69 - Vítězství

28. února 2013 v 18:55 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryan padal dolů. Celý jeho život mu probíhal před očima. Kdyby se na tuhle cestu nevydal, nemuselo by se nic takového stát, pomyslel si. Ne. Kdyby se na tuhle cestu nevydal, nezjistil by nic o své bývalé lásce Barry, nepotkal by nové přátele, jako Candice a Damiona… Ale aspoň by teď nemusel čelit jisté smrti… nebo, že by… ne! Rozhodně se jen tak nevzdám a nezemřu, pomyslel si a zachytil se větve.
***
Grovyle se oklepal. Pořád čelil tváří v tvář Marshtompovi. Tak to ne! Pomstím svého trenéra, pomyslel si Grovyle a zrudl vzteky. Pohltilo ho bílé světlo a pak… Vyrostl, zesílil. Teď to byl obrovský ještěr s ocasem jako palmovou větvičkou a šesti "semínky" na zádech. Skočil přímo ke Kris a použil listovou čepel… bylo mu už všechno jedno… přiložil jí ke krku… jenže… Kris zničehonic omdlela… ještěr vyvalil oči. Běžel k Marshtompovi a snažil se ho zeptat, co se stalo. Ale ani ten netušil nic.
Na druhé straně se ozval hlas. "Halóóó? Je tam někdo?!"
"Skeptááájl!" řekl ještěr. Mělo to znamenat "Jsem tady!"
Na druhé straně se objevil muž s fialovými vlasy, v červeném a s tónovanými dioptrickými brýlemi. Po boku mu stál Alakazam. Byl to Lucián ze Sinnohské ligy.
"Skeptááájl!!!" řekl Sceptile a snažil se vysvětlit Luciánovi, co se děje. Ten tomu nerozuměl, zato Alakazam ano. A pak poslal myšlenkovou vlnu.
"Ach tak… už rozumím… ty patříš Ryanovi, že? A on je v té díře? Alakazame, zaměř se tam dolů a pomocí psychických vln zjisti, zda je tam něco živého!" přikázal Lucián. A skutečně… Psychický Pokémon něco zjistil. A pak se ozval hlas, prosící o pomoc. Sceptile se rozzářil. Ryan žije!
"Výborně. Alakazame, pomocí telekineze ho vytáhni ven!"
"Alakazam!" souhlasil Alakazam a začal se tvářit, jako by si na něco chtěl usilovně vzpomenout. Ryan se vznášel a Alakazam ho položil opatrně vedle Kris.
Lucián skočil na druhou stranu. "Alakazame, dobrá práce. Teď si odpočiň," pochválil psychického pomocníka a odvolal ho. Pak se otočil k Ryanovi. "Co se to tu stalo? A co to děvče?"
"Kris… Kris… ona… Grovyle… ahhh…," vyblebtal Ryan a omdlel. Byl celý špinavý, zakrvácený a bez jedné ruky. Ale byl stále naživu.
"Neboj… všechno bude dobré, chlapče… nechám tě teleportovat do sídla Aliance, kde se o tebe postarají. Budeš určitě v pořádku. A to děvče také," usmál se Lucián.
***
Jenže na velitelství Aliance teď vládla velmi ponurá atmosféra. Vlajku Aliance před základnou nahradil prapor Bílého hada a uvnitř základny byli členové uvězněni v podzemí. Na zadním dvoře budovy bylo teď zřízeno popraviště… ale dosud nikdo ještě popraven nebyl. Nicméně předáci Aliance v čele s Tamarou byli právě odváděni sem…
"Tak, jaké je vaše poslední přání?" zeptal se sladce Kaarme.
"Abys zaplatil za své zločiny, ty jedovatý hade, to si přeju!! Jednou tě svrhnou, ať už to bude kdokoliv, ale stane se to! A pak už z tebe nebude nic! Jen ubohá troska!" vyprskla Tamara.
"Oh, jistě?! Možná… Majore, připravte se!" dal Kaarme povel. Už bylo dokonáno, jenže… BUMMMMM! Ozval se podivný rachot.
"Co to je?!" řekl znechucený Kaarme.
"Nemám tušení, můj císaři," řekl Fowler. Jenže brzy to sám zjistil. Na dvůr vtrhla skupinka ozbrojených mužů v tmavomodrých uniformách. Speciálního komanda Hoennské armády. Okamžitě se vrhli na Císařskou gardu a bez jediného výstřelu… byli zadrženi.
"Co to…?!"
Tamara se usmála.
"Jménem Hoennského senátu jste zatčen, můj pane," ozval se povědomý hlas. A byl to jednooký plukovník von Kahlenberg. Bylo rozhodnuto.
"Vy?! Co vy tady děláte, k čertu?! A co tihle chlápci? Dělají pro mě, jsou má osobní stráž!" syčel Kaarme.
"Pletete se, císaři. Ve skutečnosti to byli členové kontrarozvědky. Měli jsme vás neustále pod kontrolou. Každý váš plán, každý váš pohyb," usmál se Kahlenberg a mrknul svým jasně modrým okem na Tamaru. "Spoutejte ho!" zbytek Kahlenbergových mužů se vrhl na Kaarmeho…
"Jauu! Co to děláte?! Pusťte mě!" zuřil císař.
"Teď budete předveden před soud, kde se rozhodne, jak zaplatíte za své zločiny," ozval se hlas senátorky Brayové, která právě přijela na kolečkovém křesle do místnosti.
"Cože?! Už jsem s vámi jednal a… chtěla jste s Říší spolupracovat… a…"
"Omyl. Jen jsem chtěla zjistit, co máte v plánu. Odveďte ho!" řekla senátorka a stráže odvedly Kaarmeho pryč…
"Tohle neskončilo! Jednou přijde den, kdy se budete topit ještě ve větší krizi, to vám slibuju! Já se vrátím! A pak už vám žádná špionáž nepomůže!" řekl Kaarme. Stráže ho chtěly odvést pryč… jenže… Kaarme upadl, začal se třást a pak… bezvládně ležel na zemi.
"Co to?!" divila se senátorka.
"Co když je to nějaký trik?!" namítl Archie, "ten slizoun už nám natropil průšvihů dost a teď tady bude hrát mrtvýho brouka?!"
"Podívám se na to. Koneckonců jsem lékařka. Kdyby se mi něco stalo, tak utečte!" řekla Tamara a přistoupila k bezvládnému tělu císaře. Dotkla se ho, pak začala něco zjišťovat a nakonec prohlásila: "Je po všem. Kaarme je mrtvý."
"Mrtvý? To přece není možné! Vždyť jste sama viděla, že jsme mu nijak neublížili… ani netrpěl žádnými nemocemi, co mi říkali moji lidé, co mu sloužili… nechápu to…," divil se Kahlenberg.
"To zjistíme po pitvě. Odneste to tělo!" řekla Tamara a pár lidí v bílém přehodilo přes císařovo tělo černou plachtu a odneslo ho pryč. "Plukovníku, senátorko. Běžte do Rustbora a oznamte, že je po všem. Císař je mrtev, dny Hoennské Říše jsou u konce. Řekněte, že veškerá nařízení, které císař vydal, se ruší! A všichni, kteří s císařem spolupracovali, budou potrestáni!"
"Jak si přejete madam," řekl Kahlenberg a spolu se senátorkou odešel.
***
Mezitím v hlavním městě…
Kenneth se podíval z okna. A uviděl to, čeho se obával nejvíc. Lidé se dobývali dovnitř sídla. Že by snad byl konec?! Jeho největší obavy se naplnily, když k němu přišel jeden říšský důstojník v černé uniformě.
"Lord Kenneth? Mám vám předat toto psaní," řekl a pak si vzal nějakou pilulku, spolkl ji a... padl k zemi. Kenneth vyvalil oči. Rychle rozbalil obálku a začal číst.
Drahý Kennethe,
Pokud čteš tento dopis a já jsem se nevrátil, tak je konec Říše a já jsem musel použít tajnou zbraň. Nyní skryj svou identitu a uteč do vyhnanství. Za budovou na tebe čeká loď, která tě odveze daleko od Hoennu. Až přijde čas, tak se naplní má slova a pak se zase vrátím. Nechal jsem ti něco v tamhle té ampulce. Ber to jako dárek ode mne. Jednou přijde náš čas!
Tvůj starý mistr
Kaarme
"NEEEEEEEE! Mistře!!! Neeee!" řval Kenneth jako malý kluk. Tak si tedy na sebe vzal černý plášť, přes hlavu si přetáhl kápi, ampulku dobře ucpal a dal si jí do kapsy.
Prolezl budovou a vylezl ven zadním východem a spatřil malé plavidlo.
"Kdo jste?!" zeptal se námořník tajemného cizince.
"Jsem tu podle posledního rozkazu císaře," řekl zakuklenec Kennethovým hlasem.
"Ahá, takže ty jsi ten jeho sluha?! Hehe… na tvou hlavu je vypsána velká odměna! Jen počkej, co mi na to řeknou v Alianci… hahahaha!"
Zakuklence to dopálilo. Shodil chlápka do moře. Ten se začal topit... Kenneth popadl volant a nahodil motory. A od té doby ho nikdo nikdy neviděl…
***
Ryan pomalu procital. Ležel na lůžku v nějaké nemocnici. Hlava už ho tolik nebolela a rány se mu zahojily. Jediné, co připomínalo jeho pád byla drobná jizva nad pravým okem. Pravou ruku měl zpátky a zdálo se, jako by byl úplně v pořádku.
"Ah! Vítej zpátky, Ryane. Všichni se o tebe báli! Už tři dny jsi nebyl vzhůru," ozval se hlas. Byl to Damion!
"Co?! Damion…? To je zvláštní, měl jsem zvláštní sen… že jsme pronásledovali únosce Kris a…,"
"To nebyl sen, kámo," mrkl na něj blonďák.
"Aha… a co ostatní, co se s nimi stalo?" divil se Ryan. Jako odpověď se otevřely dveře jeho pokoje a dovnitř vstoupil Darren, Wyatt, Connor s Growlithem a Chad.
"Ahoj, Ryane. Slyšeli jsme, že jsi vzhůru, tak jsme přišli. Jak ti je?" usmál se Darren.
"Docela už dobře… a co vy? Co se stalo s těmi únosci?"
"Jack je minulostí," ozval se Chad, "spadl kamsi hluboko. Nejspíš už je pryč."
"Ten pavouk Keegan také. Málem mě zabil, ale s pomocí mých Pokémonů… jsem ho porazil," řekl Kenneth. Pak si sundal triko a všichni uviděli strašlivou jizvu po zásahu šípem. "Je to jen jizva, nic víc," oznámil Wyatt.
"Zack je taky poražen… udusil se v písku… když mě zachránila trenérka elitní čtyřky Sinnohu," řekl Connor.
"Ta sprostá Tracy taky. Byla to otrava, ale kdyby se neobjevil Aaron, byl bych už asi taky mrtvej," řekl Darren.
"A co ten pátý? Christopher?" zeptal se Ryan.
"Toho skolila jeho vlastní choroba… měl tuberu a nakonec omdlel… Dosud je na přístrojích ve stabilizovaném stavu…," oznámil Damion.
"A… co Kris?! Co se stalo s ní?"
"Všechno popořadě, Ryane. Má pro tebe nějaké překvapení, nebo tak. Nech si to na večerní oslavy," usmál se Damion.
"Oslavy?!"
"Jasně! Kaarme byl svržen. A vzniká nová Hoennská republika. Dnes večer se v celém Hoennu konají oslavy svobody, lidé strhávají všechno, co mělo s Kaarmem co společného. Taky to znamená, že Pokémoní trénink a soutěže jsou povoleny! Představ si to! Za měsíc se v Ever Grandu koná mistrovství světa!"
Ryan se usmál. "Vážně?! No to je skvělé, to mám radost."
***
Do Tamařiny kanceláře přišla Sandra. "Má paní, už máme výsledky… Kaa… ehm, císařovy pitvy. Je to zvláštní, ale byla to sebevražda."
"Sebevražda?! Proč by to dělal? To nechápu… Ale jak?!" divila se Tamara.
"Asi nechtěl padnout do našeho zajetí. Otrávil se, podívejte se sama!" řekla Sandra a dala Tamaře papíry.
"Hmm… tohle je tedy zajímavé… měl v zubu ampulku s cyankáli… a tu skousnul a tak se otrávil…"
"Co prosím?" zeptala se Sandra.
"Kyanid draselný. Je to silný nebezpečný jed, který se používá při pozlacování. Nebo taky na sebevraždy," vysvětlila Tamara.
"Aha. Už vám rozumím, má paní. Přidáte se k oslavám?"
"Ne, děkuji. Nejsem typ, co rád oslavuje. Užij si to za mě, Sandro…," zamumlala Tamara.
"Ale vy tam musíte být! Plukovník Kahlenberg vám chce něco předat…!"
"No tak tedy dobrá," kývla Tamara.
***
Mezitím kdesi v tajemném úkrytu…
"Je po všem. Kaarme je mrtev. Myslel jsem si to. Neměl nás opouštět," řekl hologram nějakého chlápka, ze kterého byly vidět jen fialové oči.
"Škoda. Byl to dobrý partner…," ozval se jiný hlas patřící hologramu chlápka s červenými vlasy.
"Hm. Postarej se o něj a přines mi jeho prsten!" řekl chlápek s fialovýma očima jinému, který vypadal jako kříženec člověka s masožravkou.
"Podle rozkazu, můj pane," ozval se hlas.
***
Večer se v Rustboru rozpoutaly mohutné oslavy, vlastně nejen v Rustboru, ale v celém Hoennu. Létaly ohňostroje a lidé oslavovali návrat svobody. Ryan byl také rád, že se všechno vrátilo do normálu, ale pořád mu tady scházela jedna věc…
"No tak, Ryane, pojď, přidej se k nám!" popichoval ho Damion.
"Ne, díky… nemám náladu…," mávl Ryan rukou a vzal si sklenku džusu.
"To kvůli Kris? Ale prosím tě… je tu spoustu jiných věcí… podívej se, třeba tvůj Grovyle se vyvinul jen, aby ti pomohl! To je přece důvod k oslavě, ne? Podívej se na mě… taky vím, že tu Gabriella není, ale hlavu si z toho nedělám, protože vím, že jí uvidím na mistrovství… a co to tak řešíš…?" divil se Damion.
"No… chtěl jsem vidět, jestli je v pořádku. U toho vodopádu byla úplně divná… jakoby zlá. Nedávalo mi to smysl. Co to vůbec bylo?"
"Na to už doktoři z Aliance přišli," ozvala se Sandra, "byla v tranzu, pod vlivem nějakých podivných látek… ale už je v pořádku, nedělej si o ni starosti!"
"Když myslíte…," zamumlal Ryan.
Všichni se otočili k pódiu, které stálo na hlavním náměstí. Stál tam plukovník Kahlenberg, Tamara a senátorka Brayová. Dále tam byl Tabitha, Courtney, Archie a Shelly.
"Vážení obyvatelé Hoennu. Už nemusíte mít strach o svůj majetek, o své životy, o své Pokémony. Pátý červen bude navždy oslavován jako den osvobození ze spárů tyranského císaře. Nasadili jsme své životy a ani minutu jsme se nevzdali myšlenky svržení Kaarmeho tyranie. Velký dík patří zde lady Tamaře, která za pomocí Aliance na záchranu Hoennu řídila většinu operací. Chtěl bych jí předat, na znamení poděkování, tuto vlajku, která je zároveň novou vlajkou republiky," usmál se Kahlenberg a předal Tamaře prapor. Měl tři vodorovné pruhy, červený, zelený a modrý. V zeleném poli se třpytil oblouk bílých hvězd Aliance. "Hoenn je vám vděčný, m'lady," řekl Kahlenberg a políbil ji. Tamara praporem symbolicky zamávala.
"Ale to není všechno. Osud celého Hoennu ležel v rukou několika mladých lidí. Bitva mezi dvěma Pokémonskými giganty byla na spadnutí a zachránit nás mohl jedině dědic Rayquazova smaragdu, který se nakonec našel v mladé dívce, která pomohla celé naší zemi. Proto bych nyní chtěl předat Řád Zeleného draka první třídy Kristen Doyleové!" na pódium přišla Kris, v tmavomodrých šatech a s lesklými hnědými vlasy.
"Je mi ctí, slečno," řekl Kahlenberg, poklekl před dívkou a připíchl jí odznak Rayquazy, který zeleně zářil.
"Děkuji vám," řekla Kris a odcupitala pryč.
"Ale to není všechno. Situace se zdramatizovala a díky statečným trenérům Chadovi, Wyattovi, Connorovi, Damionovi a Ryanovi, byla Kris zachráněna. Za jejich hrdinské činy, jejich neústupnost, jim uděluji Řád Zeleného draka druhé třídy!"
Kluci se dostali do rozpaků, jako by se o nich mluvilo, jako o národních hrdinech…
"A nakonec. Počínaje dneškem jsou Archie a bývalí členové týmu Aqua a Courtney a bývalí členové týmu Magma zproštěni všech obvinění a jsou svobodní!" oznámila senátorka, "tak si užijte oslavy!"
***
Po bouřlivých oslavách se Ryan konečně vrátil do svého pokoje, který si pronajal v Pokécentru. Zítra se chtěl vydat do města Sootopolis, kde mohl získat osmý odznak a kvalifikovat se na mistrovství světa. Byl už unavený a chtěl se pořádně vyspat. A v pokoji na něj čekala Kris. Byla stejně krásná jako na pódiu.
"Kris? Ty jsi v pořádku? Tak jsem se o tebe bál!" vykřikl Ryan a objal ji pevně a zároveň něžně.
"Nic mi není. Byla jsem v tranzu… nevěděla jsem, co dělám… tohle bych ti nikdy neudělala, věř mi…," řekla mu dívka.
"Věřím ti," kývl Ryan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama