Směr Sootopolis 2/2

28. února 2013 v 19:10 | Dark Absol |  Ryanovo dobrodružství - Tajemství Hoennu
Nad Rustborem padala noc. Naši přátelé se odebrali k budově, která byla označená cedulí RUSTBORO, HLAVNÍ NÁDRAŽÍ.
Ve tmě se plížily tři postavy. Dvě lidské a jedna štíhlejší a podstatně menší. Zamířily k videofonní budce chystali se vytočit číslo.
"Myslíš, že je to dobrej nápad, volat šéfovi v tuhle dobu? Dyť jsme nic nečmajzli! Jen Maurice, ten aspoň chytil rýmu," řekl Sneasel.
"Jo, ale je to naše povinnost, podávat hlášení!" usoudila Bea a začala vytáčet číslo samotného Giovanniho. Maurice nevydal ani hlásku, jen hlasitě smrkal. Na obrazovce se objevila blonďatá holka v rakeťáckém oblečení.
"Co chcete?" zeptala se. Její hlas byl sladký jako dort, do kterého byl přimíchán jed.
"Chceme mluvit se šéfem, Domino, a to hned!" řekla rázně Bea.
Domino se začala chichotat. "Aby jste mu zase řekli o svých neúspěších? Ahaha! Vy hlupáci!"
"Pusťte mě na ní" Já jí asi vydrápu voči! Já jí…," nadával Sneasel.
"Klídek, kámo. Ti nahoře tohle dělaj vždycky," uklidňoval ho Maurice. Sneasel znechuceně prskl, začal si něco brblat a stáhl se.
Na obrazovce se objevil hnědovlasý čtyřicátník v oranžovém saku. Vypadal, jako úspěšný byznysmen, ale ve skutečnosti to byl kriminální boss, Giovanni, šéf Rakeťáků.
"Co chcete?!" zeptal se naštvaně.
"Šéfe, máme pro vás zprávy z Hoennu. Týmy Aqua a Magma zanikly. Teda… spojily se, aby zabránily civilní válce. Nyní je konec a mír… Není to skvělé? Mohli bychom tu zřídit rakeťáckou základnu!"
Giovanni se pousmál, pohladil svého Persiana. "Dobrá. Pokračujte v práci a něco pořádnýho mi sem pošlete!"
"Rozkaz!" řekli sborem všichni.
***
Rustborské nádraží bylo snad největší v Hoennu. Mělo tři nástupní plochy, jednoduše označené A, B a C. Spoje odjíždějící z nástupišť A směřovaly na sever, z béčka na východ a z céčka na jih. Ryan s přáteli večeřeli a bedlivě sledovali informační tabuli. Jejich spoj odjížděl za půl hodiny.
"Hej ty!" ozval se hlas. Ryan se otočil a uviděl kluka s hnědými vlasy, jak si pohazuje s Pokéballem.
"Copak bys chtěl?"
"Vyzývám tě na boj! Myslíš, že si nejlepší, když si byl v tý televizi? Že si národní hrdina? Chachachá!" kluk po něm šlehl pohledem.
"Výzvu přijímám. A to, co říkáš, je pěkná blbost… Rozhodně nejsem žádný hrdina…," odvětil mu Ryan.
"Ale Ryane! Vlak odjíždí za půl hodiny! Jestli nám ujede, tak budeme tu muset trčet ještě den!" varovala ho Kris.
"Klídek, budu s ním rychle hotovej, slibuju," mrknul na ní Ryan.
"Tohle nedopadne nejlíp…," pomyslel si Damion, "pojď, Kris, půjdeme na nástupiště, tam počkáme." Kris kývla.
***
"Konečně ti sejmu ten tvůj přihlouplý výraz! Budu někdo, když porazím slavného Ryana Conollyho! Hahaha! Každý použijeme po dvou Pokémonech!" řekl kluk.
"No tak tedy dobrá," souhlasil Ryan, "ale mám jen jednu radu: Nikdy nepodceňuj svého soupeře!"
"Zmlkni! Volím si Slowbro!" světlo z Pokéballu se zformovalo do podoby růžového Pokémona s točitou lasturou Shelldera. "-SLOWBRO, SYMBIOTICKÝ POKÉMON. SHELLDER VYTVOŘIL SE SLOWPOKEM SYMBIOTICKÝ VZTAH, KDY POSKYTUJE SLOWPOKOVI ROVNOVÁHU A ZA TO SE ŽIVÍ ZBYTKY JEHO ENERGIE. NICMÉNĚ, ŘÍKÁ SE, ŽE KDYŽ SLOWBRO ZTRATÍ SHELLDERA, STANE SE OPĚT SLOWPOKEM, ALE TOTO NEBYLO NIKDY PROKÁZÁNO-" dokončil Ryanův Pokédex dlouhý proslov.
"Tak Swellowe, jdeme na to!"
"Vodní dělo, Slowbro!"
"Zdvojení!" Swellow vytvořil spousty kopií a Slowbro se je snažil zasáhnout proudem vody. Nicméně moc úspěšný nebyl. Jeho proud zasáhl tak dva Swellowy.
"A teď nálet!"
Swellow se rozletěl vstříc soupeři. Byl za ním, takže o něm Slowbro v podstatě nevěděl. Jenže… byl ozářen modrou aurou. Slowbro se otočil a jeho oči zářili také modře. A pak pravého Swellowa odhodil pryč.
"Swellowe!" vykřikl Ryan.
"Chacha! Skol ho, Slowbro! Finální úder!"
"Slowbro????" Slowbro si lámal hlavu, co udělat… "Cože?! To ne!" skuhral kluk.
"To je naše šance, nemůže si vzpomenout! Statečný ptáček!" Swellow opsal ve vzduchu kruh, křídla stáhl vzad a jako šíp vystřelený z tětivy luku se vrhl vstříc Slowbroovi…
***
"VÁŽENÍ CESTUJÍCÍ, NA NÁSTUPIŠTI B7 UKONČETE NÁSTUP DO VLAKU TRANSHOENNNIGHT ČÍSLO 456 KYOGRE VE SMĚRU PORTA ROYAL. PRAVIDELNÝ ODJEZD 21 HODIN, 50 MINUT. VLAK JE PŘIPRAVEN K ODJEZDU," hřímal informační systém na rustborském nádraží. Kris si s Damionem připravovali lůžka a čekali na Ryana. Jenže stále někdo nepřišel a co hůř, vlak se pomalinku rozjížděl. Kris se zkusila ještě z okénka podívat a uviděla, jak se celý udýchaný Ryan snaží doběhnout vlak. Zdálo se, že marně. Vlak jel zatím jen pomalu a moc nenabíral rychlost, protože byl poněkud dlouhý.
"Počkejte! Zastavte! Prosím!" křičel na celé nádraží. Ale nikdo ho neslyšel… V poslední chvíli se podíval průvodčí ven a otevřel vstupní dveře.
"Naskoč si, chlapče! Rychle!" řekl průvodčí a Ryan skočil do vagónu. Právě včas, protože vlak začal nabírat na rychlosti.
"Děděděkuji vám," řekl udýchaný Ryan a ukázal mu lístek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama