže Flint z elitní čtyřky? Přesně to jsem si myslel, že proti mně bude bojovat někdo s typovou výhodou, co? Metagrossi, kulometný úder!"
"Magmortare, kouřový útok!"
Metagross se jako blesk vydal do útoku, jenže Magmortar zakašlal a všude byl tmavozelený kouř, který Metagrossovi bohužel neublížil, ale aspoň zablokoval jeho útok.
"Hlupáku. Myslíš, že mě porazíš tak snadno?" usmál se Christopher, "Metagrossi, kladivovou paži!"
"Magmortare, teď ustup. Infernape, zemětřesení!" Flint povolal opičáka s plamennými "vlasy". Země se začala otřásat a Christopher a Metagross byli v pasti, zasekli se v prasklinách.
"Kamenná hrobka!" Magmortar vystřelil kameny a nepřítel byl v pasti, jako kdysi, když Jack zajal ostatní…
"J-je po všem?" zeptal se s třesoucím se hlasem Damion.
"Nevím… to se brzy dozvíme," odpověděl Flint.
***
"Kris!! No tak, zastav prosím!" volal Ryan, ale marně. Kris mu pořád unikala a chechtala se jak malá. Ale proč? Co se s ní stalo? Takhle by přece normálně nejednala, usoudil Ryan. Před nimi se objevila velká jeskyně, kam Kris zamířila. Ryan se opatrně vydal stejným směrem.
"Quilavo, volím si tebe. Pomůžeš mi aspoň osvětlit trochu tuhle jeskyni," řekl Ryan a hodil ball. Quilava se nažhavil a díky světlu plamene Ryan aspoň trochu věděl, kam jde. Tak se tedy vydal hloub a stále volal: "Kris! No tak, ozvi se, prosím!" Ale žádná odpověď, jen smích…
***
Temnotu mám docela rád… Koneckonců byl jsem v ní vychován… Byl jsem zavřený v jakési kobce a nic nedávalo smysl. Celé dny jsem jen přemýšlel o smyslu života a koukal do země. Čas od času mi malým otvorem v mřížích dávali jídlo. Nechápal jsem to. Proč mě zavřeli? Proč s tím má matka a můj otec souhlasili? Na chvíli jsem přestal přemýšlet a dostal jsem do sebe tu obvyklou odpudivou potravu. Chovali se ke mně jako k divokému zvířeti, které chtěli zkrotit a chytili ho do kotce… Ale v tom všem jsem nebyl sám. Společnost mi dělal malý Pokémon, kterého mi dali, abych nebyl tak sám. Říkal jsem mu Pawniard. Trávili jsme spolu dlouhé hodiny, ale pořád jsme byli zavření. Denní světlo k nám nikdy neproniklo…
"Proč? Co jsem udělal špatného, že jsem tady zavřený? Nerozumím tomu… proč já…," řekl jsem.
"Pawniard, pawn!" řekl mi Pawniard ve snaze mě uklidnit.
"Pawniarde… myslíš, že je nad námi někdo, kdo nás sleduje? Někdo, kdo ví všechno? Třeba by mi řekl, proč se mi tohle děje…"
Najednou se objevilo prudké světlo. "Kdo je to?" zeptal jsem se a zakryl jsem si oči.
"Na tom nesejde, kdo. Pojď ven!" řekl hluboký hlas a dveře klece se otevřely.
"Christophere… proto jsem přišel. Svolal jsem všechny… budeš bojovat za náš klan!!" řekl ten hlas. Ani jsem tomu člověku neviděl do tváře.
Můj klan… byl něco mezi nájemnými žoldáky a lovci Pokémonů. Nerozuměl jsem, proč to dělají, když je to špatné, ale ignorovali mě. Dokonce ani mí vlastní rodiče nebyli na mé straně. Prostě mě odklidili a dělali si svoje dál… Při posledním boji náš klan přišel o všechno. Všichni byli mrtví, jen mně se podařilo uniknout a ukrýt se. Byl jsem sám, opět sám, ale byl jsem na to zvyklý. Toulal jsem se po světě a přemýšlel o smyslu života.
Jednoho dne jsem přišel k nějakému jezírku, zahalenému v mlze. Kdysi jsem tu už byl. Rostly u něj krásné bílé květinky. Sehnul jsem se, abych si jednu z nich prohlédl.
"Proč kveteš zrovna tady?" zeptal jsem se. Neodpověděla. "Proč mi neodpovídáš?!" přidal jsem. Zase nic. "Tak a dost!" naštval jsem se, "ty na mě taky budeš kašlat?! No a co, můžu tě zašlápnout!!"
"To se mi líbí chlapče. Ta tvá nenávist vůči světu…," ozval se šeptavý hlas za mnou. Ohlédl jsem se. Stál tam černovlasý chlápek s výraznýma žlutýma očima jako had a oblečený do kimona. "Možná… jen možná… nemá život žádný smysl…," řekl mi.
"Kdo jste a co mi chcete?" zeptal jsem se bez okolků.
"Jsem Kaarme, chlapče. Už jsme se potkali. Byl jsem svědkem té tragédie, kdy celý tvůj klan vymřel… Pokud ale budeš na světě déle, třeba objevíš ten smysl…," pokračoval ve svém proslovu. Nevěděl jsem co říct. "Pojď, pojď se mnou… je čas jít… společně dokážeme neobyčejné věci… společně nastolíme ve světě nový řád!"
Tak to tedy bylo. Vzpomínám si na slova lorda Kaarmeho. Věřil, že všechno má smysl… Každý má důvod, proč na tomto světě je… A ten můj je bojovat za mého pána. Obětovat i život…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama