70 - Směr Sootopolis

28. února 2013 v 19:02 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Ryanovi začal protivně pípat jeho budík na PokéNavu a tím ho probudil. Vše bylo zase jako při starém. Převlékl se a vydal se dolů na snídani, ale před tím, než to udělal, vzal si zpět svých šest Pokéballů. "Třeste se před námi, trenéři Pokésvěta," zamumlal a usmál se. Dnes se chtěl vydat do Sootopolisu a získat poslední odznak, který by ho opravňoval k účasti na mistrovství světa, které letos hostilo město Ever Grande ve východním Hoennu. Měl teď velkou radost, že je vše tak, jak má být. Jen ho trápil jediný problém: Byl teď v Rustboru a Sootopolis byl stovky kilometrů daleko. Pořád nemohl přijít na to, jak se tam dostane, ale nejdřív usoudil, že bude dobré se nejprve najíst. Tak se tedy vydal do výborné francouzské bageterie, kde si koupil pár sladkých croissantů a šálek ovocného čaje.
"Dobrý ráno, Ryane. Nečekal jsem tě tady," ozval se Damionův hlas.
"Ahoj. Tak co, už ses rozhodl, jak dál?"
"Jasně. Vydám se získat osmý odznak, abych se dostal na to mistrovství! A copak tu děláš? Taky ti chutná francouzské jídlo?" usmál se Damion.
"No, spíš to byla jen taková náhoda. Jsem ale hrozně rád, že to všechno zase rozběhlo. Víš, soutěže a zápasy… No, tak ať vyhraje ten lepší. Asi je hloupost slibovat si, že se sejdeme ve finále, ale slibme si aspoň, že do toho dáme každý všechno!" řekl Ryan a natáhl ruku.
"Přijímám! Dáme do toho všechno!" usmál se Damion a stiskl ji.
***
Kris mezitím byla v Pokécentru a rozhodla se zavolat někomu, kdo jí mohl poradit, kdo jí ve všem rozuměl. Buď Alex, nebo Candie. Musím se rozhodnout, pomyslela si. Instinktivně vytočila číslo a na obrazovce se objevila tvář černovlásky s copy.
"Ahoj, Kris! Jsem tak ráda, že voláš! Copak se děje?" zeptala se Candice.
"Candie, nejdřív ti chci říct, že s nějakým Kaarmem si nemusíme dělat starosti. Zemřel, když se ho pokoušeli zajmout. Takže víš… mohla by ses vrátit k nám do Hoennu, abychom byli zase všichni tři pohromadě!"
"To je od tebe opravdu pěkné, že mi to říkáš, ale to nepůjde. Mám tady spoustu práce. Ale slyšela jsem, že se bude konat mistrovství světa v Hoennu. To určitě přijedu. Myslím, že všichni trenéři stadionů se přijdou podívat," odpověděla Candice. Kris se zakabonila. "Ale no tak, já za to nemůžu… moc ráda bych se k vám vrátila… nezlob se…," dodala Candice.
"Já se nezlobím… vážně," usmála se Kris, "jen teď mám ještě jeden malý problém…"
"Jaký? Povídej."
"Jde o Ryana… Zítra má narozeniny," řekla Kris.
"Tak mu v první řadě popřej i za mě. Že mu dám překvapení až se uvidíme. A jestli bys chtěla poradit… tak bys měla přichystat nějaké překvapení… a teď mě omluv, stadion volá… musím jít. Uvidíme se na mistrovství… doufám. Pa," řekla Candice a její obraz zmizel. Ach jo… tak tohle mi moc nepomohlo, pomyslela si Kris. Zkusím druhou možnost. Vytočila číslo do Johta, za Alex. Té měla říct mnohem víc.
"Zdravíčko, Alex!" pozdravila Kris s úsměvem.
"Ahoj, Kris," pozdravila Alex smutně. Měla kruhy pod očima a utrápený výraz ve tváři.
"Ježkovy oči, ty vypadáš! Co se stalo, propána?! To jsi začala trpět nespavostí, nebo tak něco? Co tě trápí? Nějaký… kluk?"
Alex se zachmuřeně uchechtla. "No, vlastně je to kluk. A nespala jsem...," na chvíli se odmlčí a v duchu počítala, "tři dny."
"A jejda… co se stalo? Někdo ti dal košem?" podivila se Kris s očekáváním srdcervoucího příběhu.
"Ne... je to...," Alex se odmlčela a z očí jí vyhrkli slzy. "Promiň, je to těžké," omlouvala se a hlasitě se vysmrkala.
"Jestli chceš, můžeš se mi svěřit, ale nemusíš, já tě nenutím… Vypadáš dost hrozně…," usoudila Kris.
"Já...," odmlčí se Alex. "Říct ti to můžu. Vlastně musím," opravila se. "Ale musíš to říct i Ryanovi, hlavně jemu," odmlčela se a znovu se vysmrká a marně se pokoušela si osušit oči. "Ashe postřelili Rakeťáci a... ačkoli se doktoři snažili, je v kómatu. Tak a je to venku…!" To už se dívka neudrží a rozpláče se na celé kolo.
Kris si přikryla ústa dlaní. "Propána! To jsem se neměla ptát… Neplač… určitě se vrátí, věřím tomu."
"T-to j-je do-dobrý. Rya-ryan by to m-měl vě-vědět…"
"Vyřídím mu to… buď si jistá… My jsme tu měli taky velké problémy."
"D-díky," Alex se zhluboka nadechne a pokusí se uklidnit. "Jaké?"
"To je taky dlouhá historie… militantní tyran Kaarme s plány ovládnout Hoenn, získat Rayquazu a vyhlásit světovou válku se nechal jmenovat císařem, převzal moc a jeho poskoci mě unesli a pak jsem byla v jakémsi tranzu. Kaarme mě potřeboval, protože jsem dědička Rayquazova smaragdu a já jako jediná ho mohu přivolat. Nakonec všechno dobře dopadlo…," vysypala ze sebe Kris.
"Páni," vydechne Alex. Její žal je proti tomu prkotina. "To je vážně strašné! Alespoň, že se nikomu nic nestalo. Jak jste na tom?"
"Jak jsem říkala, je po všem," začala Kris, "Kaarme spáchal sebevraždu. Hoennské soutěže a stadiony jsou opět otevřené a za měsíc se koná v Ever Grande mistrovství světa. A Ryan… jak ho znám, půjde co nejrychleji získat poslední odznak!" usmála se.
Alexis se slabě pousmála. "Že mu přeju hodně štěstí," pak si uvědomí, co Kris říkala o tom turnaji. To by potřebovala. Zmizet. "Že bych taky přijela?" nadhodí zlehka.
"To je na tobě. Je to za měsíc, tak budu ráda. Můžeš klidně s sebou i někoho přivést."
"Musím pryč, možná vyrazím dříve a někde se stavím...," rozvede to. Alexis.
"To Ryan… včera teď mám problém… zítra má narozeniny… a nevím, co bych mu mohla dát…"
"To je skvělé, blahopřeju mu, Kris," snaží se znít upřímně, ale v tuhle chvíli jí to moc nejde. Co sadu speciálních Pokéballů?" navrhla.
"Nezní to špatně! A když k tomu přidám něco sladkého… bude mě mít rád ještě víc!" zaradovala se Kris. "Díky!"
"Není zač," usměje se Alex. Krisin výraz ji potěší jako už delší dobu nic. "Určitě se mu to bude líbit."
"Tak fajn. Díky za všechno a drž se! Ahoj!"
"Budu. Uvidíme se na Mistrovství,ahoj," rozloučí se koordinátorka. Kris tedy položila telefon a sedla si zpátky ke svému stolu a začala jíst svůj sendvič k snídani. Přemýšlela, kam se teď vydat. Další soutěže se konají v Pacifidlogu a na Izabském ostrově. A podle všech zpráv se měl Velký festival konat ve Slateportu, až po mistrovstvím. Když dojedla, přiběhla k sestře Joy si vyzvednout zpět své bally.
"Tady je máš," usmála se sestřička, "všichni jsou v pořádku. A mimochodem, nejsi trenérka?"
Kris zavrtěla hlavou. "Proč se mě na to ptáte?"
"Protože mám každému trenérovi dát tuto brožurku, která se týká Hoennské kvalifikace na mistrovství světa a vlastně celého systému turnaje," řekla Joy.
"Nevadí, dejte mi ji," řekla Kris, "znám někoho, koho bude tato brožurka zajímat."
"Dobře," Joy předala Kris malou příručku. A k dívčině štěstí přišli zpět do Pokécentra Ryan s Damionem.
"Ahoj, Kris," pozdravil dívku Ryan a snažil se skrýt své pocity.
"Ahoj, Ryane. Něco pro tebe mám. Myslím, že to bude zajímat i Damiona," řekla dívka a předala brožurku Ryanovi.
"Pane jo… takže ještě kvalifikace? No, tak to se těším! Půjdu si to hned prohlédnout!"
Ryan s Damionem si sedli ke stolku a začali studovat brožurku. Stálo v ní:
Příručka pro trenéry o mistrovství světa v Pokémonu 2009
Milí trenéři,
Pokud si čtete tuto brožurku, tak se pravděpodobně chystáte na mistrovství světa, které bude letos hostí město Ever Grande ve východním Hoennu. Zde se utká nejlepších 32 trenérů z celého světa o titul mistra světa. V první fázi turnaje budou účastníci rozděleni do skupin po čtyřech, kde se utkají každý s každým ve skupině v zápasu tři na tři. Nejlepší dva trenéři postoupí do vyřazovací fáze, kde se zápasí v plném nasazení 6-na-6.
Nejlepší trenéři vzejdou z oblastních kvalifikací, které se konají v každé zemi zvlášť. Aby se trenér mohl zúčastnit kvalifikace, musí získat 8 odznaků příslušného regionu. Na následující stránce je popsán systém kvalifikace v jednotlivých zemích (Ryan otočil list).
Hoenn
Hoenn, jakožto pořadatel, má k dispozici nejvíce míst. Celkem 8 nejlepších trenérů z Hoennské kvalifikace se dostane do základních skupin mistrovství.
Kvalifikace v Hoennu proběhne 15. června 2009 ("Pane jo, tak to už je asi jen týden!" vykřikl Damion) ve Slateportu. Nejlepších 32 trenérů Hoennu se utká v zápasech jeden na jednoho a postupuje 8 nejlepších.
Ostatní státy (Kanto, Johto, Sinnoh, Unova)
Kvalifikace v těchto státech proběhne taktéž 15. června a na mistrovství se kvalifikuje 6 nejlepších z každé země. Kvalifikace se bude konat v Seladonovém městě (Kanto), Zlatoprutovém městě (Johto), Pastorii (Sinnoh) a Castepolisu (Unova)
Ostrovy Sevii a Pomerančové souostroví se zúčastní kvalifikace v Kantu.
Hodně štěstí!
"Jůů! Tak to se zdá, že budeme mít ještě hodně práce!" zajásal Damion.
"To máš pravdu, ale nejdřív musíme získat osm odznaků," řekl zasmušile Ryan, "a to znamená, že se musím dostat co nejrychleji do Sootopolisu."
"Aha… to já měl štěstí, koukej!" Damion vytáhl své pouzdro a v něm se třpytilo osm odznaků. "Ten osmý jsem získal ještě před tou krizí. Takže hurá do Slateportu!"
Ryan se zašklebil. Dokonce i jeho nejlepší kamarád má osm odznaků… Zajímalo by mě, jak je na tom Ash, pomyslel si.
"Kris, nevíš co je s Ashem? Kolik má odznaků? Moc rád bych se s ním znovu střetnul v rámci turnaje," usmál se. Krisin výraz ale říkal, že se něco stalo.
"Víš… on… Ashley nepřijde… podle toho, co mi vyprávěla jeho kámoška Alex… měl nehodu a byl postřelen… Je mi to líto…"
"Cože?! On je… mrtvý?!" Ryanovi se zastavil dech.
"Není… Ale udržují ho v umělém spánku a je záhada, zda se někdy probudí. Alex už ale přislíbila, že se na mistrovství přijede podívat."
"Oh… tak to je tedy špatné…," Ryan se zakabonil. Pak se otočil zpět na Damiona. "Nevíš, jak bychom se mohli dostat rychle do Sootopolisu?" Damion zavrtěl hlavou. "Ono to do Slateportu bude taky oříšek," namítl.
"No… myslím, že mám někoho, kdo nám může pomoci," usmála se Kris a vzala si do ruky Pokéball, "dovolte, abych vám představila mého pátého Pokémona, kterého jsem měla u rodičů ještě před začátkem mé cesty. Gardevoir! Tak pojď!"
Z Pokéballu vyskočil krásný Pokémon, vypadající jako štíhlá panenka. Měl červené oči a zelené "vlasy" a vznášel se.
"To jsem tedy vážně nečekal," Ryan vytáhl Pokédex. Ozvalo se: "-GARDEVOIR, CITOVÝ POKÉMON, VYVINUTÁ FORMA KIRLIE. DOKÁŽE SE SVÝM TRENÉREM VYTVOŘIT TAK SILNÉ POUTO, ŽE BY ZA NĚJ OBĚTOVAL ŽIVOT. DOKÁŽE TÉŽ ČÍST V BUDOUCNOSTI-"
Ryan a Damion chvíli civěli na Gardevoir, jakoby nevěděli, co má Kris v úmyslu.
"Kris? Co máš vlastně v plánu?" zeptal se po chvilce Damion.
"Myslela jsem, že by nás mohla do Sootopolisu teleportovat," usmála se dívka.
"Kris… nerad ti kazím iluze, ale Gardevoir by se mohla teleportovat na místo, které zná… A ty jsi tam s ní někdy byla?" otázal se Ryan.
Dívka se zakabonila. "No… vlastně ne… Ale jak se dostaneme na východní pobřeží co nejrychleji?" Ryan pokrčil rameny, zatímco Kris vracela Gardevoir zpátky.
"Já bych řešení měl," ozval se Damion, "zkuste HD!"
"HD??" Kris a Ryan se na sebe nevěřícně podívali. "Co to je?!"
"Přece Hoennské dráhy," odpověděl Damion, "taťka mi o nich povídal, že je to jedno z nejlepších spojení napříč Hoennem."
"Vlaky? Kdybych věděl, že po Hoennu jezdí vlaky, tak bych se nemusel tak trmácet pěšky…" usoudil Ryan.
"Ono to není tak jednoduché. Vlaky staví jen ve větších městech a asi by tě cestování vyšlo draho… a navíc bys nepotkal spoustu zajímavých Pokémonů a lidí, co myslíš?!" řekl Damion.
"Tak to s tebou souhlasím," kývl Ryan.
Celé odpoledne strávili u počítačové obrazovky a snažili se vyhledat vlakové spojení na východní pobřeží. Marně. Damion už začínal být lehce ospalý a Ryan přemýšlel, jestli se nedá do Sootopolisu letět. Ale to byla hloupost, protože letadla, která z Rustborského letiště odlétala, byla mezinárodní. Kris se někam vypařila a kluci neměli sebemenší tušení, kam by mohla jít.
"Nebylo by lepší jít na nádraží a zeptat se tam?" navrhl Damion.
"To by asi bylo," usoudil Ryan, "ale co Kris? Neví, že tam máme namířeno…"
"Neboj, napíšeš jí zprávu na mobil, ne? Pojďme!"
***
Došli na nádraží. Všude byly různé obchody, na zdech visely plakáty, oznamující nové prezidentské volby a z amplionů se rozléhalo informační hlášení v několika jazycích.
Ryan s Damionem se nejprve pokusili najít informace. Jenže žádná kancelář na nádraží nebyla… tak to riskli a vyrazili rovnou k pokladně.
"Dobrý den, co si přejete?" zeptala se mladá slečna za pultem v bledě modré halence s tmavě modrou kravatou s logem Hoennských drah.
"Potřebovali bychom zjistit, jak se nejlépe dostat na východ Hoennu. Liliové město, Pacifidlog, nebo něco podobného… potřebujeme se dostat co nejblíže Sootopolisu," dostal ze sebe Damion. Slečna se usmála a zadala pár dat do počítače.
"Tak to bych vám doporučila vlak TransHoennNight číslo 456 Kyogre, který odjíždí ve 21:50. Je to noční vlak, takže se nemusíte obávat, že zaspíte vaši destinaci. Končí v přímořském městě Porta Royal, ve kterém se můžete nalodit do Sootopolisu."
"Kolik by to stálo pro 3 osoby? V našem věku. Jedná se o mě, mého společníka a ještě jednu kamarádku," otázal se Ryan.
"Počkejte……," slečna zamrkala na obrazovku, "120 pokédolarů s trenérskou slevou."
"Dobře, vezmeme si je. Tři místenky do lůžkového vozu," řekl Ryan a vytáhl z peněženky dvousetdolarovou bankovku.
"Co? Zbláznil ses? To je hrozně drahý… můžeme vymyslet přece jiný způsob…," namítal Damion.
"No tak… je to jen jednou, ne? A potřebujeme tam být co nejdřív," opáčil Ryan a vzal si lístky.
***
Kluci se už chystali opustit nádraží, když tu se najednou z jednoho butiku vyřítila… Kris. V náruči držela jakousi umně zabalenou krabici a ve tváři jí bylo vidět překvapení.
"Co-co-co tady děláte?!" zeptala se.
"Nás by to taky docela zajímalo," řekl Damion.
"Já jen kupovala něco pro sebe… a pro R… oops! To jsem neměla říkat!" Kris zrudla.
"Pro koho? My jsme se byli zeptat na spojení vlakem a koupit lístky…"
"J-jasně…," přikyvovala Kris, "a co jste zjistili?"
"Pojedeme nočním expresem a zítra ráno budeme moci vyplout do Sootopolisu. Takže abychom se tady navečeřeli a vyjeli," vysvětlil Ryan.
***
Začínalo se stmívat. Na plácku za Pokécentrem létaly lístečky, proudy vody i plamen. Byl to Damion, který usilovně trénoval na nadcházející velký turnaj.
Mezitím se Kris s Ryanem procházeli po městě a vzpomínali na začátky své cesty. Chtěli navštívit Roxanne, jenže ta byla neznámo kde.
"To je neuvěřitelný, jak to ubíhá.Připadá mi to, jako měsíc, kdy jsem tu vyhrál první odznak," usoudil Ryan, "přitom je to půl roku!"
"Hrozně to uteklo… A děkuju, žes mě zachránil," řekla Kris.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama